Psí hvězdy
Peter Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223053/bmid_psi-hvezdy-DEh-223053.jpg
4
171
59
Poté co na světě vypukla ničivá epidemie chřipky, zemřelo téměř 90 % populace. Hig, který tuto katastrofu přežil, našel útočiště na malém letišti poblíž svého domu. Moc mu toho nezbylo, jen stará cessna, pes a vzpomínky. Společně se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní a vyvinutých žen, se snaží přežít útoky zlodějů a rabovačů. Hig pravidelně kontroluje okolí letiště ze své cessny a jednoho dne zaslechne ve své vysílačce útržek hlášení. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Přežili snad nedaleko něj obyčejní lidé, kteří ho nechtějí jen oloupit a zavraždit? Po určité události se rozhodne opustit Bangleyho i poslední zbytky existenčních jistot a odletět dané místo prozkoumat… Peteru Hellerovi se v Psích hvězdách podařilo umně zkombinovat prvky dystopie, dobrodružného románu i melancholickou, ne však přeslazenou notu. Kouzlo příběhu tkví také v stylistické neotřelosti a strohosti vyprávění, díky nimž příběh působí až mrazivě skutečně.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Dog Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
Nečekejte žádné vysvětlení co se vlastně se světem stalo, ani přihlouplou romanťárnu z budoucnosti. Spíše úvaha osamělého muže v rozpadlém světě.
Některé části byly skvělé, od strany 170 to mělo dokonce i větší spád, ale knihu znovu číst už zřejmě nebudu. Zvláštní styl psaní a chybějící uvozovky tomu moc nepomohly. Autor chtěl zachytit pocity a myšlení hlavní postavy, s vysvětlením zkázy světa si tedy moc velkou starost nedělal. U knih typu "KOMEC SVĚTA" mám ráda, když se dostane nějakého zajimavého, možná i vědecky podloženého vysvětlení. V tomto případě jsem žádné takové nenašla. Občas jsem se ztrácela v tom jestli si to jen myslí, nebo je to řečeno druhou osobou. Nevím, co vedlo autora k tomuto stylu, ale knize to spíše ubralo. Škoda.
Plus dávám za hezkou obálku.
To je prostě kniha pro mě. Četla se neuvěřitelně dobře. Neměla jsem problém s textem jako ostatní, ani jsem si nevšimla těch chybějících uvozovek. Přišla mi taková přirozená, svěží :) Nevím, jak to přesně vyjádřit. Možná, že se příběh vlekl popisy přírody, taky si na ně moc nepotrpím, ale tady mi to vůbec nevadilo, spíš naopak.. užívala jsem si to :) Určitě doporučuji.
Taková poetická až romantická dystopie… V mládí jsem míval dost často sny o tom, že chodím pustým městem. Zůstal jsem jenom já a smečky zdivočelých psů. Toulal jsem se z paneláku do paneláku a procházel byty. Necítil jsem strach, jen jakési chvějivé vzrušení. Ponejvíce jsem si prohlížel sbírky vinylů, tehdy se jim říkalo elpíčka (LP – long player). Probíral knihovny. Spal jsem v cizích postelích. Hrabal se v cizích životech. Ten pocit náhlé a nevysvětlitelné samoty tu a tam vyvěrá z hlubin mého mozku i dnes. Stejně jako pocit jisté fascinace celou tou situací. Jakási zvrácená radost. Mít celý svět jen pro sebe… Jenomže v temných koutech světa vždy číhá nějaký ten predátor – ponejvíce člověk z jiného kmene…
Parádní příběh, spousta hezkých myšlenek, ale nějak mi prostě nesedl autorův styl psaní a ty chybějící uvozovky.
Poměrně netradiční postapo kniha. Psí hvězdy jsou knihou, jejíž největší předností je reálnost a uvěřitelnost světa, do kterého nás autor uvádí. Člověk má tendenci uvěřit, že tak nějak by to mohlo jednou dopadnout.
Není to toliko kniha o přežívání a boji o ohlodanou kost, jako spíše kniha o hledání smyslu života. Spíše než akci očekávejte vážení životních hodnot. Na jednu misku vah klade hrdina ztráty let minulých, na druhou pak zbytky důvodů pro žití. Teprve až druhá polovina knihy přinese více vzruchu a závaží, které vyřeší autorovo dilema.
Když se naladíte na tuto ústřední nit knihy, budete nadšeni. Pokud ovšem hledáte knihu na odpočinek se spoustou akce, pak toto dílo nebude tím pravým ořechovým.
Téhle knížce jsem dala tři hvězdičky ne proto, že by měla špatný příběh - naopak, ten mi přišel velice hezký - ale z toho důvodu, že se mi hrozně špatně četla. Vůbec se mi nelíbil styl, jakým byla knížka napsaná, "jacklondonovský" hrubý a stručný popis děje, krátké věty, a naopak dost rozsáhlé popisy přírody, rybaření a světa letadel, které mě vůbec nebavily. I tak jsem ale knížku dočetla do konce (kdyby byla delší, tak bych to asi vzdala) a ke konci jsem si na styl konečně trochu zvykla. Určitě to není tradiční postapo, tak jak očekáváte, ale má to něco do sebe.
Svět už není co býval. Lidská populace je zdecimovaná jakýmsi zákeřným chřipkovým virem, zvěře je málo, ryby z potoků mizí, vody ubývá. A kdo zůstal, tak nemá náladu na nějaké bratříčkování. Všichni proti všem, to je základní princip. Je tu Hig a je tu Bangley. Hig je extra slušňák v posraným světě, Bangley extra drsňák, bez kterého by Hig už nejspíš dodýchal. Bydlí spolu na letišti a klape jim to skvěle. Téměř. Dokud Hig nepocítí, že už takto nemůže dál, že musí něco udělat, vykonat, provést, změnit.
Do té chvíle se příběh vleče. Vyznívá jako lyrická teskná píseň za zmizelým světem. Čtenář chvílemi až zívá a občas si posteskne: "Stane se tu vůbec kdy něco?" Naštěstí stane a potom to teprve začne být zajímavé a napínavé. Hig se vydá svou milovanou Cessnou na dobrodružnou výpravu a konečně získá důvod, proč žít dál...a čtenář, proč pokračovat ve čtení. Příběh o přátelství, důvěře a naději, že i v mizerných podmínkách se člověk nemá vzdávat, protože něco hezkého stále může existovat.
Psí hvězdy jsou dystopie pro velké kluky. Píšu pro kluky, protože je to celkem drsné čtení, ale to neznamená, že by po ní žádná holka nemohla sáhnout. Mně bavila. A píšu pro velké, protože jsem zkrátka trochu zkažená všemi těmi YA dystopiemi, a ačkoliv bych neměla, nemůžu prostě nesrovnávat. Aspoň v tomhle. Ale vím, že to není na místě, Psí hvězdy je dospělácká kniha, která prostě jen žánrem míří do vod, kde to teď v YA dlouho vřelo, ač tuhle ambici nemá ani maličko.
Je to dobré čtení, začátek se mi zdál trochu pomalejší, ale to je možná tím, že mi trvalo si zvyknout na zvláštní jazyk a formu, kterou je tenhle příběh psaný. Ač může někomu připadat nevlídná a vlastně jen na efekt, podle mě to dává smysl. Svět v téhle knize je celý rozsypaný po ničivé epidemii chřipky, kterou téměř nikdo nepřežil. A stejně rozsypaný je i jazyk. Heller nijak neoznačuje přímou řeč, tu a tam se trochu prapodivně mění vyprávěcí perspektiva, ale podle mě to prostě dává smysl a funguje. Po konci první části vás pekelně dojme a to byl ten okamžik, kdy mě vtáhl do děje, začalo se tam toho mnohem víc dít, hlavní hrdina už nepřešlapoval na tom svém letišti, kde má útočiště, a začalo to být i trochu dobrodružství, kde hltáte jednu stránku za druhou.
Zkrátka, je to syrové, maličko strohé a sakra dobré.
Opravdu jsem se snažila to přečíst, ale dál jak do třetiny jsem se nedostala. Hodně nerada nechávám nedočtené knížky a myslím si, že každý autor by měl dostat šanci. Ale toto za mě prostě ne. Neustále jsem čekala, kdy se to konečně rozjede a ono pořád nic. Ty chybějící uvozovky mi hodně vadily a tak jsem se v textu snadno ztrácela. Nemám už chuť do ní vkládat svou energii...
V první řadě nejde ani o sci-fi a už vůbec ne o fantasy, nýbrž o "postapo" , jediné, co je v knize sci-fi, je, že se odehrává v možné budoucnosti. Líbilo se mi to, ale autorovi bych vytkl až přílišnou snahu o "umělecké podání" , touha po získání nějaké té ceny (kterou nakonec dostal) z knihy přímo prýštila, některé jeho barvité popisy, filozofování a vzpomínky byly příliš rozvláčné a přitom neříkaly nic tak hlubokého, aby stály za zmínku , větší sevřenost by podle mě vyprávění neuškodila.
Žánr sci-fi je pro mne pole skoro neorané, ale jestli je většina knížek tak pěkná jako Psí hvězdy, tak se takovým knížkám už bránit určitě nebudu:-) Pomalu plynoucí příběh, ve kterém se, zdá se, zase tak moc neděje, ale mně to vůbec nevadilo, Hig je tak velký sympaťák, že jsem si to s ním užívala a jeho vyprávění se mi moc líbilo... Zkuste ho taky, věřím, že vás tahle věc taky osloví...
Dostal jsem mnohem víc než jsem čekal... Nádherný, osobní a hluboký román z postapokalyptického světa, do kterého autor vložil spoustu myšlenek a podle mě také svých vlastních zážitků. Věřím, že Jasper žil i ve skutečnosti...
Jedna z nejlepších letošních knih, aspoň pro mě určitě. Od začátku do konce má příběh svůj rytmus a atmosféru, které mi přesně sedly do těchto pošmourných dní. Přemýšlení, popisy, vzpomínky, napětí, city a pocity, krásně namíchané, působivé.... jako bych to všechno sledovala sama zpovzdálí. S přímou řečí bez uvozovek jsem se už někde setkala, dá se to zvládnout. Moc krásný zážitek a postavy, které utkví v paměti. A naděje tam je, díky za ni.
Tak já se budu asi lišit od ostatních recenzentů. Knížka je pro mě rozporuplná. Přečetl jsem jí sice asi během týdne, ale s tím, že jsem nudné pasáže pročítal velmi letmo. A to je právě to. Pro mě to bylo takové blablabla, popis krajiny, popis pocitů a najednou fakt napínavý děj, při kterém nešlo knihu odložit. A pak zase blablabla. Musím podotknout, že mám rád knihy, které jsou napínavé a tak nějak "rychlé" a musím konstatovat, že knížka stála za přečtení, ale pro mě na úplném spodku stupnice... Navíc musím souhlasit s kolegou, že neoznačená přímá řeč je něco děsivého (obzvlášť v této knize, kde hrdina filozofuje víc než je zdrávo) a doufám, že se z toho nikdy nestane móda... Ps: dal bych 2,5 hvězdičky, ale nelze, tudíž jsem zaokrouhlil...
Knihu mám rozečtenu, sem na 35% podle kindle čtečky a už teď můžu říct, že je skvělá.
Jediná věc, která mi pije krev a to fakt hodně je to, že přímá řeč není uvedena uvozovkami !
To mě vytáčí do běla, nikdy na první pohled nevim, zda-li jde o rozhovor či jenom nevyřčenou myšlenku...
PS: dočteno. Kniha je to úplně jiná postapokaliptická než sem očekával, ale příjemně mě překvapila.
Kapitoly sou tak, že když jedna skončí, člověk je okolnostmi nucen číst další :-)
Vtáhlo mě to do děje, jen ty přímý řeči..... to je tragédie.....
Peter Heller – Psí hvězdy
THIS IS NOT MAD MAX…
Neznámý druh chřipkového viru vyhubil 99% obyvatel země. Infrastruktura, zdravotnictví a vlastně celá civilizace je v troskách. Apokalypsa jako podle šablony. Větší klišé už si Heller opravdu nemohl vymyslet.
Jenže.
Dobrodruh, cestovatel a dlouholetý dopisovatel National Geographic nám přibližuje svět po pádu ne optikou odstřelovačské pušky, ale naopak až skoro deníkovým záznamem zkušeného pilota, cestovatele a humanisty... Higa, který se snaží neztratit sám sebe nejen v čase po zániku civilizace, ale především v drsné přírodě která mu nedá nic zadarmo.
Pomocníky v přežití jsou mu nejen zbraně, ale především pes Jasper, letadlo Cessna , a partner Bruce který se na rozdíl od Higa nejen ví jak se používá minomet, nebo odstřelovačská puška, ale především nemá žádné morální zábrany.
Psí hvězdy jsou prostě příběhem muže, který má sice na první pohled všechny schopnosti umožňující přežití v drsném světě, ale jeho lidství a humanismus které jsou v něm přirozeně zakořeněné z doby před pádem ho přivádějí do každodenního střetu nejen s přírodou, která si postupně bere zpět vše co jí lidé vzali, ale i s „morálkou „ kterou nová doba přináší.
Vnitřní monology které Hig vede sám se sebou se střídají s akčními pasážemi zcela přirozeně a celá kniha je prodchnutá tak hlubokou lidskostí a vlastně i nadějí, jako žádná jiná kterou jsem z Post Apo žánru doposud četl.
Psí hvězdy opravdu nejsou žádný Mad Max.
Ale koho oslovil Malevil a nebo Cesta, toho by mohl oslovit i tento příběh obyčejného muže hledajícího lidskost ve světě ve kterém pro ni není místa.
Vím, že se k téhle knížce budu vracet.
Ze začátku to vypadá, jako kniha u které si odpočinete. Děj se však pomalu stupňuje, je v něm čím dál více myšlenek a čím dál více vás naplňuje. Až potom na konci přijde exploze - porozumění, pochopení a pocit sytosti a prázdnoty zároveň.
Autor svým stylem psaní dokáže na počátku zamotat hlavu, postupem času si však člověk zvykne a čte neskutečně rychle. V knize je ohromné množství míst, kam autor skryl své další myšlenky. Takové, které musíte objevit jako poklad a ne všem se to může podařit, ne všichni je uvidí.
Postavy a vlastně i celá kniha je svým způsobem, řekla bych, tak nějak obyčejná, normální, běžná, jednoduchá. Ohromila mě ta její opravdovost.
Kdy se vrátím domů? Nevím.
V horách, za deštivé noci
podzimní, jezero přetéká.
Jednou se zase sejdeme.
Za svitu svíčky budeme sedět u okna na západ
a já ti budu vyprávět, jak jsem si na tebe vzpomněl
dnes v noci na rozbouřené hoře.
(Li Šang-jin)
Jak je vidět i v dystopii je možné narazit na zajímavého básníka (kterého jsem navíc neznal).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura epidemie pandemie postapokalyptické romány
Psí hvězdy
Kniha Psí hvězdy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 209x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 195x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 4x |
Knížka mě zaujala hlavně svou obálkou a poté i anotací. Nicméně jako většině mi nesedl styl psaní a nemyslím jen chybějící uvozovky. Někdo to tu hezky popsal jako "jacklondonovský", a Bílý tesák se mi taky nečetl dobře. A také mi tam vadila sprostá slova. Totiž, ten text je tak poetický a tak zvláštně poskládaný a pak tam autor prdne slovo ku*da... Teda k hlavní postavě, Higgovi, se to hodilo krásně, ale k tomu jazyku nee.
Ale příběh se mi líbil velice, Hig je sympatickej a skvělej správňák, u Bangleyho jsem byla pořád na vážkách :D Na začátku jsem se v příběhu ztrácela, a to se tam toho moc nedělo, nemůžu ale říct, že by mě to nebavilo. Ovšem druhá půlka přinesla konečně opravdový děj. Je tam také několik, i když v porovnání s tloušťkou knihy málo, akčních scén. Když už tam ale nějaká akční scéna byla, tak byla opravdu dobrá a bavila mě. To samé u vtipnosti. Když tam byl nějaký vtip (většinou v konverzaci Higa a Bangleyho), tak jsem se zasmála nahlas :).
Také se mi líbil charakter knihy. Je z ní cítit ta syrovost, samota, strach, nevědomí, divočina, prostě svět po katastrofě :)
Překvapil mě otevřený konec, na stejné bázi jako v Trifidech, ale ani tam, ani tady mi to nevadí :)
A nesmím zapomenout na Jaspera, to byl skvělý parťák.
Knize dávám tři hvězdičky, nemělo to totiž ten správný wow efekt. Je to ale skvělá oddechová knížka se spoustou myšlenek a je jednoduše krásná. Určitě se k ní vrátím :)