Přežil jsem to

Krásně čtivá kniha podle skutečnosti.Silný,krutý a smutný příběh,co člověk musel zažít.

Největší síla podobných příběhů spočívá v jejich autenticitě. Pokud by to byla fikce, člověk by si řekl, že už to ten autor přehání a hraje na city nebo se snaží být za každou cenu co nejkrutější. Jenomže ono se to všechno stalo. A pravděpodobně to bylo ještě tisíckrát horší...
Zpověď Hanuše Badera je trochu zvláštní - jazyk je strohý, vyprávění často podivně odtažité. Některé situace popisuje nezúčastněně, jako by se ho skoro netýkaly. Na druhé straně se nebojí ukázat život v táboře s naprostou otevřeností, se kterou se v podobných knihách tak často nesetkáváme. Každý takový příběh stojí za přečtení, minimálně proto, aby se nezapomnělo.

Útlá kniha, kterou rychle přečtete, ale pomalu budete chápat. Během četby i po dočtení stále stejné otázky. Kde se v těch lidech vzala na jedné straně tak obrovská krutost a na straně druhé tak nezměrná síla všechno to přežít...
Autor čtenáře seznámí poměrně detailně se všemi hrůzami, kterými si (nejen) Židé od roku 1938 museli projít.
Knihu by povinně měli dostat všichni, kdo si myslí, že se mají v dnešní době špatně.

Do knihy jsem se začetla úplně náhodou a přečetla ji během dne. Na menším počtu stran se ale odehrává strašně moc. Po delší době je to příběh z tohoto období, který ukazuje i tu velkou chuť žít, s tím že platí pravidlo buď já nebo ty. Sic nebylo pořádně rozepsáno okolí, ve kterém se vše dělo, tak bylo rozepsaná syrová brutalita toho, když se lidi přestávají chovat jako lidé a to z obou stran příběhu. Četla se rychle, byla dobře napsaná. U konce jsem uronila slzu.

Drsný příběh Hanuše z koncentračních táborů, bez příkras. Sice mohl některé části trochu více rozepsat, ale i tak to bylo šílené. Nelze pochopit, jak někdo mohl takovéto utrpení a týrání přežít, ale buďme za to rádi, že takový lidé byli a my tudíž můžeme o tom alespoň číst a nestačit se divit.

Četla jsem již spoustu knih z období holocaustu ale paměti Hanuše Badera byly pro mne nejstrašnější. V útlé knížečce popsáno tolik hrůzy a utrpení. Kniha je velice čtivě zpracována, přečetla jsem za dva večery.

Upřímně napsaný příběh těžkého životního osudu, strašné příběhy, které se ale musí dále šířit do podvědomí lidí. Kdyby o nich nikdo nemluvil, nevěděl, nebyla by obrana pro budoucí chyby...děkuji

Kniha by zasloužila 10 hvězdiček.

Slabší svým obsahem - o táborech se až tolik nedozvíte. Spíše zaměřeno na emoce a prožitky přeživšího. I přesto, že se nedočtete o fungování tábora, tak to není lehké čtení.

Tuto knihu bych radila mezi slabsi s touto tematikou. Je napsana jednoduse, dobre se cte a nezachazi prilis do detailu. Urcite stoji za precteni.

Za mě velmi jednoduše a čtivě napsaná kniha, žádné zbytečné rozepisování. Určitě bych ji doporučila. Ten konec... Velmi dojemný, víc není třeba psát :-)

Knih a pamětí z koncentračních táborů jsem četla opravdu hodně, ale tohle byla snad jediná od českého autora. Přečetla jsem ji na jeden dech a jako u ostatních, i zde jsem si říkala, jaké štěstí mají naše generace, že už je tohle jen hrůzná minulost, která se nevrátí. Přeživší z koncentračních táborů jsou už asi všichni bohužel minulostí a nežijí, ale jejich utrpení a zároveň odvaha a odhodlání přežít by mělo být pro nás motivací pro to být prostě silnější.

Kniha se čte velice dobře. Silný příběh.

Kniha se mi moc líbila. Četla se téměř sama i přes tento velmi smutný námět holokaustu. Je to první kniha o holokaustu, kterou píše český autor. Zatím jsem četla knihy spíše od zahraničních autorů. Konec byl velmi smutný.

Tak po Rajchmanovom Útěku z Treblinky sa mi dostáva do rúk ďalšia kniha o holokauste ,kde autor z vlastných skúseností opisuje hrôzy a ťažký život v lágroch. Hlavne posledná časť v Bergen-Belsen je miesto horšie snáď ako samotné peklo. A opäť sa mi potvrdzuje že ani najdesivejší hororový román nikdy nebude taký krutý a bezútešný ako to čo reálne museli prežiť ľudia v týchto táboroch smrti. Podobne ako pri Rajchmanovej knihe tak aj teraz mi je po dočítaní zle od žalúdka nad absurditou problémov, ktoré riešime v dnešnej konzumnej spoločnosti.

Přečtené téměř jedním dechem. Je až neuvěřitelné jak silný dokáže být pud sebezáchovy i ve chvílích, kdy má člověk pocit, že už není důvod žít.

Knížka se četla velmi dobře i přesto, že to bylo psáno formou vyprávění. Chvílemi se člověk nepřestává divit, co všechno lidi vydrží a pro přežití jsou schopni udělat. Můžeme děkovat Bohu, že to čteme jen jako historii a doufat, že nás to nepotká.

Silný příběh, víc říct netřeba.

Je už jen málo těch, kteří mohou podat svědectví o hrůzách války a koncentračních táborů. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že knih s touto tématikou je nyní hodně, přesto každá z nich stojí za přečtení. Kdyby pro nic jiného, tak pro připomenutí - neb historie nesmí být zapomenuta. Kniha Hanuše Badera popisuje život vězně bez příkras, včetně skutků, které člověk musel udělat pro to, aby sám přežil.