Pygmalión

Pygmalión https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95540/pygmalion-95540.png 4 1951 192

Pygmalion (1912) je pravděpodobně nejslavnější komedie anglického dramatika irského původu Georga Bernarda Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Tato satira představy společenských tříd byla hrána nejprve roku 1913 ve Vídni, v Berlíně a v Praze, tiskem vyšla roku 1915. Když byla uvedena roku 1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením bloody arse z úst hlavní hrdinky (doslova zatracená prdel), dosud na anglickém jevišti neslýchaným. Vydání k příležitosti uvedení hry v Národním divadle. Obsahuje i biografii autora.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Divadelní hry

Vydáno: , Národní divadlo (Praha)
Originální název:

Pygmalion


více info...

Přidat komentář

Renncha
09.04.2024 5 z 5

Prostě My fair lady,krásně se to četlo....klasika,která zůstává vždy u mě na prvním místě

Plaknel
06.04.2024 4 z 5

Světová literatura 20. a 21. století
Pygmalion – George Bernard Shaw

Aneb kniha, která splňuje požadavky k maturitě.
Když za mnou přišel syn a ukázal, co bych mu doporučila z knih, co mají mít a hlavně, ať to má málo stránek! Hned mi padla do oka.
Samozřejmě jsem si to přečetla i já...
My zvolili formu divadelní hry o 5 dějstvích, stran 75. Takže ideální.
Dle předlohy byl natočen i muzikál My Fair Lady a někde se i píše, že to připomíná Pretty Woman - mně tedy ne.
K maturitě určitě doporučuji a kdo se chce nejenom zasmát, ale zamyslet se nad životem, tak také....


Alto98
26.03.2024 3 z 5

Poněkud zastaralé. Téma fonetiky v Anglii začátkem 20. století mě moc nezajímá.

Naďa2411
14.03.2024 5 z 5

Poučný úsměvný příběh o tzv. trdlu slečny Lízy, která je z nižší třídy a mluví spíše hrubým jazykem a hlavně používá různě skřeky. Prodává kytky na ulici a jejím snem je mít vlastní květinářství. Osud tomu napomohl a díky Henrymu Higginsemovi, který vyučuje fonetiku (věda o řeči) se naučí mravům a chování vévodkyně. Do cesty jí vstoupí jiný muž Freddy s nímž....
Další titul je z povinné četby, nyní připomenuto v aknize. Příběh mi místy dějově připomíná film Pretty Woman. Kniha se stala inspirací pro divadelní zpracování pod názvem My fair Lady.
Postava Lízy mi byla velmi sympatická, doporučuji.

EliskaD
13.02.2024 4 z 5

Skvělá divadelní hra, kterou jsem měla možnost vidět již několikrát od ochotníků, přes Ypsilonku až po Stavovské divadlo. Vždy se jednalo o naprosto fenomenální zážitek. Jak by taky ne, když se jedná o tak skvostně napsané dílo, jehož příběh i po tolik desetiletích nevyčpěl.

ZaOndra
15.06.2023 4 z 5

8 bodů z 10
Pygmalión je brilantně napsaný příběh s hlubokými myšlenkami o jazyce, společnosti a identitě. Shawův smysl pro humor a jeho schopnost analyzovat mezilidské vztahy dodává knize nezaměnitelný charakter. Velkou roli ale jistě hraje v tomto díle překladatel. Překladatel si s jazykem pohrál a dal si práci, aby dílo znělo vtipně a skrze krkolomný jazyk přece jen srozumitelně. Určitě bych si v blízké době chtěl přečíst i originální text napsaný v angličtině přímo Shawem. I když bylo toto dílo jednou z mých povinných knih k přečtení, vůbec toho nelituji a jsem rád, že jsem si ji nakonec vybral.
Pokud máte rádi inteligentní literaturu, která vás pobaví a zároveň donutí přemýšlet, Pygmalión je pro vás ideální volba.

raty
30.05.2023 4 z 5

Tento geniální a nestárnoucí příběh mám ráda ve všech podobách. Pygmalion i My Fair Lady jsem viděla v divadle i v televizi několikrát. Nikdy jsem ho však nečetla. Takže teď napraveno. Samozřejmě příběh zůstává, ale já dám před případným dalším čtením přednost divadelnímu představení :-)

Akléda_
05.05.2023 4 z 5

Tahle divadelní hra byla stejně dobrá, jako stejnojmenné představení v Divadle na Vinohradech. Ze začátku jsem se dost lekla té mluvy, protože to se fakt děsně četlo, i když chápu, že k příběhu to patří. Potom se ale styl zápisu změnil a já už si to mohla celé užít. Líza a hlavně to, jaký posun udělala jsem si zamilovala a bavilo mě celý průběh proměny sledovat. V knížce máme navíc na konci více prostoru k tomu vědět, co bylo potom, co se z Lízy stala urozená dáma. Za to jsem byla moc ráda, měla jsem díky tomu hezký, ucelený obrázek. Navíc oceňuji na úplném konci informace o autorovi, jeho tvorbě a takové shrnutí celé knihy. Tohle bylo sice trochu delší než jsem u dramat zvyklá, ale stejně to bylo moc fajn.

kovanna
07.04.2023 5 z 5

Jedna kniha z mého seznamu povinné četby na maturitu. Byla jsem velmi pozitivně překvapená, čtivá, jednoduchý děj a přitom dost k zamyšlení. Za pár hodin přečtená, takový milý nemilý příběh, doporučuji. :)

pakoshka
05.04.2023 5 z 5

Jak si doplňuju základní vzdělání... Báječné.

knihomolmoravy
08.03.2023 5 z 5

Po dlouhé době jsem konečně narazil na dílo, které se samo dobře čte. Poukazuje na různé vrstvy společnosti dané doby a na její fungování. Je zajímavé, jak jsou obsažené vlastnosti těchto vrstev vidět i dnes.To vše s dobrou dávkou komiky. Doporučuji všem, kteří hledají knihu s mnohými zápletkami a komediálními prvky využitelnou k maturitě.

Sigurd_Lesandi
04.03.2023 5 z 5

Jedno z mých úplně nejoblíbenějších dramat mi tu prostě nesmělo chybět.
Pygmalion je výborným příkladem toho, že se dá spojit vážné téma s komedií. Protože z jedné strany opravdu dostanete podrobný náhled do sociálních problémů a z druhé se nepřestanete smát. Zní to trochu kostrbatě, ale opravdu to tak je.
Jak Higgins, tak Líza si i za tak poměrně krátkou dobu projdou viditelným vývoj, možná k horšímu, možná k lepšímu. To budete muset posoudit sami.
Za zmínku ještě rozhodně stojí muzikál My Fair Lady. Opět se jedná o výborné dílo, které z Pygmalionu vychází, a ještě ho vylepšuje.
Pokud chcete nádherný a humorný příběh, u kterého si můžete zapřemýšlet nad sociálními dilematy, ale pouze pokud budete chtít, na jeden večer, tak neváhejte. Určitě budete spokojení.

Kara28
31.01.2023 3 z 5

(SPOILER) Četla jsem to jako povinnou četbu a očekávala jsem hodně. Bohužel jsem byla ale zklamaná. Na začátku jsem se nemohla odtrhnout a konec jsem dočetla už jenom proto, že jsem musela. Děj se táhl, obsah bych přeříkala v pár větách, ale zase se mi moc líbí uvědomění, že ženy toho nechtějí moc, jenom uznání a pochvalu, když se něco povede.

milovnice_knih_
23.01.2023 2 z 5

Moje první přečtená knížka roku 2023.
Bohužel musím říct, že mě knížka zklamala.
Když jsme knížku probírali ve škole, tak mě zaujala svým příběhem. Knížku jsem začal číst a musím říct, že mě ze začátku celkem bavila, ale postupem čtení jsem se začala nudit. Děj mi přišel zdlouhavý a trochu nudný. Některé ty promluvy postav bych upravila tak, aby byly kratší. protože některé byly moc dlouhé a vůbec mě nebavily.
Postavy byly průměrné, k žádné jsem si nevytvořila extra velký vztah, byly takové nijaké. Co se týče stylu psaní autora tak se kniha četla velmi dobře, autor píše dobře a z textem jsem neměla žádný problém.
Pokud váháte zda si knížku přečíst, tak si ji přečtěte a vytvořte si názor sami.

JmenujiSeZuzla
10.12.2022 5 z 5

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z povinné četby. Přečíst jsem si ji chtěla už kdysi, ale dokopal mě k tomu až muzikál My Fair Lady, který jsem měla šanci zhlédnout v MdB.
I přes to, že jsem přesně věděla, jak kniha probíhá, z divadla jsem přesně znala scény i konec knihy (na ti pozor! My Fair Lady opravdu neskončí stejně jako její knižní předloha), mě čtení náramně bavilo. Obecně řečeno si dramata velice užívám - jsou krátká, avšak velmi výstižná. V každé replice je vyjádřeno víc, než u mnoha knih na desítkách stran. Přitom myšlenka celého díla je mi jako ženě obzvlášť příjemná číst. Sledovat silný rozvoj emancipace prostinké holčičky v ženu je zásadní. Je nutné si ale uvědomit, že to v co se Líza Doolittlová promění nemůže Henry Higgins, ale ona sama - její píle a schopnosti. Důležitá je za mne ale také kritická funkce autora vůči pokrytectví, měšťanství a povrchní společnosti.
Prostě a jednoduše velmi silné dílo, které doporučuji opravdu každému jednou přečíst. Přitom vám zabere maximálně jedno odpoledne.

Štěpánka_010
18.11.2022 5 z 5

Po dlouhé dobe jsem se rozhodla číst scénář k divadelní hře, který se čte úplně jinak než běžné knihy. Kniha se lehce četla a rychle ubíhala, měla jsem vydání s doslovem, který byl moc zajímavý. Dále se mi moc libilo vykreslení postavy Lízy, která se během svého pobytu u pana Higginsem změní k nepoznání, ale stále je ta Líza kterou známe od začátku. Rozhodně doporučuji.

Kabuky
23.10.2022 5 z 5

Kvalitní téma, které bylo mnohokrát převedeno na jeviště i před kameru.

Hypatia1010
23.08.2022 5 z 5

Moje úplně první setkání s touto hrou bylo už v dětství prostřednictvím filmového muzikálu My fair Lady s Audrey Hepburn. V rámci povinné četby na střední škole jsem pak četla scénář této hry. Nedávno jsem se k titulu znovu vrátila a oživila si jej. A zase mě nezklamal. Hra je vtipná a dobře se čte. Přestože hlavním motivem je oslava jazyka a spisovné mluvy, charaktery postav jsou také velice dobře vykreslené. Lízino rozčarování, když splnila svůj úkol a profesor jí upřel jakékoliv zásluhy, bylo naprosto pochopitelné. A stejně tak její dilema, kam teď vlastně zapadne a co si má počít dál se svým životem.
Jenže v původním scénáři nechal autor tak trochu otevřený konec, aby si divák sám zvolil, jak to s protagonisty dopadne. A možností je několik. Ale já bych se v duchu své povahy přikláněla k tomu zakončení, které nám zprostředkovává My fair Lady.

RemiBlack
14.07.2022 5 z 5

2021/4
Přečteno v rámci povinné četby, ale rozhodně nelituji. :) Pygmalión je skvělá klasika, dobře se čte. Ještě lépe se sleduje ve formě My Fair Lady. Zápletka dobrá, postavy zajímavé... Rozhodně můžu doporučit.

Dámaskloboukem
23.05.2022 5 z 5

Kupodivu se mi tato edice knih = divadelních her, čte dobře.
Ani nevím proč, jsem sáhla po té nejznámější - Pygmalion. Před očima mi při čtení běžela My fair lady. Hlavně, jak se do úmoru Líza učila správně vyslovovat : The rain in Spain stays mainly in the plain.
Možná, že toto filmové zpracování je známější než původní knižní předloha.
Na tom má největší zásluhu skvělá Aundrey Hepburn, která všechny ostatní herce po právu zastiňuje.
Mně osobně se v tomto provedení nelíbil profesor Higgins.

Pygmalion je o kráse čistoty rodného jazyka.
To je její hlavní motiv.
Dále se jemně dotýká úcty člověka k člověku.
Kdy jakékoli snahy o “ zkvalitnění” nebo “ polidštění” svébytné osobnosti většinou končí fiaskem.
Každý má právo být sám sebou, hrát život s těmi kartami, které mu byly rozdány a ve své přirozené podobě se většinou cítí nejšťastnější.
Životní štěstí se nedá pojistit inteligencí, správnou mluvou ani sociálním postavením.
V tom mi Pygmalion trosku připomíná Růže pro Algernon.