Příběh služebnice

06.04.2017

Příběh Služebnice je hlavně psychologickým románem v kulisách sci-fi. Všechen děj nám zprostředkovává Fredova, která nás nechá nahlížet na své myšlenkové pochody a skrz ně pomalu poznáváme, co se vlastně ve společnosti děje. A že je toho dost! Mě osobně naskakovala husí kůže z toho, jak autorka dokázala nenápadně zkritizovat skoro veškeré současné dění - od ekologických katastrof, přes pokusy o stále větší kontrolu nad jednotlivci nebo klesající porodnost třeba až po preferenci bezhotovostních plateb :-) Pokud si někdy říkáte, kam to ten svět spěje, tak si zkuste tenhle román přečíst. Možná spěje někam tam? Doufám, že ne.

"Přála bych si, aby tenhle příběh vypadal jinak. Aby byl civilizovanější. Přála bych si jevit se v něm v lepším světle, ne-li šťastnější, tak aspoň aktivnější, méně váhavá, méně rozptylovaná hloupostmi. Přála bych si, aby byl ucelenější. Přála bych si, aby byl o lásce nebo o náhlých prozřeních důležitých v životě člověka, nebo třeba i o západech slunce, ptácích, bouřkách nebo sněhu.
Možná v jistém smyslu o tom všem je, jenže nemizím do něj vstupuje tolik jiných věcí, tolik šeptání, spekulací o druhých lidech, tolik klepů, které nelze ověřit, tolik nevyřčených slov, tolik chození po špičkách a tajnůstkářství. A je v něm teba přečkat tolik času, času těžkého jako smažené jídlo nebo hustá mlha.
Mrzí mě, že je v tomhle příběhu tolik bolesti. Mrzí mě, že je roztříštěný, jako tělo po přestřelce nebo rozmetané výbuchem. Ale není v mých silách ho změnit.
Ale stejně bolí když ho musím znovu a znovu vyprávět. ... Ale já pokračovala dál v tomhle smutném, hladovém a špinavém, v tomhle kulhavém a zmrzačeném příběhu, protože přece jen chci, abyste si ho vyslechli, tak jako já vyslechnu ten váš, pokud budu mít někdy možnost, jeslti se setkáme nebo jestli uprchnete, v budoucnosti, v nebi, ve vězení či v ilegalitě; nebo kdekoli jinde. Tím, že vám vůbec něco vyprávím, aspoň věřím, že existujete, svou vírou vás přivádím k existenci. Tím, že vám vyprávím tenhle příběh, si vaši existenci přeju. Vyprávím, tedy jste."

24.03.2017

Nemám pocit, že kniha je vyslovene feministická, akou ju niektorí označujú. Sama autorka v jednom rozhovore povedala, že určite to nepísala s tým, že tvorí feministické dielo. Chcela len poukázať, čo sa môže stať, ak si nedáme pozor. Že kruté režimy a pokrútené ideológie tu boli už aj v minulosti, ľudia tým trpeli a toto bola jej vízia/verzia sveta, ktorá sa môže stať. Mňa občas zarážalo, s akou presnosťou niektoré veci "predpovedala".
Niektorí knihe vyčítajú plochosť, že ich to nudilo a celkovo to bolo nezáživné. Chápem to. O knihe je treba vedieť, že každá-skoro každá - vec v príbehu má hlbší význam (napríklad červené topánky, ktoré Fredova neustále spomína ako aj samotnú červenú farbu - tie sú odkazom na film Červené topánky z r.1948 o baletke, ktorá má sľubnú kariéru, ale zamiluje sa a zrazu stojí pred dilemou či láska alebo kariéra, vrhne sa pod vlak,lebo skĺbiť to nedokáže; je to symbol, že žena nemôže mať oboje, buď jedno alebo druhé, aj preto sa v knihe stalo ženám to, čo sa stalo) - niečo, čo sa deje pod povrchom ( v knihe sa drvivá väčšina deje pod povrchom, len mi to dostávame v akoby nezúčastnenej, okresanej forme - Fredovej rozprávaní - tu však treba spomenúť prečo: v originále sa kniha volá The Handmaid´s Tale, člen The je podstatný, lebo hovorí o príbehu konkrétneho človeka, nie je to A Handmaid´s Tale, kedy by to bol príbeh zovšeobecnený, platný na akúkoľvek služobníčku- toto je príbeh Fredovej, tento spôsob prežitia si zvolila ona a podľa toho koná).
Nie je to dystópia s akciou, hrdinami a rebéliou, skôr máte pocit, že sa tam nič také hrozné nedeje. Autorka používa veľa prirovnaní, opisov vnútorných pocitov, čo môže niekoho odradzovať a chvíľami som s tým bojovala aj ja. Za to nedávam plné hodnotenie.
Odkaz je však jasný: čo by sme robili my v jej situácii? Riskovali by sme alebo by sme sa podrobili a snažili sa zachrániť si život, nech to znamená čokoľvek?

18.03.2017

Kniha je psaná stylem (aspoň dle mého, četl jsem však pouze Surfacing) typickým pro Atwoodovou - ich forma, retrospektiva, myšlenky a city hlavní postavy, komunikace se čtenářem...
Pro mě to byla trochu jiná dystopie, než na jakou jsem zvyklý. Vyprávění se zaměřuje spíše na hlavní postavu, popř. na vztahy mezi postavami, než na vykreslení hrůz totalitního systému. Ne že by tam nebyly, ale nejsou tak časté a drsné jako v jiných románech tohoto žánru.
Co se týče složení společnosti Gileadu, očekával jsem černobílý svět krutých mužů a nebohých žen - není ve skutečnosti až tak černobílý, i muži mohou být obětí systému a naopak.

Nakonec hodnotím 4/5, očekával jsem propracovanější, "klasickou" dystopii namísto spíše psychologického románu a také se mi místy nelíbí styl Atwoodové.

10.03.2017

Chvilku mi trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla, ale potom to stálo za to! Autorka skvěle popsala totalitní režim aniž by sklouzávala k otřepaným klišé, tím pádem z příběhu udělala spíše dystopii pro dospělé a vyspělejší čtenáře. V knize je výborně popsána touha postavy žít klasický život, její myšlenky mě nutily se zamyslet na spoustou věcí. Zakončení celého příběhu vás navíc opravdu donutí přemýšlet, což je věc, kterou by dobrá kniha měla zvládnout.

15.02.2017

Za mě jedním slovem výborné. Už si ani nepamatuji kdy naposledy mě nějaká kniha takhle zaujala a nasadila mi do hlavy tolik otázek. Díky "poslední kapitole" vše v knize dostalo smysl. To jak je psaná i její zdánlivé nedostatky. Autorka může být na toto své dílo právem hrdá.

10.02.2017

Výborná kniha, čte se sama a nedá se přestat. doporučuji. koho by zajímalo podrobněji tak koukněte v recenzích.

06.12.2016

Závěrečná otázka mě pobavila: Nejake dotazy? Asi tak milion! Jsem zklamana. Pribeh je napsan ctive a ocenuji autorcinu hru se slovy a zajimava prirovnani,ale prijde mi nepropracovany. Vytvorila zcela novy svet, ale mam dojem,ze jsem ho shledla za oknem rychliku. Co takhle zastavit? Rada bych se toho o jednotlivych zastavkach dozvedela vice..

06.09.2016

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16

30.08.2016

Nějak jsem čekal celou dobu něco, co by mě posadilo na zadek. To nepřišlo. Budování atmosféry taky slabé, například u 1984 jsem se každou vteřinou o hrdinu bál, tady mi přišlo, že si služebnice dost často dělá co chce. Vyústění příběhu mne zklamalo. Je mi líto, po perfektní Oryx & Crake jsem u Příběhu služebnice prohloupil.

12.05.2016

Margaret Atwoodová v Příběhu služebnice předkládá obraz společnosti, ve které vládne těžká sexuální represe, v jejímž důsledku už nežijí muži s ženami přirozeně, ale násilně pod vlivem gileádských zákonů. Plodné ženy jsou nuceny rodit děti pro bezdětné páry, aniž by mohly samy mít potomky a milostný akt je degradován na pouhý mechanický odosobněný proces dvou cizích lidí. Atwoodová se v tomto románu, jako ostatně ve většině jejích děl, vyjadřuje k postavení žen, k jejich potřebám a touze najít si své pevné postavení ve společnosti a to zcela otevřeně, nesentimentálně, hrdě. Ač jsou tyto témata pojímány skrze antiutopii, nejsou a priori extrémní a přehnaná, ale naopak nacházejí paralelu v dnešní společnosti. Hlavním motivem románu je však podle mého názoru především myšlenka zneužití náboženství pod rouškou domnělého dobra lidstva (sytém kast a služebnic vychází z biblického příběhu o Abrahámu a Jákobovi, kteří plodí ženy mimo manželství se služkami).

27.01.2016

Přečteno jedním dechem. Dost mrazivá a depresivní knížka, ale velmi čtivě napsaná. A v současné době i velice aktuální. Je tak snadné po krůčkách nenápadně manipulovat celou společností...

08.01.2016

Velice čtivý a poutavý příběh služebnice,která zde formou líčení svého osudu i vzpomínek popisuje společnost,ve které by jistě nikdo z nás nechtěl žít.Pochmurná atmosféra samotného příběhu v nás může vyvolat mrazení po zádech.I když se jedná o antiutopistické dílo,autorka v otevřeném závěru dává lidstvu naději na lepší život, čtenář si tak může domyslet různé konce.Osobně mám raději závěry knih dokončené,nerada vymýšlím alternativy,jak to s hrdiny dopadne.

19.11.2015

Chcete-li si zadělat na kvalitní tísnivé sny, doporučuju dočítat před spaním! Margaret Atwoodovou mi doporučila ještě na gymplu má vyučující češtiny. Myslím, že jsem jí za to nikdy skutečně (po přečtení) nepoděkovala. Proto: děkuji.

01.09.2015

Nejčastějším problémem dystopií je, že jejich sdělení (týkající se problémů současné společnosti a jejich potenciálního zhoršení) bývá poněkud přímočaré. Tady je zmíněná slabina zmírněna zábavným odstupovým trikem v závěru, který upřesňuje i mlží zároveň. A zejména tím, že celý text je napsaný dech beroucím způsobem. Styl autorky sice místy paradoxně oslabuje výpovědní status hrdinky (která vše vypráví pro kazetovou nahrávku, jak se později dozvíme); narátorka, jež touží zejména vylíčit svůj příběh, by se možná nezabývala zemitě svůdnými popisy, např. zahrádky:
"Tulipány jsou červené, u stonku až tmavě rudé; jako kdyby je někdo řízl a teď se v těch místech začínaly hojit."
(nebo)
"Tu a tam jsou vidět žížaly, důkaz plodnosti půdy, jak se polomrtvé zachytily na slunci, pružné a růžové jako rty."
Podobné příměry však obvykle také odrážejí situaci protagonistky i její touhu po starém světě, jehož drobných radostí si dostatečně neužívala, dokud mohla. I když tedy barvitý a bohatě strukturovaný jazyk narušuje iluzi zdánlivého mluveného proudu vědomí (přičemž jeho účelem je rovněž v průběhu čtenáři zatajit, z jaké pozice a jakým způsobem jsou vlastně události podávány), lze mu jen těžko odolat.

09.08.2015

Silná kniha. Už je to pár let co ji autorka napsala, a přece neztrácí nic ze svojí aktuálnosti. Neodhaluje všechno najednou, ale postupně nechá čtenáře zabředat do prostředí tak absurdního, až se člověk obává, zda se někdy může stát realitou. Pochmurnost děje a zvraty v přístupu hlavní hrdinky trochu uvolní konec knihy, který dává naději že lidstvo si vždy najde pokračování v liniii kde teror nebude hlavní doktrýnou.

13.07.2015

Knihu jsem přečetla již dvakrát. Vždy mi z ní běhá mráz po zádech. Příběh je velmi uvěřitelný. V současné politické situaci je jeho uvěřitelnost ještě větší.
Těším se, že tento příběh zůstane pouze fikcí a nikdy se nenaplní.

25.12.2014

Včera jsem knihu dočetla a mám z ní rozpačitý dojem. Námět byl zajímavý, ale podle mě z něj autorka příliš nevytěžila. Dost mi vadilo to neustálé střídání současného děje a různě staré minulosti. Na knize je poznat, že byla vydána již v roce 1985 - odvážný námět napsaný tak nějak babičkovsky. A konec je taky takový podivný.

20.10.2014

Knihu jsem začala číst jen tak , že jsem se k ní náhodou dostala a nelituji. Je to zajímavé a beznadějné, skvěle napsané. Ano, dost dobrá kniha.

11.09.2014

Mám rád, keď sa do písania pokleslých žánrov púšťajú kvalitní spisovatelia. Knižiek z antiutopického sveta sú dnes plné police, no veľkí autori v tomto formáte dokážu vytvoriť niečo viac. Příběh služebnice nie je pop. Nie je to ľahká literatúra. Ani témou, ani spracovaním.
Z knihy silno cítiť, že autorka je žena. Uhlom pohľadu na zvolenú tému, celým nastavením deja na ženské postavy, ale i v detailoch. V hraničných situáciách nejde do extrému, neprekračuje nijakú vnútorne stanovenú čiaru nevkusu. No a dobre píše, hoci to je vec na pohlaví nezávislá. Vzniká tak dielo veľmi pútavé, originálne a súčasne myšlienkovo hlboké. Stopy orwellovej 1984 sa však ani Margaret Atwoodovej úplne zamiesť nepodarilo...