Pustrpalkovo putování

09.05.2019

Řeknu to tak: kniha marxistická (chudáci jezuité dostali od autora pěkně na frak), ale založená na kouzelném nápadu a (pro mě osobně velmi) obohacující.

Četla jsem ji poprvé v patnácti, kdy už jsem rozhodně nebyla cílovou skupinou, a po roce jsem si četbu zopakovala. Dodnes si na Pustrpalka vzpomenu, když mám co do činění s dějinami divadla. Nejen kvůli faktografii, ale i díky jeho okouzlující básnivosti.

Kobylka Majdalena, parné léto u husitské Vltavy a Neruda tiskne čelo na chladné pláště sklenné... Ty vjemy už mi nikdo nevezme.

Citace Fričovy básně:
"Ah! U nás musí být básník mdlý a plachý:
jen sobě píšťalky smí ořezávat, oklepávat,
ne ale pískat na ně! Nesmíť rušit mír
těm, kdož o národ tak lehce hrají v šachy
a nevědí, že národ vzkřísí hrom - a ne skřípot per a lyr!"