Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1207/mid_pritelkyne-z-domu-smutku-mPx-1207.jpg
4
600
123
Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí – do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích „přítelkyních“, jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.... celý text
Přidat komentář
Depresivní prostředí věznice, kde každý spituje své svědomí a snaží se vlastně přežít s touhou dostat se na svobodu. Musí se naučit žít s ostatními, každý má svůj příběh a někdy je to zlé překonat psychické překážky. No u shlédnutí filmu, jsem měla opravdu špatný pocity, skvělé herecké výkony a opravdu velice působivě natočené.
Čtyři křídla budov zahnědlé barvy na okraji hlavního města Prahy, to je ruzyňská věznice, za totality honosně nazývaná Ústav nápravné výchovy. Za jejími nehostinnými zdmi strávila téměř rok života spisovatelka a disidentka, mluvčí Charty 77 Eva Kantůrková. Přítelkyně z domu smutku jsou jejím svědectvím o ženách, které na tomto místě beznaděje potkala a jejichž lidská pro a proti mohla poznat z té nejtěsnější blízkosti. Nejedná se o román s jasně danou dějovou linkou, spíše jde o portréty lidských osudů, zrcadlo charakterů, přehlídku zla, dobroty, hlouposti, hrdosti, sprostoty, nevychovanosti, nenávisti atd. Přestože autorka zlé činy svých spoluvězeňkyň neomlouvá ani s nimi nesympatizuje, zdálo se mi, že až příliš často jsou uvězněné ženy vykresleny spíše jako oběti než pachatelky trestných činů. Jako by byly ke zločinu, za nějž si odpykávají svůj trest přivedeny vlastně proti své vůli vinou prostředí, špatnou výchovou či souhrou okolností. S každým dalším příběhem je to markantnější a četba tím více nabývá na monotónnosti. Svět za vězeňskou zdí Evy Kantůrkové je stejně černobílý, jako je černobílá fotografie Pavla Baňky na obálce knihy. Zda je to dobře nebo špatně, nechť posoudí každý sám za sebe.
Drsné prostředí, drsná kniha, jednoduchý styl vyprávění, plasticky popsané postavy spoluvězenkyň. Zachovat si v takovém prostředí glanc a zdravý rozum je pro mě nepředstavitelné. Paní Kantůrková, klobouk dolů.
Kniha mě vedla k přemýšlení, jak bych to v takovém prostředí zvládla já... Nevím, asi by mi s prominutím jeblo...b
Stejnojmenný seriál stojí za vidění, herecké výkony jsou top.
Z knihy jsem neměla po dočtení vůbec dobrý pocit. Prostředí více než depresivní a k tomu ne zrovna vybraná společnost, která byla dobře popsána. Obdivuji autorku, že to zvládla přežít. I když někdy mi její názory na ostatní přišly trochu povýšené, je to kvalitní svědectví doby.
Dlouho jsem se rozhodoval mezi 4 a 5*. Můj dojem trochu srážel ten jednoduchý vypravěčský styl a častá ztráta kontinuity ve vyprávěném příběhu. Chybělo mi takové hlubší ponoření do vlastních prožitků. Pak jsem si ale uvědomil, jak silná to je žena, když dokázala tohle přežít, nezbláznit se a ještě o tom napsat. Navíc mi strašně sedí její reálný pohled na spoluvězenkyně. Nijak je neidealizuje. Vždyť kromě ní a Bóži by tam byli po právu i dnes. Ta by jich určitě na nás o Vánocích 89 ty tisíce nevypustila.
Přítelkyně z domu smutku také patří do mého seznamu knih, které chci přečíst. Nepatří sice mezi ty přední knihy z tohoto seznamu, ale hodila se do letošního tématu ČV (Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná). Nejde úplně o klasický román. Je to popis života vezenkyň ve vazbě i v předchozím životě. Je zde dobře popsaná i psychologie a chování lidí ve vězení.
Knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst i díky stejnojmennému seriálu a teď v rámci výzvy se na ni dostala řada. Neseděl mi styl vyprávění a neustálé vracení se v ději. Co bylo skvěle popsané byly vztahy a charaktery jednotlivých vězenkyň. Musím říct, že i po přečtení knihy se mi seriál přeci jen líbil více.
Detailně zachycená psychologie postav v Ruzyňské věznici. Děsně mě nesedí jen styl vyprávění, nedá se to číst, tudíž nedočteno i když příběh je velmi dobrý. Tentokrát se mě víc než kniha líbil seriál s výbornou mou oblíbenou herečkou Helenou Růžičkovou na který se hned už po třetí podívám.
Svědectví o komunistickém kriminále, kde se z člověka stalo číslo, kde dovolání práv bylo nemožné, pokud si mocipáni usmysleli a kde dodržování zákona jeho představiteli bylo spíš možností než povinností. Ještě, že už je ta doba pryč.
Nezapomenutelné drama z vězeňského prostředí o ženách, které se z různých důvodů ocitly na okraji společnosti. Smutná, tíživá až depresivní kniha, která je ze života, tudíž pravdivá, nevykonstruovaná, i když často nevlídná. Naštěstí i tady se najdou světlé chvíle a osobnosti, které jsou světlem v tmavém tunelu. V románu jsou skvěle vykreslené vztahy a hlavně portréty vězeňkyň, které během svého nuceného pobytu Kantůrková jako dobrá pozorovatelka poznala a vystihla. Vyloženě dobrý pocit ovšem z knihy nemám, je to neveselé čtení, na které zrovna nevzpomínám s úsměvem na rtech. Chápu, že jinak to asi nešlo a románu nechci ubírat jeho nesporné kvality. Kvalitativní nadprůměr, pocitově už je to horší.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby a byla jsem poměrně mile překvapena. Příběh byl čtivý, přestože mi některé pasáže přišly poněkud zdlouhavé. Jazyk byl dobře srozumitelný, postavy se v průběhu děje vyvíjely a atmosféra díla mě jako čtenáře hodně ovlivňovala.
V televizi jsem viděla seriál, a tak jsem byla zvědavá na knihu. Nezklamala mě. Četla jsem a všechny postavy jsem si představovala podle těch televizních. Do vězení se člověk mohl dostat v podstatě za nic. A tam se setkat s těmi, kteří zase udělali cokoli. A žít s nimi na pár metrech čtverečních. Ohromná statečnost.
Knihu jsem rozečetla v domnění, že ji zařadím do čtenářské výzvy. Nakonec se tak nestalo, ale jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Velice silné téma. Viděla jsem i seriál.
Jedna z knih, u kterých je jen dobře, že se jejich vydání opakují. Jsou totiž události, na které se zapomínat nejen nemůže, ale přímo nesmí. A navíc i televizní zpracování bylo více než dobré.
Knížku jsem přečetla před několika lety na konci základní školy a zanechala ve mne silnou vzpomínku na vyprávění osudů žen, které paní Kantůrková během pobytu ve vězení poznala. Chtěla bych se ke knížce jednou vrátit, nyní si ji připomenu alespoň seriálem.
Musela jsem si zvyknout, jaký styl psaní autorka užívá... Toto bylo ovšem způsobeno "tragédiemi", které jsem četla před tím. Kniha se mi líbila, nadprůměr, poslední stránka mne dostala... Už lovím seriál, na který se s chutí hodlám podívat po hodně dlouhé době, a samozřejmě porovnat.????
Knihu jsem si vybrala do letošní výzvy a při čtení jsem si vzpomněla na seriál - obojí považuji za velmi zdařilé. Jenom ten obsah, ach, tak to je tedy hodně tíživé - postavy a prostředí dle mého krásně popsány, opravdu citlivě a bez patosu. Doba to byla … no zkrátka taková byla.
Těžká doba, psychologicky precizní a nemilosrdné obrazy ženských duší. Tíseň čtenáře zkrušuje a padá na něj snad z každého odstavce... Trošku mě mrzí, že mi dojem z knihy narušoval obraz Chýlkové a dalších českých hereček, které jsem potkala prvně v seriálu... Četla-li bych knihu dříve, pak bych už v hlavě neměla tento seriálový obraz :) I když i ten byl pěkný... Kdo ví, jestli se spoluvězeňkyně někdy doslechly o tom, že jedna část jejich života je vylíčena v knize.
Velmi silná kniha, četla jsem ji s přestávkami. Výborně popsané postavy spoluvězeňkyň, úplně jsem je viděla před sebou. Dnešní vězení asi vypadá podstatně jinak...
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české romány
Autorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 | Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Kniha Přítelkyně z domu smutku je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 901x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 41x |
| Knihotéce | 219x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 9x |
Zajímvá sonda do prostření věznice. Na těch příbězích je vidět, jaká společnost ve skutečnoti byla (je). No a bylo tedy opravdu skličující dostat se jako politický do vazby s kriminálníky.