Kdo je bez viny

03.04.2018

Pěkné čtení, příběh se odehrává v padesátých letech většinou v Dublinu a celou knihou se opravdu táhne otázka z titulu knihy - je-li vůbec někdo bez viny. Zahořklý je nejen patolog Quirke, ale zahořklí nebo nešťastní, nespokojení jsou i členové jeho rodiny. Nakonec se Quirke přece jen odhodlá k tomu, nad čím celý život váhal. Sláva.
Je to již třetí detektivka od Benjamina Blacka a vidím, že jeho knihy spadly do nižšího modrého hodnocení, ale mně se styl jeho psaní opravdu líbí a těším se na dalšího Quirka.

18.11.2017

Geniální jazyk. Četla jsem pak ještě Anatomii strachu, Elegii za April, TEmnou pavučinu, ale Kdo je bez viny jasně vede. Silná kniha.

06.11.2016

Z celé série jsem jako první přečetla knihu Temná pavučina. Bylo to pěkné čtení a postava patologa Quirka mě zaujala natolik, že jsem chtěla vědět, jak to s ním a s jeho rodinou bylo od začátku, proč pil, jak to bylo s Phoebe, atd. Tak už to vím. Hm. Nemůžu říct, že bych byla prvním dílem série nadšená, spíš naopak, bylo to dost zmatené, zdlouhavé, předvídatelné, dá se říct až nudné. Nékteré postavy mi připadaly až nevěrohodné. Dám ještě šanci druhému dílu, ale jestli to bude podobné jako tento první díl, jdu od toho.

01.02.2016

Mnohem lepší než třetí díl, Elegie za April. Nebo bylo mé ne příliš pozitivní první setkání s Johnem Banvillem alias Benjaminem Blackem způsobeno jenom tím, že u této série detektivek, jako u málokteré, je skutečně nutné začít číst od začátku? Asi tomu budu muset nechat čas...
Proč ale kniha nedosáhla nejvyššího hodnocení? Zaprvé, provázanost vztahů i obou dějových linek (Irsko x Amerika) byly až příliš nevěrohodné. Zadruhé, americká linka, alespoň podle mého názoru, nemusela být v jedné své části až tak tragická, i když po dočtení jsem pochopila, proč ji autor - jestliže chtěl takový vývoj událostí, jaký napsal - musel napsat právě takto.