Pygmalion (sběratelská edice)
George Bernard Shaw
Profesor se vsadí s přítelem, že naučí mladou květinářku vybrané mluvě a chování, takže ji za pár měsíců nikdo nerozezná od rozené vévodkyně. Příběh Shawovy hry, v níž cítíme lehounkou ozvěnu pohádky o Popelce, je tedy velmi jednoduchý, a ona přitom oplývá mimořádně laskavými půvaby, vyniká nezaměnitelně britským, břitkým smyslem pro humor – při čtení máme pocit, jako by Shaw touto hrou z valné části britský vtip sám vynalezl. Jedna věta za druhou nás naplňuje radostně vzrušeným očekáváním příštího děje. A postavy jsou skuteční, živoucí Angličané. Jak komplikovaná je pavučina lidských vztahů a jak osvěžující je jejich podoba, když aktéři pocházejí z různých vrstev společnosti! Eliza má nadání a touhu pochopit víc – a navzdory mládí ví, že každou změnou nejen získáváme, ale i ztrácíme. Přespříliš se přizpůsobit tlaku okolí znamená ztratit svoji osobitost, ztratit to nejcennější – sám sebe. Takže není zas tolik překvapivé, že člověk s lepšími způsoby nakonec není profesor Higgins. Ten se však nejvíc dozví: Že nikdo nemá právo na život toho druhého, že nikoho nikdy nelze plně vlastnit. Jakoby navzdory této pravdě hra naznačuje šťastný konec... Shaw je jediný autor, který byl oceněn jak Nobelovou cenou, tak Oscarem – za film natočený právě podle jeho hry.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2023 , LedaOriginální název:
Pygmalion , 1912
více info...
Přidat komentář
Vynikající hra se skvělým jazykem a úžasným a místy vtipnějším příběhem. Byl jsem na divadelním představení a známí herci se na tom opravdu vyřádili. Určitě doporučuji.
Skvělé! Vtipné a nadčasové. Kdyby nic jiného, tak čtení této hry vám rozhodně zlepší náladu.
Pygmalion je krásná hra o tom, že člověk když chc, dokáže změnit jak sebe, tak celý svůj život. Líbí se mi rozdílné charaktery postav a jejich vývoj (u některých není). Mrzí mě že končí tak jak končí, ale na druhou stranu i to je šťastný konec.
Moc dobře napsaná divadelní hra, která ale podle mě v knižní podobě tolik nevyzní. Pred několika lety jsem byla na muzikálu My fair lady, což je pro mě dodnes nejoblíbenější představení; těšila jsem se tedy na knižní zpracování, ale zkrátka ty dialogy a situace na mě v psané formě moc nezapůsobily.
„Když z vás má být dáma, nesmíte se cítit zanedbávána, pokud muži nad vámi půl života neprovzdychají a druhou půlku vám nedělají modřiny.“
Kniha je dobře sepsána. Líbí se mi jak na začátku Higgins poznává odkud kdo je a jak Lízu připraví na zkoušku. A zaujal mě celý průběh knihy a funkce všech postav v ději
Velmi čtivé. Příběh mě naprosto uchvátil. Škoda, že to nebylo o něco delší. K maturitě rozhodně doporučuji přečíst.
A tak křičím do světa:
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
Líza je prostě správná holka a Higgins hrozný sobec. Skončilo to přesně tak, jak by mi to připadalo nejlepší a četlo se to samo.
Rozhodně jedna z těch příjemných klasik.
Áááoooúúú. Dyž vono je to ták pěkně vymýšlený a napsaný.
Skvělá divadelní hra zaměřující se na problematiku společenských vrstev, jejichž rozdíly jsou zde demonstrovány na užívání jazyka, a na vliv člověka na člověka vycházejícího z přístupu a očekávání jednoho k druhému.
Takže i když je tato hra zdánlivě prostá, milá a vtipná, je zde přítomno jisté sociální a psychologické zaměření nesoucí hlubší význam.
Z počátku jsem byl k Pygmalionu poněkud skeptický. Nejsem žádný nadšenec do jazykovědy a i v předmluvě je kniha představená jako dílo s důrazem právě na tento obor, tudíž jsem začínal čtení až s nechutí. Brzy jsem však zjistil, že jsem se bál zcela zbytečně. Právě oba jazykovědci, lord Henry i plukovník Pickering dodávají příběhu notnou dávku humoru a kniha je díky nim dokonce čtivější. Velmi mě bavila výslovnost degradovaných vrstev. Myšlenku z plesu, že jen cizinec může mluvit zcela spisovně a gramaticky správě, považuji za veliké moudro, jelikož jen člověk, který se učí jazyk až v dospělosti, většinou nepochytí nejrůznější dialekty a další jazykové zvláštnosti rodilých mluvčích. Mě osobně kniha bavila ještě víc kvůli jisté drobnosti, kterou jsem si také brzy uvědomil. Lord Henry mi v mnoha ohledech připomíná Sheldona, z oblíbeného seriálu Teorie velkého třesku. Oba jsou stejně inteligentní, povýšení nad emoce a naprosto neinformovaní o životě obyčejných lidí. Vůbec bych se nedivil, kdyby si tvůrci tohoto seriálu našli inspiraci právě v Pygmalionu.
Velká škoda, že se původní dílo nejmenuje "My fair lady", a nebo že se film/divadelní hra nejmenuje Pygmalion, takhle si to bohužel přečte méně lidí, protože neví, že je to jedno a to samé. Mě to moc bavilo, Líza byla skvělá a moc jsem jí fandila. Její výslovnost mě kolikrát rozesmála, a kdybych nevěděla z divadla, jak to dopadne, myslela bych, že to dopadne jinak. Objevuje se zde i téma emancipace, když si Líza uvědomí, že nechce být jen Higginsovou loutkou.
Divadelní hry nejsou od toho, aby se četly, ale aby se hrály. Tato byla inspirací k mnoha představením i k několika filmům a to vypovídá o její kvalitě víc než dostatečně. Mě ze všeho nejvíc zaujal Shawův doslov. Ten je úžasný. V něm nám teprve popsal pohnutky jednotlivých postav, jejich charakter a vysvětlil tak trochu otevřený závěr.
Vybrala jsem tuto knihu k četbě k maturitě. Nelituji byla zábavná, poučná, krásné se četla prostě bomba.
Pygmalión je velmi dobře napsaná hra a já jsem si její čtení velmi užila. Líbí se mi velmi dobrý vývoj zápletky a postav. Autor velmi dobře popsal rozdíly mezi společenskými vrstvami na počátku 20. století.
Rozhodně kniha kterou bych si nejraději vytáhla u maturity! Kniha se dobře čte a dá se o ní dobře vyprávět. Příběh je zajímavý, sice jsem čekala, že se Líza provdá za někoho jiného ale i tak je kniha moc pěkná:)
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2007 | Pygmalión |
1956 | Svatá Jana |
2012 | Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Úžasná knížka. Přečetla bych ji klidně víckrát. Divadelní představení jsem neviděla ale ráda bych někdy zašla. Čímž jsme tedy nevěděla co se bude dít a neznala jsem moc příběh. Kniha byla velmi chytlavá a přečetla jsem jí skoro s jedním dechem