Promluvy o posledních věcech
Charles Journet
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221007/mid_promluvy-o-poslednich-vecech-221007.jpg
5
6
1
Tématu posledních věcí patří v myšlení a rozjímání kardinála Journeta významné místo. Tato kniha nabízí pečlivý přepis kázání, jež na toto téma pronesl při duchovním cvičení v roce 1961. Vyučování Charlese Journeta nikdy neoddělovalo duchovní doprovázení od pravd víry. Tyto stránky nám však nabízejí ještě třetí, skrytější dar. Ve svém výkladu náš kazatel jakoby nevědomky přináší živoucí svědectví čiré, průzračné víry, nesené hlubokou láskou. Nebojí se promlouvat o tajemstvích, o kterých lidé nemají odvahu hovořit a na něž nelze pohlížet bez lásky. Stvoření člověka, prvotní hřích, očistec, peklo. K těm nejtěžším otázkám, které si klade každý člověk, přistupuje naprosto zpříma, a jeho odpověď jako by už nyní byla projasněná paprskem pokoje, jehož dosáhneme později v nebi, v blaženém patření na Boha.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2014 , Krystal OPOriginální název:
Entretiens sur le fins derniéres , 2011
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Zlo |
| 2003 | Jako ohnivý šíp |
| 2009 | Vedeni Duchem svatým |
| 2007 | Promluvy o Marii |
| 2009 | Promluvy o Duchu svatém |
"Vidíte, že realitu poznáváme tápavě a matně, skrze víru, a potřebujeme k tomu myšlenky a věty. Ale stává se, že na cestě, kterou nám otevřela víra, se dál než víra dostane láska. Když jdeme po této cestě dál, láska jakoby instinktivně nachází nevyslovitelné, absolutní. Má zavázané oči, protože ještě nenastal čas blaženého patření, ale i přes šátek na očích tuší, že jsou věci větší a pravdivější, než o jakých dokáže vypovědět víra. Proto svatý Tomáš vyslovuje tento úžasný výrok: Na zemi je lepší Boha milovat než znát."
Charles Journet dokáže podat radostně dokonce i tak zdánlivě pochmurný teologický obor, jakým je eschatologie, nauka o posledních věcech člověka. V jeho podání to totiž není o strachu ze smrti, pekla, posledního soudu... Je mnohem víc průvodce krajinou křesťanské naděje. (Aniž by však ztratil cokoli z teologické přesnosti a přísnosti, žádné lacině zbožné rozněžnělosti!). Je průvodce putováním, na kterém nás neopustí pohled bohočlověka Ježíše Krista, kterého křesťané zrakem víry rozpoznávají jako toho, kdo přemůže bolesti a trápení světa a přivede lidstvo tam, kde bude stvořeno vše nové. Slovy biblické Apokalypsy: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo." Eschatologie je v tomto pojetí (jak ostatně musí být každý teologický obor) christocentrická. A také současná a neodbytně aktuální, vždyť eschatologické události jsou nejen záležitostí budoucího naplnění času, ale i probíhají právě teď v konkrétních křesťanských životech a společenstvích.
Cením si také toho, že otec Journet dokázal ve svém výkladu představit velmi imaginární otázky způsobem, který je srozumitelný a má vnitřní logiku a soudržnost - jak mezi dílčími tématy v rámci eschatologie, tak i ve vztahu k dalším teologickým disciplínám. Aby to čtenář vnímal takto, musí s autorem sdílet křesťanské paradigma, samozřejmě, to je nezbytnost, protože předmět eschatologického bádání je neověřitelný jaksi ze své podstaty. Ovšem v Journetově podání sice není ověřitelný, ale zdá se mi uvěřitelný.
"Být milován někým, kdo je nám roven, je již samo o sobě velmi krásné. Ale cítit se milován někým, ke komu bychom se ani neodvážili přiblížit pro vzdálenost, jež mezi námi panuje, je ohromující! Tu obrovskou lásku, s níž nám Bůh vychází v ústrety, nemůžeme vůbec nijak vyjádřit. Co tedy s nepřekročitelnou propastí mezi Bohem a dušemi, které stvořil? V nebi budeme milováni někým natolik jiným a takovou měrou, že naše srdce dokonale roztají..."