Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1207/mid_pritelkyne-z-domu-smutku-mPx-1207.jpg
4
601
123
Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí – do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích „přítelkyních“, jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý text, spíš než román je to ale něco jako sociologická studie a navíc přímo fantastická ukázka charakteristiky jako stylistického prostředku. Na styl si člověk musí zvyknout, a když se to povede, je to silná kniha. Co mi chybělo - a nikoliv vinou autorky, je nějaký úvod, který by text zařadil do kontextu. Jasně, můžu se zeptat internetu nebo si přečíst dnes zveřejněné zprávy VONSu o případu Evy Kantůrkové a spol., ale nebudu se asi mýlit, když řeknu, že čtenáři v době vydání v 90. letech tuhle možnost pravděpodobně neměli.
Citlivé vylíčení různých lidských údělů žen uvězněných za totality v ženské věznici. Ve věznici se sešlo mnoho osudů a autorka je líčí bez zbytečného odsuzování a s pochopením. Životní příběhy žen, odsouzených z různých důvodů a pocházejících z různých společenských vrstev, se před námi postupně rozvíjí a ukazují na skutečnost, že pro přežití v uzavřeném prostředí není ani tak důležité, co bylo nebo bude, ale jediné, na čem v podstatě záleží, je postavit se přítomnosti...
Poslední kapitola knihy mě velmi dojala.
Po dlouhé době jsem se začala znovu dívat na seriál, který považuji, za velmi zdařilý.
Tato kniha je citlivá.Vnímavá lidská.Kantůrková s pochopením a shovívavostí popisuje charakteristiky uvězněných žen.Nesoudí.Neobhajuje.
Protože v těchto chvílích byla a je jednou z nich.
Pohled za mříže před osmadevadesátým rokem (těžko říct, jak to tam chodí teď). Autorka skvěle pracuje s popisem jednotlivých postav, nejednou jsem si představila, jak bych se v dané situaci chovala já, ale nejspíš bych skončila "v díře", jak píše níže Netopyr07. Mrzí mě, že jsem knihu nečetla dřív, v tomhle má Čtenářská výzva obrovské plus.
Začátek byl pro mě trochu těžší, ale jakmile jsem si zvykla na autorčin styl, tak mě kniha úplně pohltila. Často jsem se snažila jednotlivé postavy přiřadit seriálovým postavám ( i když seriál jsem viděla před několika lety). Je to hodně silný příběh a bohužel, byl velmi běžný před listopadem 1989.
Knihu jsem četla těžce, popisy charakterů žen byly zdlouhavé. Vybrala jsem si knihu do Výzvy, kdysi dávno jsem shlédla jeden či dva díly stejnojmenného seriálu a teď se k němu pod dojmy z četby vrátím. Každá z žen má svůj osud a ve vězení, kde na malém prostoru jste nuceni dýchat společný vzduch, se člověk chtě nechtě obnaží.
Překrásné vnímání a popis žen z úplně odlišných sociálních sfér, kniha plná respektu a porozumění.
Ponurý a silný příběh žen, které se setkávají v prostředí ruzyňské věznice. Autentické vyprávění autorky o pobytu v ženské věznici. Ke knize se určitě znovu vracet nebudu, ale jsem ráda, že mi prošla rukama.
Neuvěřitelně se mi líbilo, jak paní Kantůrková umí půvabným jazykem vystihnout kladné i záporné stránky povah a chování svých spoluvězenkyň a jak poutavě umí popsat jejich životní příběhy.
Autobiografickou knihu Evy Kantůrkové jsem si přečetla až po shlédnutí televizního seriálu s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Jak televizní zpracování, tak kniha na mne hluboce zapůsobily. Je to příjemné čtení o nepříjemných a nelehkých věcech. Buďme rádi, že doba, ve kterém se příběh odehrává, je už za námi.
Zprvu jsem se zdráhala knihu číst, protože jsem si z puberty pamatovala seriál, který ve mně zanechal divnou pachuť, ale tohle byl jiný zážitek. Principy fungování tehdejší ženské věznice, lidské příběhy, často téměř nelidské zacházení. Vše vyprávěno s nadhledem, odstupem, občas až jakýmsi povýšením.
Kniha, ačkoli to vůbec není veselý příběh, se četla takřka sama. Člověk může být vděčný, že něco podobného nemusel prožít sám. Obávám se, že setkat se s takovou Věrou, ocitla bych se okamžitě "v díře". Psychologický rozbor jednotlivých postav je úchvatný. Jedna baba "lepší" jak druhá...
Kniha, která mě velmi zaujala, překvapila, šokovala. Jak se kdysi za totalitního režimu žilo ženám ve věznici! Autorka, která sama na vlastní kůží poznala komunistický kriminál, před námi obnažuje v plné nahotě život ve vězení jako pod drobnohledem. Jak vedle sebe žily ženy, které se opravdu provinily a ženy vězenkyně, které se v totalitním Československu nebály a veřejně hájily právo člověka na svobodu a ostatní lidská práva! Je udivující, jakých maličkostí a drobností si Eva Kantůrková všímá , které v podmínkách vězení odhalují charaktery jednotlivých žen opravdu až na dřeň . Není to lehké čtení. Už je to 30 let za námi. Ale pamatujme si to. Nadlouho bude tato kniha rezonovat v mé mysli.
Na jednu stranu je zajímavé se podívat se do každodenního života vězně, na druhou stranu jsem marně čekala na závěr knihy. Některé příběhy byly zajímavé, víc mě ale zaujal popis toho, jak to ve vězení chodí. Ale nenazvala bych knihu strhující.
V krátké úvodní části bylo trošku zbytečného patosu, ale to jsem autorce posléze ráda odpustila. Zajímavá sonda do prostředí pro mě zcela neznámého a pevně doufám, že to tak do budoucna i zůstane. Popisované osudy žen, které se samozřejmě vlastní vinou ocitly na tak bezútěšném místě, jsou skutečně zajímavé a člověk zjistí, že skoro pokaždé je tam nějaké „ale“. Většinou jsou to ženy nešťastné. K některým byl osud krutý již od narození, některé jsou do jisté míry mentálně postižené nebo duševně nemocné a patřily by spíš do ústavu nebo psychiatrické léčebny. Myslím, že jsem pochopila, odkud se po pádu bývalého režimu vzala většina bezdomovců. Otázka je, zda se v této oblasti od té doby něco změnilo. Velmi zajímavá kniha.
Kdysi jsem jako malá viděla seriál, pak jsem se na střední škole dozvěděla, že je to podle knihy a konečně jsem se k ní po dlouhé době dostala. Velmi silný příběh/příběhy naprosto odlišných žen, které se setkaly ve vězení, kde se veškeré odlišnosti vnějšího světa stírají. Některé ženy jsem si oblíbila - Naděnka "Nicnežžena", Andy... Seriál si znovu zopakuji. Ještě nějakou chvíli asi budu vstřebávat dojmy z této knihy.
Čtenářská výzva 2019: Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení.
Velice zvlastni... chvilemi.strasne zdlouhave ale chvilemy zajimave a zvlastni ze se neslo odtrhnout...
Knihu jsem cetla protoze jsem uz jako mala slysela o stejnojmenem filmu, ale ten jsem nikdy nevidela - nekdy na nej kouknu...
Vcelku me zaujalo autobiograficke vypraveni spisovatelky z dob, kdy byla veznena za podvraceni republiky. Priznam se, ze muj obdiv a ucta k ni jeste vice vzrostla - ja byt na jejim miste tak bych to nevydrela... klobouk dolu pani Evo...
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české romány
Autorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 | Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Kniha Přítelkyně z domu smutku je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 902x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 41x |
| Knihotéce | 219x |
| Chystám se číst | 250x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 9x |
Tohle je o životě . O tvrdosti života .
Líbil se mě i seriál .