Prokletí pro všechny
Martin Paytok
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474548/bmid_prokleti-pro-vsechny-UHD-474548.jpg
3
47
18
Link měl celkem nadějný plán, jak se vyhnout kriminálu i hlavě zločinecké organizace, jíž visí peníze ze zpackané loupeže. Jediná chyba byla, že se ho pokoušel uskutečnit v tomhle městě. Ve městě, kde se na něj kromě té zločinecky organizované hlavy celá třese taky sběratelka prokletých předmětů, mluvící maňásek s maďarským občanstvím a policisté křivější než skolióza. Ve městě, kde mrtvé věci obvykle netrpí nijak výraznou tendencí mrtvými zůstat a se kterým se pojí přesně o jednu strašidelnou legendu víc, než potřebuje. A tahle by – stejně jako všechny ostatní – klidně mohla být pravdivá. A zrovna se musí týkat chlápka, co rád věší lidi na kandelábry, a tašky plné sekáčků na maso…... celý text
Přidat komentář
Přiznávám, že po přečtení jsem hodně na vážkách jak knihu hodnotit. Ze začátku byl problém se do ní začíst. Zvyknout si na postavy a nějak si je pro sebe rozdělit. Pak se to začalo číst dobře. Nevadilo i to střídání děje v minulosti a přítomnosti, protože i na to se dalo zvyknout. I ten styl psaní byl zábavný a bavil mě a užíval jsem si to. A pak závěr, který byl z části očekávaný, ale zároveň mi přišel takový nedotažený s ohledem na zbytek knihy. Vše tak nějak dohromady a já tu sedím u klávesnice a přemýšlím jestli to jsou 3 nebo 4 hvězdy, když tak nějak nejde to narvat přesně doprostřed. Asi to musím kompletně okecat, abych dal jenom ty 3 hvědy. Nebylo to tedy ve výsledku až tak zlý, ale číst to znova nebudu a ani to nedoporučím nikomu, protože mám pocit, že bych našel pro kamarády lepší knihy na přečtení.
"Nelíbi se mi, k čemu to směřuje. Ten sejf chceš vykrást. Přestože nevíš, kde ten sejf je. Plus jsem si celkem jistej, že v tom baráku straší. A strašidelný baráky se nevykrádaj. Strašidelný baráky a lupiči nejsou kompatibilný."
Hmmm. Celkom som sa toho bál, keďže v komentároch padá veľa kritiky, hlavne na to ako autor skáče v kapitolách z minulosti do prítomnosti, plus podobnosť postáv. Nevadí mi, keď si človek musí pri čítaní zapojiť mozgové závity, práveže mám radšej knihy, ktoré si čitateľ musí pospájať sám a nie aby ho autor počas celého čítania viedol za ruku a doslova mu napísal o čo tam ide.
Toto je jedna z kníh, kde si musíte dať 2 a 2 dohromady. Nie je to dielo z ktorého by som jasal, chýb to malo po aleluja, ale hodnotil by som to ako " Not great, not terrible".
Ak ste zvyknutý na jednoduché čítanie tak by som sa tejto knihe vyhýbal, ale ak ste čitateľ, ktorý rád spoznáva nových autorov, sú ochotný riskovať a hlavne ktorým nevadí pri čítaní rozmýšlať, tak by to mohlo byť dobré čítanie. Myslím si, že Martin Paytok si ešte nájde cestu k velikánom českej sci-fi a fantasy literatúri.
Jo, cože? Dnes? Teď? Aha. Nebo ne? Jakto? Eh? Jo takhle. Takže před rokem. Ne? Před necelým rokem? Aha. No a teď? No to je teď. Jo tak to jo. No tak dík no.
Takhle zmatenou knihu jsem teda hodně dlouho nečetl. Byla to detektivka? Vlastně ani nevím. Hned z počátku na mě autor vybafnul s množstvím postav. Vůbec jsem nevěděl, jak je rozlišit, co si s nimi počít, jak si je v té palici oddělit. No a do toho se kapitola za kapitolou střídala v čase a když už to pak autor přestal popisovat, byl jsem v prdeli jak Baťa s dřevákama. A to není jenom tohle. Autor tu totiž střídá i popisný děj, takže jednou popisuje v přítomnosti, podruhé v minulosti a to v přítomnosti je přesně po vzoru Dany Ruskové, které mi nesedlo stejně, jako v této knize. Co naplat, že tady je to navíc ještě kombinace, což je ve výsledku možná ještě horší. Omlouvám se za názor, ale věřím, že příště to bude určitě lepší :-)
Jsem nucen částečně souhlasit s výtkami ostatních, co se týče množství podobných jmen a s tím spojené občasné zmatení kdo je kdo. S čím jsem naopak problém neměl, bylo vyznat se v jednotlivých časových liniích. Ano, skáče se mezi nimi hodně a některé ty linie sledujeme z pohledu hned několika postav, ale jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké a vždy popsané, tudíž nebyl výrazný problém se v tomto orientovat. K zmatečnému levelu vyprávění první seriálové řady Zaklínače se to ani zdaleka neblíží. :)
Je to autorova románová prvotina a je to znát. Vlastně celek připomíná spíše rozvedenou povídku, než prvoplánově psaný román. Taktéž se nemohu ubránit dojmu, že zcela výjimečně by dílo lépe vypadalo na plátně obrazovky než na stránkách knihy.
Co se načrtnout povedlo hezky, je prostředí, ve kterém se kniha odehrává a některé postavy. Byla by škoda se do tohoto světa v budoucnu nevrátit. Potenciál tam je, chybí jen zkušenosti a vyzrálost.
Musím říct, že povídka z Krásek a Vetřelců, která mě ke knize přivedla, měla daleko lepší spád a vyznění. Beru to jako známku přirozeného progresu umu a věřím, že příští kniha bude lepší. Odmítám připustit, že existuje něco jako čistý povídkář. :)
P.S. Co mi uniklo ale úplně, je smysl samotného závěru. Pokud jakkoliv odkazuje na předchozí děj, pak jsem asi nečetl pořádně. :)
Když se dívám na hodnocení, tak buď se objevují pochvalné hlasy nebo naopak spíše kritiky na knihu, přičemž hned na úvod předešlu, že budu inklinovat k tomu druhému záboru. Bude za to moct několik faktorů a začnu hned jedním z nich. Nebude jím nic jiné, než stylistika, protože tady se asi podepisuje výchova ze slohovek ze střední, ale to věčné opakování slov a spojek mě v půlce knížky začalo pomalu fyzicky bolet.
Když na třech řádcích vidím víc jak 5x spojku "a", kterou v dialogu na půlku stránky doplňuje konverzační přestřelka uvozená pomalu u každé přímé řeči slovíčkem "řekl", tak jsem začal přemýšlet, jestli vůbec chci knížku dočítat nebo ju hodím rovnou ven z okýnka šaliny. Místy mi navíc přišlo, že autor až moc tlačil na pilu z hlediska různých hlášek, přirovnání a hraní si se slovíčky, když to porovnám s mistrem Kopřivou, tak to v Prokletí pro všechny bylo místy až moc na silu roubované. Na závěr této části se ještě musím chtě nechtě zastavit u postav, které mi vlastně vůbec nepřirostly k srdci ani v jednom případě a nijak jsem neměl pocit, že bych jim držel palce, přál nějaký konec a tak. Přišly mi jako postavičky, které jsou poměrně charakterově ploché, necítil jsem jejich nějaký vývoj v průběhu děje (asi protože jsou mrtvé, haha...) a to se nezmiňuju o jménech, které musely být navzájem podobné.
Ale ať nejsu jen negativní, samotný příběh byl zajímavě vymyšlen, byla v něm hromada zajímavých a neotřelých nápadů, částečně retrospektivní vyprávění nakonec docela dávalo smysl a nerušilo mě tolik při čtení, jak mi ze začátku přišlo. Navíc na nějakých posledních 50 stránek se poměrně dost zvyhla stylistická kvalita textu (byla naráz na úrovni povídky Jmenoval se Moše z aktuální epochální pulpové antologie) a naráz se knížka četla mnohem líp. Takže doufám, že to za autora nedopsal někdo jiný a že v dalších knížkách minimálně udrží laťku danou závěrem a rád si další knížku z jeho klávesnice přečtu.
Vzdala jsem to. Musím souhlasit s předešlými komentáři. Jestli v tom měl být smysl, tak jsem ho nenašla. Přišlo mi to chaotické, nepřehledné, těžkopádné.
(SPOILER)
Část 1.
Tahle knížka je opravdu
Část 5.
snažte se připravit si dva až tři dny,
Část 3.
Bohužel i pro čtenáře.
Část 2.
prokletí pro všechny.
Část 4.
Pokud ji budete číst,
Část 7.
Ne že by byla až tak čtivá.
Část 9.
od teď, do předtím, do předtím dříve, předtím později, zase teď ale jindy,
Část 6.
během kterých ji přečtete.
Část 10.
až se vám z toho bude točit hlava.
Část 8.
Jenže děj tak přeskakuje
Pokračuje lineární recenzní děj:
Pokud jste do dočetli až sem a dává vám to smysl, gratuluji. Máte potenciál tu knihu zvládnout!
Aby vám to autor vysloveně usnadnil, vymyslel si tak podobná jména, že pokud se náhodou začnete v ději trochu orientovat, tak se zase přestanete orientovat v tom, o kom vlastně zrovna čtete. Jména každého gangsterského duo křoví, která by jinak působila i vtipně, vás tak v ději zamotají ještě víc.
Místo toho, aby vám pomohli se v přeházených časových linkách vyprávění alespoň trochu zorientovat, vám to naopak znesnadní. Pokaždé když je tam dvojice Heřmánek, Kotík nebo Havránek, Kozlík nebo Hrneček, Kochlík nebo sakra jakej Hernajzhulibrk s Ksakrkukdojeto, kde u jména s K vždy autor mění jen jedno písmeno a to hlavně takové, aby jména byly skoro stejné a takže ve výsledku víte kuloví o koho vlastně jde. Takže musíte listovat několik stran zpátky abyste si ujasnili o jaké časové lice se zrovna vypráví a protože děj je nelineární, tak si ještě ty kusy musíte navíc znova přečíst, abyste věděli jestli zrovna těch pár stran zpátky je včera, dnes, zítra, loni, nebo loni a kousek ... uff.
Čtení, které by tak mohlo docela odsýpat se v tu chvíli stává docela nepřehledným opruzem. Hlavně za žádnou cenu nenechávejte knihu ležet jako já týden až deset dní rozečtenou jen ze třetiny. Pak se budete další třetinu knihy trápit tím, kdo je kdo, o co v ději jde a jestli to PROBOHA nemáte raději číst ještě jednou od začátku, abyste se alespoň trochu zorientovali.
Kdyby byl děj jen napřeskáčku, nebo byl ten vtip u jména gangsterů, ješte by se to dalo. Ale i sekundární hlavní hrdinové Kulich a Kyril se vám neustále pletou, ostatní postavy na přehlednosti nepřidají a vlastně jediný kdo vám přijde jako trochu zajímavá a vtipná postava není Link, ale maňásek Lázslo, což je mimochodem jeden z mála vtipných nápadů téhle knihy.
Samotný děj, kdyby se vyprávěl lineárně je vlastně dost o ničem. Obvykle dávám knihám, co je čtu dlouho do noci 4+ hvězd, tady to ale bohužel není neschopností odtrhnout se od děje, ale snahou to dočíst v obavě, že kdybych konec dočítal o pár dní později, až bude zase na knihu čas, nestihnu se do konce zorientovat v ději, čase, prostoru a vůbec.
Trochu méně ubrat na snaze poplést diváka, buď časovou linkou, nebo jmény postav a mohlo by se to číst mnohem lépe.
Spoiler:
Takhle mám vlastně z knihy takovou zvláštní pachuť, kdy nevím jestli se mi tak kniha líbila, nebo jde o důsledek nevypnutého Bondyho aparátu a místo nesmrtelného textu mi ten příběh v hlavě spíš zahnívá.
Knihu jsem koupila na doporučení se slovy "pokud máte ráda Kotletu nebo Kulhánka, je to dost podobný..."
Asi jsem po tom doporučení očekávala moc a teď jsem zklamaná. V ději jsem se dost ztrácela, z postav mi žádná nepřirostla k srdci a po dočtení jsem za 5 minut nevěděla, že jsem nějakou takovou knížku četla. Takový trochu velký špatný za mě. Příště to už jistě dopadne líp :-).
Dobrý nápad, ale literárně se to skoro nedalo dočíst. Autor zkouší čtenářovu trpělivost super nepřehledným množstvím podobných postav, míchá časové roviny děje. Dohromady to nedrží (nebo to neumí napsat tak, aby to bylo čtivé). Chtělo by to hlavně ubrat a necpat všechny nápady hlava nehlava do jedné novelky.
Ale pište dál, pište - věřím, že to bude jen lepší!
Tak jsem si řekl, že zkusím něco nového a dám šanci českým autorům. Tohle bylo prostě šlápnutí vedle. Ta moc vychvalovaná nelinearita příběhu byla pro mě spíš na obtíž, vlastně celou knihu jsem čekal, že to do sebe zapadne a bude to dávat smysl, ale spíš jsem jen tápal v tom, kdy se co děje, kdo je živý, mrtvý, anebo pokolikáté už umřel a moc to nezachraňovaly ani ty rádoby svižné a vtipné dialogy mezi postavami, které jsem si musel číst třeba dvakrát, abych vůbec pochopil, kdo co komu říká. Takovovouhle knihu typicky čtu 2-3 dny, ale tady mi to zabralo přes měsíc s tím, že jsem se to prostě donutil číst, jestli tam nebude nějaký wow moment na konci. Možná ta délka četby tomu uškodila, ale tohle nebylo nic pro mě.
Nedává to smysl. Po dočtení knihy jsem asi hodinu přemýšlel, jestli jsem to pochopil. Jestli ano, tak opravdu až po dočtení knihy a pak si říkám: "ok, je to zajímavý nápad, ale to je vše?" Skupinka parťáků, nemůžu říct přátel, včetně holky hlavního hrdiny se stanou aktéry zločinu, který způsobí jejích prokletí a poté co všichni nějakým způsobem zahynou a zemřou, tak vlastně nezemřou. Oni jsou něco jako mrtví-nemrtví, a jeho holka se mu zjevuje jako duch a hlavní cíl hrdiny je najít magický artefakt, aby mohl toto "kouzlo" tlačítkem vypnout a tím je mohl zabít už definitivně. Proč? A proč se to všechno děje? Z knihy a jejího děje to nelze úplně pochytit a pochopit. Navíc se celkem nevýrazně proplétají vždy dvě časové linie, které se vzájemně mají doplňovat, ale moc to nefunguje. Nejvíc mě iritovala "nevyzrálost autora", přitom už před tím něco napsal. Jenže je hodně poznat, že toto je jeho prvotina a při srovnání třeba s Kotletou, je jeho text slabým čtivem bez pořádného vtáhnutí do děje. Nejvíc bych potom vytkl neustálé opakování vět. Proč? Aby snad naplnil rozsah? Nebo takhle mají fungovat dialogy? Vždy to vůbec nefunguje. Čtenář se v rozhovorech ztrácí a děj se přes dialogy nikam pořádně neposunuje. Rád bych napsal vážně škoda, ale je mi to vlastně celkem jedno a to je špatně. Abych jen nehanil: za plusy považuji celkem zajímavého hrdinu (sympatický není pro to co dělá) a krátké kapitoly, fakt se to četlo dost snadno, lehce a rychle. Víc mě toho ale nenapadá a knihu bych nedoporučil. Otázkou je jestli dám autorovi někdy druhou šanci, třeba se vypíše, na poprvé to ale bylo zbytečné čtení. (42%)
Za prvé musím říct, že jsem od autora této knihy nikdy nic nečetl. Takže jeho styl psaní byl pro mě něco nového. Musím říct, že mě ale velmi bavil, je to osobité, je to jiné, někdy až přehnané ale zábavné. Mám rád když u knihy musím trochu přemýšlet a zde rozhodně musíte být minimálně pozorní. Nelineanost vyprávění ve více časových osách, mezi kterými autor skáče jak sjezdař na boulích, byl ze začátku těžký na zorientování, později když jsem se do toho dostal i v rámci příběhu, mi to přišlo povedené. Vlastně na tomto tato kniha stojí. Na rychlém vtipném vyprávění kde se střídá akce s akcí a divní typci s ještě divnějšímy. Kniha jako celek působí originálně a i když trošku zamotaně, jak se čtenář do toho dostane tak ho to pohltí a vyplivne až na konci. Navíc zde máme spoustu zajímavých charakterů a celá kniha působí trochu Noiar...
Za mě originální četba, která sice nebude pro každého ale mě autor zaujal a budu dále sledovat jeho tvorbu.
(SPOILER) S nelineárním vyprávěním a prolínáním různých časových rovin jsem neměla žádný problém, naopak se mi líbilo. Hlášek bylo opravdu nadmíru a občas na úkor smysluplnosti konverzací. Kniha se četla plynule, nad některými popisy a souslovími jsem se zastavovala a žasla - vážně moc pěkné! Přestože byly některé hlavní postavy mrtvé, tak jsem narazila na místa jak z Tarantinovských filmů, kde už té krve bylo moc a nelíbilo se mi to (scéna končící zabitím Stoklasových mužů policisty u Linka v bytě). A ačkoliv jsem poměrně rychlý a nepozorný čtenář, tak mám dojem, že jsem konec nepochopila a ne vinou vlastní nepozornosti :( Takže nechápu: Prokletí pro všechny se týkalo jen skupiny co vykradla muzeum, nebo všech ve městě? Pokud všech, tak jak to, že nosič maňáska neumřel (díky démonovi v maňásku?), ale Stoklasovi muži umírali? A pokud jen skupiny z muzea, tak jak to, že Lenka na konci vloupačky umřela (chápu, to, že jako duch se tu něčeho/někdo ji drží, ale fyzicky umřela), ale zbylí dva kumpáni zabití později neumřeli, přitom ovladačem se cvakalo už při vloupačce. Tohle mě na knížce, která se mi jinak líbila mrzí :( A asi bych těch otázek měla víc, ale ty přičtu svému nepozornému čtení... :)
Jasně, je to trochu šílené. Značná část lidí knihu nepobere. Ale zároveň je to dostatečně originální, hodně akční a vlastně i celkem zábavné
Linearita děje téměř neexistuje a když se prohrabete knihou dál, zjistíte, že je vám to stejne k prdu, protože je to taková fantasmagorie, že tomu je houby rozumět. A to říkám jako náruživý čtenář tohoto žánru, ne jako někdo, kdo po tom sáhl omylem. Jo a konec mi utek, tak jestli ho nekdo pochopi, dejte vědět.
Meh. A vlastne nevim co k tomu dodat. Dejove linie (i casove) preskakuji kazdou kapitolu, postavy nevedou dialogy ale prakticky neustale se navzajem "hláškují", vsechno je rychle, akcni - a vsechno mi bylo uplne jedno. Jiste kouzlo se tomu v te roztekanosti uprit neda, noir zavan je prijemny, ale na 300 stranach na me bylo te epilepsie prilis.
V Epoše mají dobrou ruku na talentovaný autory. Merglová, Bureš, jejichž věci patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl. A teď přichází Martin Paytok. Což není jméno úplně neznámé, protože má za sebou několik povídek (z nichž jsem žádnou nečetl). Obálka slibovala kombo Richarda Starka a Donalda E. Westlakea. A to skutečně dorazilo... jen tady si ke stolu sedl ještě Jiří Kulhánek... ano, Paytok kráčí přesně v té nejlepší tradici těhle tří autorů (a asi by se neztratil ani ve světě Kladiva na čaroděje, kam už přispěl kdysi povídkou). A kráčí v ní naprosto sebejistě. Prokletí pro všechny je příběhem drsného zloděje Linka, který sem tam něco ukradne. A teď rozehrává krádež magického artefaktu. A samozřejmě to nevyjde tak, jak by mělo. Rozehrává se tak drsná hra v nejlepším duchu akční školy, kde autor rozehrává kombo splatterpunku a noiru... a tahle kombinace mu vychází naprosto parádně. Hrdina, akce, spousty mrtvých i nemrtvých, hlášek a popkulturních odkazů. A do toho Paytok jede dvě paraelní linky, který mezi sebou přeskakujou jako splašený. Což pro někoho asi bude geniální a zajímavé, ale já se v tom místy ztrácel a spíš než tenhle criss cross bych upřednostnil klasický lineární vyprávění. Což ale nemění nic na faktu, že tahle knížka je taková malá bomba a ke klasikům jako Žamboch, Kulhánek nebo Kopřiva by se mohlo časem přidat nový jméno. Paytok na to fakt má
Kniha Prokletí pro všechny je v
| Přečtených | 52x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 3x |
No není to žádná sláva. Asi bych se opakoval, že děj je tak napřeskáčku, že je potřeba to číst fakt na jeden zátah a že je tam spousty zaměnitelných postav, které ještě autor nazval dost podobně. Prostě se to moc nepovedlo a trochu mě to přišlo, jako by si to autor na závěr po sobě už nepřečetl.