Proměna
František Hrubín
Báseň svým názvem a mottem připomíná Ovidia. Básníkovi v ní však nešlo o parafrázi příběhu o Daidalovi a Ikarovi, ale spojením osudů Daidala a osudy lidstva 20. stol chtěl zachytit drama lidského srdce chvějícího se o budoucnost lidstva.
Přidat komentář
15.03.2012
Zajímavý nápad o spojení antické tragédie s tragédií součastnosti. Osobní drama s dramatem celospolečenským. Propojením příběhu o Ikarovi a Daidalovi s událostmi v Hirošimě v kontrastu s poklidným průběhem nedělního odpoledne. Báseň určitě nutí k zamyšlení nad mnoha současnými celospolečenskými problémy,ale přesto nemohu říci, že by ve mne nějak hlouběji rezonovala.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Romance pro křídlovku |
| 1978 |  Špalíček veršů a pohádek |
| 1958 | Pohádky z tisíce a jedné noci |
| 1965 | Dvakrát sedm pohádek |
| 1990 | Dětem |
Proměnu jsem dostal v takovém vyšňořeném balení a až po jeho otevření jsem zjistil, že jde o exemplář s podpisem autora. To cením.
Kontrast tří okamžiků/událostí v rámci jedné básně mi nepřišel nijak zvlášť skvělý, věřím, že jsem pochopil nosnou (notně konzervativní) myšlenku toho, že bez ohledu na dobu se člověk svým pokrokem a novými vynálezy přivádí na pokraj smrti nebo do smrti samotné. Ta ale byla zpracována mnoha způsoby, a to - podle mě - lépe a objevněji, než v Proměně. Kontrast člověka ženoucího se (nebo byvšího hnán) ke zkáze v důsledku vlastní inovace a stagnujícího, klidného a nehybného odpoledne ve vodě pro mě byl o něco zajímavější, ale ve svém důsledku vlastně vedl k dost nihilistickému závěru, že i když se člověk za žádným pokrokem a inovacemi nežene, doženou ho inovace jiných lidí a tak vlastně jedinou konstantou lidského života zůstává smrt.