Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89183/proces-89183.jpg
4
2174
2174
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , Československý spisovatelOriginální název:
Der Prozess , 1925
více info...
Přidat komentář
Podivná kniha. Místy čtivě psaná se zajímavými pasážemi vybízejícími k zamyšlení (příběh o dveřnících), místy zcela nelogická a připomínající spíš jakýsi horečnatý sen. Navíc místy až nudně rozvláčná. Podobné je to i s hlavní postavou. Místy budí dojem normálního racionálního člověka, ale v celkovém kontextu vlastně jedná velmi podivně, jako by se v tom svém procesu docela vyžíval a situaci ještě s chutí dál komplikoval. Závěrečná scéna už zcela postrádá jakoukoli logiku. Procesy ostatních se přece vlekly léta, jak tam bylo zmíněno, tak proč tento zlom? Je celková nevyváženost a určitá nesourodost knihy a všechny tyto rozpory nějakým záměrem autora, nebo odrazem jeho psychických obtíží?
Josefův citát: "Co je psáno, je neměnné, a mínění jsou často jen výrazem zoufalství nad tím." je nejlepším hodnocením celé knihy. Stejně jako Proces je celé Kafkovo dílo nedokončené, a proto není možné ho v celé šíří pochopit a zanalyzovat. Každý v něm spatří něco jinýno. Já osobně jsem v Procesu spatřoval boj K. proti společnosti a jejímu tlaku, kterému nakonec podlehne. Ale co bych hlavně ocenil, je Kafkova schopnost vyvolat v čtenáři různé emoce. Při historce s úředníkem, který házel advokáty ze schodů jsem se smál, při obhajování K. jsem byl zmaten a při rozhovoru s vězeňským kaplanem mě mrazilo v zádech.
Franz zase dokázal, že je génius.
Díky této knize jsem měl takové depresivní nálady.Dokázal jsem se vžit do hlavního hrdiny.
Je mi skutečně líto, že je dílo nedokončeno. Fantasie pracuje na plné obrátky a v hlavě se mi pořád míhají představy toho, jak by vlastně chybějící či nedokončené pasáže vypadaly. Jinak do Josefa K. jsem se díky Kafkovi dokázal parádně vcítit, původní přístup Josefa K. k procesu - spíše jako ke hře - se postupně mění v bezradnost a nemožnost s nastolenou soudní byrokracií jakkoliv pohnout. Trochu mi to připomíná naše současné úřady:) Člověk si sice může tisíckrát říkat, že by se zachoval jinak - Jenže ono ač by se zachoval jakkoliv, stejně by jeho snaha vyšla vniveč a výsledek by byl stejný. Ta bezradnost z toho přímo čiší.
Temná a ponurá kniha. Kafku jde milovat nebo nemuset, nic mezi tím. Má osobitý a nenapodobitelný styl. Myslím, že děj této knihy vám v hlavě zůstane.
Kniha je naprosto geniální (byť velmi náročnou) analýzou bezmocnosti člověka stojícího tváří v tvář byrokratické mašinérii. Taková mašinérie funguje tak, že člověku stále dává naději, ale ihned ji zase bere zpět, slibuje člověku pomoc, ale nakonec mu sdělí, že to není v její kompetenci. Je to mechanismus bez středu, bez konečného arbitra, mechanismus, kde nikdo necítí a ani nemá odpovědnost. Tato kniha je často interpretována jako kritika totalitarismu, mě však po jejím přečtení spíš napadají příměry se současností: Nadnárodní organizace, call centra, všudypřítomná byrokracie a autokontrola...
Na jednu stranu se počtu negativních komentářů nedivím, kniha je podle mě opravdu náročná. Na druhou stranu, i když jsem určitě sama vše ještě nepochopila, myslím, žesi tolik negativ nezaslouží. Ano, vývoj knihy, onen proces je na jednu stran složitý, na druhou stranu se více méně nehýbeme z místa. Při čtení vám na mysli vyvstanou myšlenky, které by vás jindy nenapadly.. Plánuji si knihu přečíst znova, třeba ji pochopím zase o něco víc.
Říkal jsem si, že se ničím nebudu prokousávat tak těžce jako Zločinem a trestem, ale bohužel. Rád bych hodnotil jinak, jenže zhruba po čtyřiceti stránkách jsem propadl totální averzi k téhle knize, k hlavní postavě i k těm ostatním. Kdyby to bylo kratší, byl by to dobrý námět, ale roztahat příběh, kde nic nevíme a nic se nedozvíme, do 200 stran, to je trest pro čtenáře. Kafku a jeho tvorbu neodsuzuji, jen se mi bohužel nepodařilo mu porozumět.
Ačkoliv jsem dala přečteno, není tomu tak. Po 80 stránkách jsem knihu musela odložit s pocitem, že už dál to prostě nejde. Před tím, když jsem o Kafkovi pouze slyšela, měla jsem obrovskou chuť si jeho knihy přečíst, ale po přečtení prvních pár stránek jsem si s Kafkou do noty nepadla, kniha mě opravdu nenadchla.
Přečetla jsem pár dní před tím, než jsem viděla divadelní inscenaci v Komedii. Myslela jsem, že jsem připravena na všechno. Nebyla to pravda. Milovat Kafku asi nejde, ale - docela mu rozumím a vlastně mi často mluví z duše. Smutné.
"Kdo říká, že miluje Kafku, tak ho pravděpodobně ani nečetl," říkal jeden profesor z vejšky. Právě k tomuto dílu se mi onen citát velmi hodí. Umě vyjádřené zmítání odnikud nikam v naprosto beznadějné nejistotě vědění, kdo za tím vším stojí, se vykrádajíc samo sebe roztahuje do skoro dvousetstránkového díla, jež je příliš dlouhé a příliš o ničem na to, aby mohlo získat svůj obdiv. Jsem si jistá, že tato kniha velmi silně a rozsáhle vylíčila Kafkův životní pocit, jež by ale na 80 stranách ztělesnil něco, čemu by bylo možné vzdát obdiv jako celku.
Tak hrozně bych mu chtěla rozumět, moc se mi nepoštěstilo. Přečíst těch pár stránek (po Zločinu a trestu) pro mě bylo utrpení.
Franz Kafka - víc snad ani říkat nemusím! Jeden z největších a zároveň nejzvláštnějších autorů. Byl to takový smutný, plachý Žid. A tím smutkem, tím je protkáno každé jeho dílo.
Kafka a jeho pojetí světa - vlastně to vypadá, že příběhy nemají pointu, jsou to jen divné popisy něčeho. Jenže v tom to je, v tom je ukryta celá existence.
Der Process - škoda, že neumím německy - chtěla bych ho číst v originále. Ale ono je to asi jedno. Na jazyku nezáleží, podstata Procesu, a vlastně celého Kafkova díla, spočívá trochu jinde, než zrovna ve slovech.
Kafka je v myšlence, v duchu, v papíře knihy... Je mezi řádky.
Proces se musí číst ne očima, ale duchem. Člověk se musí stát součástí toho zvláštního příběhu - jinak ho nikdy nepochopí.
Kafka dokázal geniálně vystihnout pocit byrokratické odcizenosti, který zažívám denně. Fascinuje mě jeho vliv na pozdější autory. "Kafkovskou" atmosféru jsem později nalezl v mnohých knihách (např.: Temný obraz od Dicka). Všechno je temný a odcizený. Člověk má kontakt s procesem pouze pomocí pokoutných institucí.
Nikdo není nevinný.
Úzkost, paranoia.
Kafka zemřel dříve, než kdy mohl dílo dokončit. Tento fakt jen umocňuje celkové vyznění díla. Všichni jsme v jisté míře loutkami nějakého vyššího řízení. Jsme strůjci a zároveň otroci svých vlastních životů. Ovlivňujeme je a zároveň jsme ovlivňováni. Svádíme boje a nepokoje vůči vyšší spravedlnosti a pravdě až do soudného dne, kdy bude nad námi vynesen náš vlastní ortel. Kafka polemizuje nad myšlenkou, co je a není v naší moci, a vyjadřuje bezmoc a věčnou nejistotu, kterou je pan K. sužován až do úplného závěru, kdy vše graduje v nevyhnutelný konec.
Letos máme výročí 130 let od narození Franze Kafky, proto jsem se rozhodl ho "zkusit". K této knize jsem se dostal až teď, téměř 20 let po maturitě a jsem tomu rád. V době studijních let bych na tuto knihu "neměl" - asi sílu, chuť, náladu, trpělivost a určitě pochopení. Velmi působivě napsáno, atmosféra stísňující, tíživá. Kafka píše úplně jinak než naprostá většina autorů, které jsem kdy četl. Není to kniha na letní dovolenkové čtení, chce to čas, klid, aspoň já jsem potřeboval naprostou koncentraci, abych ty myšlenky ve větách dokázal jakž takž zpracovat a "pochopit"? (to může každý jinak :-))
TA ATMOSFÉRA! Dílo je to těžké, tíživé a temné, bizarní, lehce surreálné, místy hůře srozumitelné, s přibývajícími stránkami stále bezvýchodnější a úzkostlivější. Aniž bych měl ambice knihu analyzovat, interpretovat a pídit se v tom, co tím chtěl Pan Autor říci, chci zmínit, že nedokončenost není v tomto případě nedostatkem (ale to se dá říci asi o všech Kafkových dílech). Spíše umocňuje depresi z vnitřního světa Josefa K (a že jí je!), z věcného, chladného a nezaujatého konání postav. Oddaluje vysvobození, které nepřijde, a ani přijít nemůže.
Nezapomenutelná a jedinečná kniha, kterou bych doporučil spíše silnějším jedincům, přičemž bych určitě Procesem nekazil povinnou četbu dětí. Ty si z něj očividně stejně nic neodnesou.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Na mě padá z Kafky chandra. Dočtu a už vím, že se k tomu nikdy nevrátím. Přemýšlím, jak ho ten otec poznamenal, nebo vůbec celý jeho život v předválečné Praze, kde se cítil být vykořeněný. To není jen kniha o byrokracii. Ale právě i o tom, jak je člověk schopen přijmout obvinění, jakkoliv je absurdní. Rezignuje, přestane se bránit, a vlastně i divit. Skončí jako pes.