Přežil jsem to
Hanuš Bader
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386737/bmid_prezil-jsem-to-RIK-386737.jpg
5
123
37
Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem mé ženy a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo. Paměti Hanuše Badera: Přežil jsem to autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i každodenní boj o přežití v koncentračním táboře.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2018 , XYZ (ČR)Originální název:
Ich habe es überlebt , 2018
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka, perfektně napsaná.
Ale.. moc dobře se mi nečetla ta ,,předmluva", byla zbytečně dlouhá.
Ano, tomuhle rikam koncentrakova literatura. Paklize Tater v cloveku vytvari iluze, ze ty zavsivene budovy jsou vlastne jen romanticka dovolena doprovazena kseftovanim s Polaky, kde si clovek sem tam vrzne...tak tady uz nam vyplouva na povrch neco, o cem se tolik nemluvi a urcite to tam bylo: sobectvi...mezi vezni...a vlastne i vira v jakousi nadej...
Problemy lidi spojuji a oddaluji.... Kdy jindy se zacne spolu bavit skupina x diametralne odlisnych lidi, nez v zaseklem vytahu, uviznutem vlaku v horach atd.... A s tim jde ruku v ruce i nase vlastnost - jsme sobecti, myslime sami na sebe..od nejake miry utrpeni..
A zaroven umime skvele vytesnovat spatne veci a zduvodnovat si je...
ale ruku na srdce... hladovite..dlouho... vice nez dlouho..a mate se rozdelit o neco k jidlu s lidmi, kteri jsou ve stejne situaci.... mate o kousek vic sil a mate hlad...vyuzijete toho, nebo vas pud prezit dokazete utlumit a toho nebozaka nechate najist?
Odpovezte si sami... reknete si a pouze jen sobe pravdu..ale asi ji tusim...
Takze diky teto knize, ze prinasi i to, co je zamlcovano, opomijeno, vytesneno z jinych na toto tema..diky ji za syrovost.
Silné, drsné, kruté, syrové, plné nenávisti, zoufalství, bolesti, chvilkové radosti, slz, utrpení, neštěstí, lásky, zoufalství a naděje ...
Nelze neukápnout slzu ... :(
Velmi silný příběh, který nenechá nikoho chladným. Cesta o přežití, ale otázka je za jakou cenu, když je na konci sám.
Četla jsem již více knih ohledně tohoto téma. Bohužel mě tato kniha nenadchla, dočetla jsem ji, ale nemohla jsem se prokousat na konec. Je to velmi silný příběh, však čekala jsem nejspíš jinačí zpracování.
Odporné, co dokáže jeden člověk udělat druhému. Pro mě je tato kniha překvapením - myslela jsem, že nejhorším táborem byla Osvětim, ale po přečtení příběhu Hanuše Badera si říkám, že Bergen-Belsen bylo peklo na zemi.
Tuhle knížku bych doporučila asi všem, koho zajímá toto téma - koncentračních táborů, ale nechce s tou knihou trávit x hodin.
Smutný příběh, další z těch, které odkrývají hrůzy holokaustu. Forma vyprávění je téměř dokumentární, jaksi s odstupem, přesto působí velmi silně.
Krásně čtivá kniha, avšak velmi smutná. Je hrozné, jak se lidé chovali v té době k Židům a bohuzel ne jen nacisté. Je dobré že jsou tací, kteří tyto příběhy vyhledávají a mohou nám tak přiblížit kruté životy. Alespon víme, že se to v budoucnu nesmí nikdy opakovat.
Velmi čtivě napsané, avšak velmi smutné. Člověk tak nějak ví, co se za druhé světové války dělo a kolik lidí umřelo, ale po přečtení této knihy mi z toho bude ještě dlouho smutno.
Hanuš Bader původem z městečka Miroslav na jižní Moravě, které po Mnichovu připadlo Třetí říši, vypráví svůj příběh od prvního setkání s otcem - navrátilcem z 1.světové války až po návštěvu hrobu své manželky ve Švédsku. Prošel Terezínem, Osvětimí, pracovním táborem Schwarzheide u Drážďan, kde dostal sněť do nohy, a Bergen-Belsenem, kde pomalu umíral na gangrénu, podvýživu, skvrnitý tyfus, úplavici a pleuritidu.Vážil jen 34 kg, ale britským lékařům se ho po osvobození podařilo zachránit. Neskutečně působivé je jeho líčení podmínek na marodce a pomalého umírání.
Knihu jsem přečetla na jeden nádech. Je neskutečné, co všechno může člověk vydržet, pro mě je pan Hanuš Bader opravdový superhrdina.
Hodnotím knihu jako vzácnou výpověď o těchto hrůzostrašných zážitcích. Kniha byla napsaná čtivě a zajímavě. Doporučuji.
Doporučuji, skutečně stojí za přečtení.
Je s obdivem, co vše si lidé v koncentračních táborech museli prožít a co tenkrát lidský život vydržel ... k neuvěření.
Kniha je velmi pěkně čtenářsky zpracovaná.
Tohle je snad první kniha o holocaustu ve které není zmíněno, jak si lidé i v tak těžké době pomáhali, ač sami měli málo. Autor píše, jak podvedl muže, co mu za půlku polévky nechal svůj lístek na chleba, že se později rozdělí opět napůl. Dal mu falešné jméno a dotyčný už jej nenašel a byl kvůli němu celou noc o ještě větším hladu. Nebo nechtěl ležet na špinavé zemi, tak byl údajně rychlý v tom, že kradl 1-3 mrtvoly a lehal si na ně než mu je ráno odnesli na apel. Dost často zmiňuje, že všichni mysleli jen na sebe, ale mám načteno spoustu knih na tohle téma a lidé, kteří na tom byli hůře než Hanuš, stejně pomocnou ruku jiným podali. Přesto nesoudím,protože my, co jsme to neprožili si neumíme plně představit, co za hrůzu to bylo. Knihu doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry okupace židovská ghetta Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 holokaust, holocaust
Přežil jsem to
(SPOILER) Syrová a drsná kniha. Příběh muže, o kterém jsem četla poprvé. Zatím jsem se dostala do styku jen s "kladnými" hrdiny, V tomto díle autor přiznal, že okrádal ostatní o jídlo, nechal umírat kašlajícího starce před ošetřovnou, aby sám přežil. Nejdřív mě to šokovalo, ale pak jsem si uvědomila, že bych se v dané situaci pravděpodobně zachovala stejně. A to mě dostalo. Pro nás, kteří žijeme v době nynější, v nadbytku a pohodlí, jsou příběhy hrdinů, jež přežili tábory hrůzy, nepředstavitelné. Jen představa, že ležím ve fekáliích, spím na mrtvolách, trpím hlady a přitom mě užírá nesnesitelná bolest nohy, která mi zaživa uhnívá, je příšerná. Chvílemi se mi zdálo, že Hanuš popisuje vše příliš věcně a bez citu, ale to, co ho potkalo, jej k takovému stylu plně opravňuje.. Hluboce smekám před všemi, kteří taková utrpení v táborech hrůzy překonali. A jen doufám, že se nic podobného nebude v budoucnu opakovat.