Psí hvězdy
Peter Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223053/bmid_psi-hvezdy-DEh-223053.jpg
4
169
59
Poté co na světě vypukla ničivá epidemie chřipky, zemřelo téměř 90 % populace. Hig, který tuto katastrofu přežil, našel útočiště na malém letišti poblíž svého domu. Moc mu toho nezbylo, jen stará cessna, pes a vzpomínky. Společně se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní a vyvinutých žen, se snaží přežít útoky zlodějů a rabovačů. Hig pravidelně kontroluje okolí letiště ze své cessny a jednoho dne zaslechne ve své vysílačce útržek hlášení. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Přežili snad nedaleko něj obyčejní lidé, kteří ho nechtějí jen oloupit a zavraždit? Po určité události se rozhodne opustit Bangleyho i poslední zbytky existenčních jistot a odletět dané místo prozkoumat… Peteru Hellerovi se v Psích hvězdách podařilo umně zkombinovat prvky dystopie, dobrodružného románu i melancholickou, ne však přeslazenou notu. Kouzlo příběhu tkví také v stylistické neotřelosti a strohosti vyprávění, díky nimž příběh působí až mrazivě skutečně.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Dog Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
Niekto má "guilty pleasure" čítanie detektívok a thrillerov, mojím tajným potešením sú "post apo" knižky. A táto mala v sebe aj to aj prírodu, aj premýšľanie hrdinu, aj idylický život, aj všetko. Bavila!
První třetinu jsem si říkal, že námět je jako přes kopírák snad stovek obdobných, že se tam nic neděje a že autor se do psaní románu ani neměl pouštět. Pak se ale ukázalo, že mě styl tak nějak dostal. Kniha se čte velmi dobře, jsou okamžiky, kdy téměř jedním dechem. Výsledek je tedy nakonec víc než jen dobrý. Jediné, co mi snad trochu vadí, je z mého pohledu trochu neuvěřitelnost nastalého stavu (nechci být moc konkrétní, abych neprozrazoval děj, jde o ten způsob přežití a obrany). 85%, 21.10.2018.
Nikdy bych si nemyslela, že mě bude tolik bavit knížka, ve které se až tak moc neděje a svojí podstatou je hlavně mužská (zbraně, letadlo, rybaření, a ano, i na sex dojde)... Ale stalo se. Vyprávění Higa si mě zaháčkovalo od prvních stran a odmítalo pustit. Mimo jiné i pro svoji zvláštní poetiku. Pro ukázku posuďte sami:
"Jmenuju se Hig. Jenom tak. Velkej Hig, jestli chcete dvě jména. Big Hig.
Jestli se někdy budím s křikem, a neříkám, že se to stalo, tak proto, že je veta po pstruzích. Potočáci, duháci, siveni i lipani, všichni jsou pryč.
Zmizeli tygři, sloni, opice, paviáni i šimpanzi. Sýkorky, fregatky, pelikáni (skvrnozobí), velryby (plejtvákovci), hrdličky zahradní. Smutný, ale plakal jsem, až když proti proudu plul poslední pstruh, snad za chladnější vodou.
Melissa, moje žena, byla stará hipísačka. Vlastně ne tak stará. Vypadala dobře. V tomhle příběhu klidně mohla být Evou, jenže já nejsem žádný Adam. Jsem spíš Kain. Bratra, jako jsem já, v Bibli snad ani neměli.
Četli jste někdy Bibli? Myslím, sedli jste si a četli jste ji jako knížku? Tak mrkněte na Pláč. Tam někde teď jsme, takříkajíc. Takříkajíc pláčeme. Takříkajíc si vyléváme srdce jako vodu z kbelíku."
Bavilo mě sledovat tok myšlenek tohohle chlápka, který pomalu ztrácí smysl všeho, ale i uprostřed zpustošené krajiny, kdy v případě, že se potkají dva neznámí lidé, mohou navzájem od sebe čekat maximálně kulku doprostřed čela, smysl opět nalézá. Hig není žádný Mirek Dušín, aby přežil, dělal věci, které jsou z našeho úhlu pohledu neomluvitelné. Přesto mi jako postava byl neskutečně blízký, jeho myšlenkové pochody byly uvěřitelně popsané a při čtení jsem se mnohokrát přistihla, že si kladu otázku, jak bych se asi zachovala já... Jak bychom se zachovali k sobě navzájem my všichni?
Spíš taková oddechovka, žádný krvák a příliš akce nečekejte. Ale některé části mají hloubku a nutí člověka se zamyslet. Nechám ještě chvíli uležet a pak se rozhodnu jestli si přečtu ještě jednou :)
Jsou spousty knížek, které jeden přečte, s větším či menším zalíbením, a po krátké době je nechá vypařit ze závitů, napořád. Tahle mezi ně tedy nepatří, ani náhodou. Vyryje vám v duši brázdu. A taky donutí vaši fantazii a představivost vidět, jak rychle může (a jakože doopravdy může) s lidskou populací něco zamést a jak by mohl asi svět vypadat poté.
Krásně napsané, na můj vkus ale možná že až moc melancholické. Překlad byl super, výjimku tvořily snad jen některé termíny z letectví... což člověka, co létá na Cessně, tahalo čas od času za oči. :) Nepilotovi to ale bude úplně jedno.
Psí hvězdy jsem brala do tlapek velmi obezřetně a opatrně. Přece jen - dystopické romány až tak v oblibě nemám (nějak mi k řádné depresi stačí to, co se děje s životním prostředím všude okolo v současnosti) a navíc jsem ještě měla v živé paměti román Cesta od McCartyho (čteno letos v rámci čtenářské výzvy), ze kterého mi běhá mráz až na ploskách chodidel ještě dnes.
Velkým lákadlem pro mne (v rozhodovací fázi) byl přebal knihy - je prostě krásný....Vyloženě ke mě ladí. Název vlastně taky a tak jsem se nakonec nechala knihou "přemluvit" a vplula do příběhu Higa - jednoho z mála přeživších, bojujícího o právo na každý další jeden den po boku psa Jaspera a souseda-spolubojovníka Bangleyho.
Lze psát zároveň drsně a přitom poeticky? Tak, že čtenáři běhá mráz po kdejakém záhybu těla z líčených událostí a přitom cítí nesmírnou lásku hrdiny ke svému psovi? Je možné popsat totální beznaděj s obrovskou dávkou naděje? Ano, lze. Pan Heller to dokázal. Smekám svou literární čepici, tohle je mistrovský kousek.
Nikdy bych neřek, že takhle utahaná knížka může bejt tak dobrá. Za tu atomošku 4. Kondenzovaná deprese!
Po knížce jsem sáhla v levných knihách, zaujal mě přebal a cena. To jsem ale ještě opravdu netušila, po čem to vlastně sahám. Příběh je perfektní. Bezútěšné vyprávění hlavního hrdiny v první polovině knihy vám sice navodí lehkou depresi a strach, že by se jeho příběh mohl velice snadno stát i tím naším, přináší ale i určitou volnost v názoru, že teď, po konci světa, už je vlastně všechno jedno, což v sobě skýtá určitou míru svobody. Líbil se mi lehký a osobitý styl psaní, smutné i absurdní situace a vůbec nějaká představa, jak by to s námi jednou mohlo skončit. Možná jsem na konci očekávala trochu víc mrtvých, aby příběh zasadil finální hřebík do čtenářových emocí, ve výsledku ale nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami.
Zvláštní kniha - pokud s ní máte trpělivost, zanechá ve vás takový teskně příjemný pocit. Styl ale asi nesedne každému. Přiznám se, že ani mně ne. Asi v půlce jsem knížku chtěla odložit, když jsem si ale zde přečetla, že se kolem strany 170 začne dít trochu víc, vytrvala jsem. Nelituji, jako celek kniha působí lépe, ty trochu protikladné části se dobře doplňují. Ale nevím, jak dlouho mi Psí hvězdy zůstanou v paměti - je tam sice mnoho hlubokých myšlenek, ale já je lépe zpracovávám v rámci většího příběhu, zde mne moc neoslovily.
Nechal jsem se nalákat recenzi , a vůbec nelituju. Krásná kniha, ale i velice smutná. Kniha o přátelství , hledání , naději, touze. Když jsem to dočetl byl jsem z toho hotovej. Už dlouho mě nějaká kniha nedostala jako tato. A proto plný počet hvězd, aby PSÍ HVĚZDY zářily, na všechny co to ještě nečetli.
Druhá polovina byla skutečně zábavnější. Hodnotil bych za 4 hvězdičky, ale vadilo mi časté vzpomínání na Melissu.
Zvláštní kniha. První půlka mě moc nebavila ale potom jsem se nemohla odtrhnout. Občas mě mátla asbsence přímé řeči, ale je to jedna z věcí která mě na knize zaujala.
Není to akční sci-fi ani literatura z oddělení YA (= literatura pro náctileté, fantasy, upířiny, romanťárny atd.) i když z nějakého neznámého dúvodu čtenáře těchto skupin přitahuje a oni jsou potom zklamaní a nechápou. Asi je to tou obálkou. Jde o postapo, které by se dalo přirovnat k McCarthyho Cestě, byť Psí hvězdy mají obsáhlejší děj a hlubší charaktery postav. Ale když o tom tak přemýšlím tak vlastě každá kniha má obsáhlejší děj a hlubší charaktery než McCarthyho Cesta, takže to není asi úplně relevantní přirovnání. Při čtení Psích hvězd se ovšem dostanete přímo do hlavy hlavního hrdiny, romantického snílka, který bloumá ve svých myšlenkách a vzpomínkách, ale přesně v okamžiku, kdy už to začíná být k nesnesení to utne dost drsným návratem do reality postapokalyptického světa. Takže vám vypráví skoro esej o tom, jak bylo špatné někoho zabít, přestože neměl na výběr, ale potom s klidem dodá, že zítra si přivstane, aby stihl všechny mrtvoly naporcovat a udělat z nich žrádlo pro psa. Vesměs je to ale slušňák, kterého si skoro určitě oblíbíte. Možná se mi Hig dostal víc pod kúži protože mi schází procházky, mám starého psa co brzy umře a holku do které jsem zblblý bych nedokázal sebevědomě sbalit ani kdybych byl poslední muž na zemi. Ale co, je to osobní hodnocení a mě se to líbilo, 10-4, kurva jo.
Tak krásnou, smutnou a přece nadějeplnou knížku se nepoštěstí objevit často. Tolik je z ní cítit obdiv k přírodě a láska k bytí, až je to neuvěřitelné. V podstatě se knížka nedá odložit. Příběh psal kouzelník slova, nedá se to jinak vyjádřit - tak úžasně vystavěný kontrast beznaděje a přátelství s tak emočním nábojem. Páni já jsem bulela...ani nemusíte mít zvířecího přítele a knížka se vám dostane pod kůži a jestli ho máte... Jeden z nejlepších příběhů o světě zvířecího a lidského přátelství.
Snové psí hvězdy...teskný příběh o ztrátě toho, co jsme milovali.
Kniha je rozdělena na dvě části, za tu první, melancholickou se psem dávám 4 a půl hvězdy; druhá část jakoby ztrácí svoji poetiku- autor zde propašoval akci a ženu a je tedy jasné, jak to dopadne... 2 a půl hvězdy.
Ze začátku mi kniha silně připomínala McCarthyho Cestu - jak stylem tak námětem, ale naštěstí se příběh vydal svou vlastní "cestou". Neveselé čtení, i když prostoupené téměř šťastnými okamžiky (v kaňonu, u řeky), naděje do budoucna z textu nečiší. Chvilkami autor děj příliš akčně kombinuje a nenechá čtenáře procítit situaci.
Vzhledem k poselství pro nás a sympatickému Jasperovi dávám 4*.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura epidemie pandemie postapokalyptické romány
Psí hvězdy
Kniha Psí hvězdy je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 207x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 196x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 4x |
Joo, tak tohle je skvělý!!! Jeden z nejlepších postapo románů, co jsem kdy četla.. přirovnání k Cestě? - nevím - ty knihy jsou si tak podobné a přitom tak rozdílné.. rozhodně tahle se mi dostala víc pod kůži, blíž k srdci..Hig a Bangley, velice zvláštní dvojice přežívající osobitým stylem v ruinách starého světa, fandíte jim nejen za jejich přístup k tomu, jak jsou nuceni přežívat a máte je oba rádi z různých důvodů... Kniha je napsaná bravurně, zajímavá je absence uvozovek u přímé řeči, ale zvyknete si hned po pár řádcích..k této knize se jednou určitě vrátím :)