Předtucha

kniha od:


Koupit

Předtucha je asi druhým nejvýznamnějším románem od Marie Pujmanové (po Pacientce doktora Hegela). V této novele se velmi výrazně projevuje psychologizace postav - především u patnáctileté Jarmily, kterou se jí podařilo vykreslit ve velmi realistickém světle.

https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50580/big_predtucha-MT3-50580.jpg 3.3148
Nahrávám...

Komentáře (31)

Kniha Předtucha

Nikola086
14. května

Jelikož nejsem moc velký nadšenec, co se týče příběhů o dospívání, tak jsem se zprvu této knížce bránila. Po začtení jsem byla mile překvapená. Děj mě bavil, mělo to hlavu a patu a vůbec jsem se při čtení nenudila.
Troufla bych si říct, že tato krátká knížečka by se mohla objevit v povinné četbě.

Stanislavovič
17. března

Chci jen říct, že na Pujmanové nesmírně obdivuju její stylové mistrovství a to, jak se dokáže vciťovat do perspektivy jednotlivých postav. Člověk má úplně dobrodružný požitek z četby. Jinak z téhle tematické oblasti se mi od ní víc líbila Pacientka doktora Hegla.


Kontryhelka
17. ledna

Kdysi hodně populární dílko, které bylo i jako povinná četba. Za mně dobré i když ne pro každého. Do knihy se musí každý začíst a pak to jde snadno.

sgjoli
21.11.2021

Jak mne tvorba Pujmanové vlastně nikdy příliš nelákala, tak Předtucha mne kupodivu docela dost bavila. Myšlenkové a emoční pochody hlavní hrdinky jsem v dobách svých těsně postpubertálních vnímala docela silně a doteď si vybavuju, že jsem tu knihu docela dost prožívala. Což bylo pro mne asi největším překvapením celého čtení, jak moc mne ta kniha do sebe dokázala vtáhnout. Za sebe bych doporučit mohla, aspoň za to vyzkoušení nic nedáte. Kniha není rozsahem tak zdrcující a šanci si zaslouží. Byť už od prvního vydání uběhl nějaký ten pátek, při čtení jsem měla dojem, že i dnes by mohla kniha něco předat.

Osice
23.07.2021

„To věřím, že se vám [rodičům] nehodí, aby se dětem otevřely oči. A zač jim mám být vděčná? Za to, že mě náhodou přivedli na svět pro své potěšení? Teď mě tu trápí, urážejí a pokořují, jak se jim zlíbí, a když je to omrzí: „Tady máš kapesník,“ a tím je vše vyřízeno.
Což jsem jejich majetek? Já [Jarmila] patřím sobě, myslila po toufarovsku a velmi se pyšnila smělostí těch objevů.“

Můj 2. čtenářský pokus. Poprvé jsem skončila na str. 57, ještě byla založená. Tehdy, myslím, že to bylo ještě na gymplu, mi nepřišla dost akční:-) Teď jsem po ní sáhla tedy znovu. Hledala jsem nějakou slabou knihu, abych ji stihla přečíst ještě během našeho pobytu u rodičů na Šumavě a nemusela ji odvážet k nám na sever. Přečíst jsem ji stihla nad očekávání rychle, takže budu muset hledat další slabou knihu:-)

Předtucha je trochu náročnější na pozornost, ale stojí za to. Situace popsané tak, že jsem je úplně viděla, slyšela a cítila před sebou. Sekání dřeva, na celé kolo puštěné rádio, které řve do ticha, nervózní dívka sedící vedle frajera na lavičce a mnoho dalších.

„Bylo krásně, bylo hříšně krásně, milost léta kanula po holých pažích, vzduch se mátl vůněmi. Všechno kvetlo najednou v opožděném létě, šípkové růže u trati, akáty na hradní skále a černý bez se svou hustou kočičí vůní rumišť. Mělká řeka byla plná cákajících kluků; pod lávku máchaly ženy prádlo, a jedna bosá na trávě, taková veliká nad ostatními sehnutými, polévala z kropítka kusy prádla na bělisku. Stříbrná sprcha šelestila, vonělo vodním sluncem.“

Rodiče Jelínkovi se chystají na 9 dní do Malory. Jejich 3 děti na to mají svůj názor. Jedno z témat, které mi je blízké, je rodiče x děti. I rodič má právo si na chvíli oddechnout od svých milovaných ratolestí. Moje děti by vyšilovaly podobně:-) … Bavilo mě sledovat, jak Ivan, Václav a Jarmila prožívají svůj čas bez přítomnosti rodičovského dohledu. Psychologie postav je velmi zdařilá. … V Předtuše toho lze objevit celkem dost, ale není to servírováno na zlatém podnose.

Poprvé byla kniha vydána v r. 1942 a mě při čtení pořád běželo hlavou, jak to, že se autorka ani zmínkou nedotkne toho, že je válka, jakoby se nic děsivého kolem ani nedělo!? Však po dočtení si myslím, že Pujmanová geniálně vyjádřila strach o své nejbližší, který byl právě v této době všudypřítomný. Pokud si do některých situací promítneme dobu vzniku příběhu, nabývají dalšího rozměru. Další myšlenka, která mi po zaklapnutí knihy běžela hlavou, směřovala k hodinám literatury na gymnáziu a k „nemožnosti“ předat poselství z knihy. Vždycky jsem si myslela, že je Předtucha nějaký dobrodružně-katastrofický příběh. Kdybych ji poprvé dočetla, tak bych o ní s určitostí nemluvila nadšeně. Do knih si zkrátka musí čtenář sám dozrát.

„Jako by je neznal, ty neblahé šaty s nepřátelskými fialovými kolečky, matka je vždycky oblékala na znamení, že už nemá Ivana ráda, v nehostinných časech úklidu nebo stěhování. Když klečela u kufru a odjíždělo se z Lichnova a všemu bylo konec, mívala na sobě šaty s kolečky, a jako by říkaly: „Dneska – to neplatí.“ A z těch starých šatů se dívá matčina nová hlava do nějakého osvětleného sálu, kam odcházejí velcí od dětí za známými – všichni známí našich rodičů jsou naši nepřátelé -, dívá se psím vínem lichnovské verandy až někam k moři. Raději kdyby byla máma rozcuchaná a seděla doma!“

Každopádně za mě velké překvapení (literární). Samozřejmě mě štve, že se autorka v 50. letech angažovala v politických procesech, ale této knize míň dát nemůžu.

PS. Doufám, že má můj komentář hlavu a patu. Píšu v časové tísni, musím jít svážet seno:-)

Beltrix
16.05.2021

Krásná vzpomínka na dobu dospívání, kdy člověk chtěl vyletět z hnízda, ale ještě ne tak úplně.

Magrata15
15.05.2021

Tuto knihu jsem četla kdysi dávno jako povinnou četbu a vzpomínám si, že ve mně zanechala dojem čehosi temného a smutného.
Nyní jsem si s odstupem času všímala spíše barvitého popisu postav i děje.
Kniha se autorce moc povedla a i když je směřována spíše na mladší ročníky, myslím že dokáže zaujmout i starší čtenáře.

Nicole_picole
01.02.2021

Druhé nejlepší dílo autorky... už nemám chuť od ní číst nic. Nezaujalo. Příběh holčičky a její rodiny. Chybělo tomu něco co by zaujalo.

1