Příběh služebnice
Margaret Atwood
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Ne, ne, ne a ne. Tohle prostě nešlo. Totálně špatná dystopie, kterou ještě sráží styl jakým je napsaná/přeložená (originál jsem nečetl takže hodnotím český překlad). Víc k tomu snad ani nejde dodat...
Příběh je dost psycho. Ne na první pohled, ale když se nad ním člověk trochu zamyslí. A uskutečnění scénáře státního převratu a vzniku totality dost napomohlo zrušení papírových peněz. Všimli jste si toho? Někteří z vás možná také zaznamenali reálné úvahy skandinávských států o zavedení absolutně bezhotovostních plateb... Cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. Zvláště, když někteří z nás to s ostatními myslí dobře. Ale o tom, co je dobře a co je špatně budou rozhodovat Oni. Nechtěl bych se takové doby dožít.
Prvních cca 160 stran hrozná nuda. Potom se to trochu zlepšilo, ale stejně jsem knihu dočetla spíš přes sílu. Hl. hrdinka mi nebyla sympatická a bylo mi úplně jedno, co se s ní děje a bude. Nejčtivější z toho byl "doslov". Bohužel, ale knihu bych nikomu k přečtení nedoporučila.
Pokud se nepletu, byla to moje první dystopie. Není to můj žánr, což asi ovlivnilo i celkový pocit z knihy. Vize je děsivá a při troše dobré vůle i reálná. Ale ok, víc mi vadlo, že jsem se občas ztrácela v čase - než jsem si uvědomila, že jsem v minulosti, uběhlo půl strany. Taky se nedá mluvit o nějakém velkém spádu, napětí nebo propracovanosti postav. Nicméně jisté vysvětlení tohoto všeho nabízí samotný závěr knihy, za který dávám body navíc.
Mrazivý dystopický pohľad do budúcnosti presne podľa môjho vkusu. Oproti seriálu ide kniha oveľa menej do podrobností onoho sveta, čo z môjho pohľadu knihe iba pridáva na tajomnosti a záhadnosti. Na rozdiel od veľkej časti prítomných užívateľov ma otvorený a veľmi osobitý koniec nadchol, a dal knihe tú správnu bodku.
*Čitateľská výzva 2017 - oblíbená kniha rodičů, prarodičů
Seriál jsem neviděla a vidět nechci. Chci si příběh uchovat v této podobě. Text je tak intimní. Jakoby ona seděla vedle vás, vy ji drželi za ruku a ona s klidem, pomalu ovšem potichu vyprávěla... občas zahlédnete lesk v očích, občas se projasní úsměvem a pak zas zamyslí. Je přemýšlivá. Není rozčílená. A vy se dostáváte do meditativního transu, přijímáte vyprávění a přitom uvažujete... Jak se něco takového může stát? Je to správné? Je správné, jak se chováme dnes? Kde je hranice? Je nejdůležitější svoboda? Ale čí? Je svobodou toto, nebo je to už ohrožením?
Ona vám na to neodpoví. Od toho tu není. Jen vypráví svůj příběh. Příběh, který se může stát a nebo stal velmi dávno. Možná se děje tisíce kilometrů odtud právě teď. Jen její šaty nejsou červené.
Dystopie mám ráda. (To je možná důležité. Četla jsem to jako dystopii. Až pak jako kritiku něčeho, a skoro vůbec ne jako nějakou feministickou bibli.) Vždy se ale trochu děsím závěru. Závěr My, závěr 1984, závěr Mechanického pomeranče, závěr 451° Fahrenheita, závěr Simakova lidstva ve Městě... každý z nich byl jiný, každý zanechával jiný pocit. Zdejší závěr byl dílem šikovné spisovatelky. Byl to závěr, který jsem chtěla? Určitě ne. Jaký jsem chtěla? Já... nevím, ale prostě! Je to závěr, který si tato kniha zaslouží? Ano, přiznávám, vlastně to dává smysl.
Čím to, že umělé příběhy nás (nebo je to pouze mnou?) získávají víc, než ty skutečné? Je to, protože se nemůžeme ptát, zda si vypravěč vymýšlí, a všechna naše skepse opadne a my jsme připraveni odžívat příběh s jeho postavami? Možná, že teď přestanu být chladná, kdykoliv budu číst, sledovat a poslouchat cizí příběhy v hospodách, v televizích, v novinách, při přednáškách historie a sociologie... Možná se mi to už nikdy nevykouří z hlavy.
Viděla jsem německo-americkou filmovou adaptaci z r. 1990, která mne nijak neoslovila, přesto, že v ní hrála například Fay Dunaway a Robert Duvall (bylo to ploché a jaksi bez jakýchkoli emocí, kostýmy ani prostředí nefungovaly,...). Pak jsem shlédla během víkendu seriál, který považuji za velmi dobrý, mnohem přesvědčivější a opravdovější než film. A nakonec jsem si nechala knihu, která byla bezkonkurenčně nejlepší. Bezmoc ústředních hrdinek, nemožnost se vymanit ze systému, naprostá závislost na vládnoucí skupině vyvolených, obava o holý život při jakémkoli projevu i bezvýznamného odporu, nedůvěra vůči komukoli, neustálé násilí a těžko popsatelná bolest mladých matek, kterým jejich děti okamžitě odebírali - to vše je potřeba si tak trochu "odžít" při čtení, aby člověk pochopil...pro mne za pět.
Málokterá kniha ve mě zanechala tak hluboký dojem jako Příběh služebnice. Tak jako mnozí jsem se ke knize dostala až díky stejně zdařilé a zasloužile oceňované seriálové verzi, která dokázala skvěle vystihnout jedinečné vyprávění inteligentní a utlačované hrdinky, atmosféru totality a strachu a hlavně tu příšernou a tísnivou nejistotu, do které byly postavy a s nimi i čtenáři uvrženi. Příběh služebnice považuji za jednu z nejdůležitějších knih 20. století, přinejmenším pokud jde o otázky ženského pokolení. Je na stejné úrovni jako Orwellovo magnum opus a stejně jako 1984 by si i Příběh služebnice měl během života přečíst každý.
Kousek pode mnou jsou komentáře, ze kterých je zjevné, že někteří knihu neocenili proto, že nepochopili její záměr nebo si (díky bohu, hádám) nedovedou představit bezmoc, ve které byla hrdinka se svázanýma rukama nucena žít. Zde nejde o žádné grandiózní zdokumentování nástupu, fungování a velkolepého pádu totalitního režimu. Jde o vcelku komorní drama založené na pocitech, úvahách, starostech a strategiích ženy, která se ocitla uprostřed noční můry a která ve velmi krátkém časovém horizontu ztratila veškerá práva. Jde o krutě realistický příběh popisující každodenní realitu, ve kterém není prostor pro hrdinský vzdor, revoluční boje a zázračnou pomoc shůry. Příběh člověka strhne tím, že v něm probouzí pocity empatie, zhrození, zhnusení; vyvolává otázku "mohlo by se něco takového stát?"
Knihu jsem četla v originále (knihu mám podepsanou autorkou a navždy pro mě bude jedním z nejmilejších pokladů) a proto nedokážu posoudit kvalitu překladu. Atwood je ale fantastická spisovatelka a po jazykové stránce byla kniha naprosto famózní.
Nemám slov. Perfektní. Geniální. Ani se mi nechce pouštět si seriál, i když jsem nesmírně zvědavá. Ale knížku nic nepřebije. Síla.
Obrovské zklamání. Zklákal mě námět knihy, vynikající recenze, zkazky o úžasně napsaném příběhu... no, bohužel.
Hlavní myšlenka je výborná, ale autorka totálně propásla příležitost napsat opravdu vynikající knihu. Pořád se jen patlá v pocitech a vzpomínkách hlavní hrdinky, ale samotné důvody vzniku a nastolený řád gileádské společnosti jsou strašně nedotažené a v mnoha ohledech nedávající smysl. Doteď nevím, jak se mohlo stát, že se společnost dostala tam, kam se dostala. Co tomu předcházelo? Jaký byl vývoj? Plus je kniha psaná jako strašná jednohubka, nad kterou není třeba absolutně přemýšlet (což někdy není na škodu, ale tohle není ten případ). Bída, zklamání. Dvě hvězdy asi jen za myšlenku.
Asi jsem čekala něco jiného. Myšlenky v díle byly možná zajímavé, ale uspat mě dokázaly spolehlivěji než nad nimi dumat. A to jsem ten typ, co klidně kvůli napínavému příběhu neváhá ponocovat. Ze skvělého nápadu se dle mého dalo vytřískat víc. Nejlépe se mi četlo asi posledních 40 stran, kdy jsem měla pocit, že se konečně něco děje a najednou bum, prásk, konec. Agsjtshzs otevřené konce. Přidávám jednu hvězdu za to, že mě donutila o situaci uvažovat i po přečtení.
Zajímavé téma, leč nezajímavě zpracované. Knihu jsem přečetla jen proto, že neměla mnoho stránek a vůbec mě do děje nevtáhla.
Stylisticky slabá kniha dle mého názoru kupodivu není, ale nelze nad ní moc přemýšlet - společnost, v níž by ženy, resp. sex byl dostupný jen úzké skupině mužů, by nemohla mít dlouhého trvání (leda by všichni byli eunuchové). Tedy v jistém směru působí dílo naivně a asi proto mám stále raději spisovatele-muže, protože (na rozdíl od žen) dokáží vytvářet uvěřitelnější koncepty. Jako ilustraci zvrhlosti pánbíčkářských a podobných středověkých systémů lze však považovat za zdařilé. Děsivá je samozřejmě možnost, že v podobné diktatuře se můžeme celkem snadno ocitnout také, člověk je tvor ryze konformní a nepoučitelný, náš rozvoj bohužel dávno dosáhl maxima, tedy se stále točíme v kruhu a dějiny včetně všech těch hrůz se stále opakují. Jak asi bude lidoop "homo rabiens" v budoucnu využívat stále pokročilejší technologie? Bylo by hezké, kdyby výsledkem nebylo pouze hlubší zotročení ...
Nerozumím, proč se tu tolik mužů velice trapně čílí nad formou skvělého románu. Brilantní čtení.
Mě ta kniha nijak neoslovila, strašný je i seriál podle ní natočený. Postoj služebnic je tak pasivní, že mě to hodně irituje. Vlastně tam jsou pasivní všichni - jak služebnice, tak ženy a jejich muži. Fakt nechápu, proč se o knize tolik mluví, když je nejen obsahově, ale i stylisticky tak slabá.
Nedejte na to, že je kniha z budoucnosti (vy, kdo nemáte tento žánr rádi). Určitě doporučuju přečíst, podívat se na seriál. Kniha je psaná svižným stylem, vystavěný apokalyptický svět je promyšlený, hlavní hrdinka uvěřitelná. Ještě se k autorce určitě vrátím.
Myslela jsem si, že mě kniha vzhledem k žánru nebude bavit a bude se číst špatně. Ó, jak jsem se mýlila.. Pohltila mě. Potila jsem se. Běhal mi mráz po zádech. O to víc, že to, co je v knize psáno, není v budoucnu až tak nereálné.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Toto bola sila. Videla som aj seriál aj film a nie som si celkom istá, ktoré bolo naj.
Kniha sa dobre čítala, boli to hlavne myšlienky a úvahy protagonistky. Doplnila to, čo z filmového spracovania nebolo celkom jasné. Postup premien a reakciu ľudí na ne.
Príbeh je vykreslený do extrému, teda situácie, ktorú snáď nezažijeme ale je veľa bezvýchodiskových situácií kedy okolnosti nedávajú veľký výber