Předtucha

Předtucha https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73405/predtucha-73405.jpg 3 165 33

Jarmila nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do Itálie. Až když v rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědomuje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Redaktor Toufar nadbíhá Jarmile, a když spolu plují na loďce po řece, připne Toufar Jarmile na nohu svůj náramek. Jarmila mu za to dá srdíčko na řetízku. Ivan a Václav, braři Jarmily, nesouhlasí s odjezdem rodičů a naštvou se na Jarmilu, které odjezd rodičů nevadí. Otec Jarmile zakáže schůzky s Toufarem, protože je prý moc mladá. V noci má Jarmila sen o srážce vlaků a o smrti rodičů. Ráno Jarmila nestihne zabránit rodičům v odjezdu. Na děti bude dávat po celou dobu, co budou rodiče v Itálii, pozor Cilka. Místní parta dětí jde na chmel a Toufar tam pro Jarmilu přijede, ale ona s ním nejede. Večer se koná zábava a chlapci na Jarmilu vymyslí trest, protože nemají Toufara rádi. Tím trestem je to, že pro ni nikdo nepřijde tancovat. Jarmila odejde ven, kde potká Toufara a on ji znovu pozve do své chaty - zítra ve čtyři, a potom jdou spolu tancovat. Chlapci jsou zklamaní, že se jim "pletichy" nepodařily. Kamarádi Jarmily se s Jarmilou nebaví. Ráno má Jarmila horečku, a tak nejde na chmel. Odpoledne jde Jarmila za Toufarem. Ivan zašpiní Jarmile šaty chemickou látkou z Václavovy laboratoře. Jarmila si vezme jiné šaty a jde za Toufarem. Cestou si znovu Jarmila připomene předtuchu o srážce vlaků. Karel jde za Toufarem a Toufar se přizná, že Jarmilu využívá. Než Jarmila přijde, tak se spolu chlapci poperou. Jarmila má u Toufara v chatě znovu předtuchu a uteče domů. Nikdo Jarmile předtuchu nevěří. Večer slyší zprávy z rozhlasu, že se na Italské hranici srazily vlaky - jeden vlak byl ten, co v něm měli být rodiče. Václav s Karlem šli na poštu telefonovat na konzulát a zeptat se na své rodiče, ale tam zatím nic nevědí. Jarmila se obviňuje. Ráno přichází pošťák a přináší telegram, ve kterém stojí, že rodiče šťastně dojeli (zřejmě vlak zmeškali a jeli až dalším). Jarmila jde ven a potkává Toufara. Chce od něho srdíčko a říká, že ho neměla ráda, že se ho bála. On říká, že se jí opravdu jenom smál. Jarmila jde za partou. . .... celý text

Přidat komentář

Aerine
17.09.2017 3 z 5

Krátká novelka o dospívání, o vztahu dětí k rodičům... Na jednu stranu docela dokáže vzít za srdce, ale někdy mi trochu vadily některé metafory a trochu (dle mého cítění) křečovité obraty.

Lucissia
18.04.2017 2 z 5

Nevím, no... Poctivě přečteno do padesáté strany a pak už jsem to nedala. Já prostě na složité vypisování charakterů postav nejsem. Nerada nechávám knihy nedočtené, tak jsem to ještě prolistovala, ale za mne jen dvě hvězdy... :-)


Magris
26.05.2016 1 z 5

Knihu jsem přečetla silou vůle. Slabý příběh, který mě neoslovil. Pěkné byly jen některé lyrické pasáže přírody.

Luccy78
10.05.2016 3 z 5

Příběh o dospívání a jeho zmatcích. Je to příběh o třech sourozencích, kteří se bouří proti rodičovským snahám o výchovu a teprve tváří v tvář vážnému nebezpečí a obavám, že by o své rodiče mohli přijít, se všichni tři sourozenci semknou a uvědomí si opravdové hodnoty, které jim život, a především mládí, přináší. Dílo ani styl psaní mě sice moc neoslovilo, ale když přihlédnu k době, v jaké vznikalo.. Dobrá.. Jsem ochotná ho vzít na milost a ocenit třemi hvězdami..

fruitbueno
11.01.2016 5 z 5

Krátká novela si mě od začátku získala. Marie Pujmanová vykreslila dětské a dospívající charaktery bravurně, přesvědčivě a zároveň tak lidsky, že mě to oslovilo na maximum. Tleskám i velice chytře vypointovanému příběhu, to se jen tak nevidí :-)

Petruse21
21.09.2015 2 z 5

Hezké vědět, že se mezi teenagery a rodiči nic nezměnilo. Líbilo se mi zamyšlení, že kdyby rodič věděl, co se jeho dítku honí hlavou, tak by s ním už nepromluvil. Jinak samotné čekání na to, zda se rodičům něco stalo nebo ne, mohlo být trochu delší - zdálo se mi to takové odfláknuté. Ale chápu, že kniha je pro dívky od 13ti let, a ty by to napětí nemusely přežít.

Adamieri
12.08.2015 2 z 5

Mně, jako adolescentovi, byla kniha blízká a mnoho humorných situací z knihy jsem znal ze svých vlastních zkušeností, případně z mého blízkého okolí. Četla se mi příjemně, ale žádná velká myšlenka ani nic, co bych si z této knihy mohl odnést, nevězí.

kristynka77
16.06.2015 2 z 5

Předtucha mně nesedla ani po obsahové, ani po jazykové stránce. Dvě hvězdy dávám jenom proto, že jsem se u některých popisů celkem pobavila. :D

"A je to velký, strašný devatenáctiletý muž, který zná svět, a ona malá holka." :D

MaxQ
25.11.2013 2 z 5

Tak nevím, dal jsem tomu hodně stran, ale vůbec mě příběh Jarmily nezaujal, nicméně je možné, že je to dobou. Knihu jsem nedočetl a už asi ani nedočtu.

exitus
23.04.2013 2 z 5

Také jsem se k tomu dostala jen proto, že to byla povinná četba. Vůbec mě to neoslovilo a romantická linka se mi dost příčila.

Eva241276
11.01.2012 5 z 5

Každý má svůj styl psaní a mě se to líbí její povídky.

Petronela
17.08.2011 3 z 5

Četla jsem to protože to byla povinná četba,kdyby nebyla nečetla bych to,ten příběh se mi moc nelibil,byla to slabota.Ale Paní Pujmanová za to nemuže,žila vjiné době.

WEIL
24.12.2010 3 z 5

Když občas sleduji některé především mladé lidi, jak touží, aby jim byla vydána kniha, a přitom jejich psaní daleko zaostává za autory jako je marie Pujmanová, tak mě napadá, že jde o projev ješitnosti, naivity, neb je tolik krásných knih, a proč bych - hypoteticky - já měl mít pocit, že ten můj text si zaslouží vydání?
Na druhou stranu, když někdo má takové potřeby, tak mu v nich nikdo nemůže bránit. A dneska to jde, napsat, vydat a lapat čtenáře...

Marie Pujmanová nemá zrova nejlepší zvuk v dnešní době, ale co jí nelze upřít, tak je jisté mistrovství, které ovládala v psaní povídek, novel, románů.
Inu komunisti bývali všelijací, ale je třeba si taky uvědomit, že zde vládli katolíci, a to od roku 1628 - 1791, tedy mnohem déle než komunisti (1948 - 1989), a lepší společnost nevytvořili. A za katolíků museli taky lidi do emigrace např. J.A. Komenský a to jenom proto, že odmítl být katolíkem a dál se držel své církve.