Prahou krok za krokem

27.11.2016

Jako průvodce památkami Prahy výborné.

02.05.2015

Kniha vzniklá v padesátých letech dvacátého století a od té doby stále znova dokolečka vydávaná doslova v desítkách vydání. Její asi jedinou výhodou je to že je malá, téměř kapesní (alespoň v mém vydání, existují totiž i rozměrná se spoustou barevných fotek) a je v ní "všechno", tedy zdánlivě...
Prvním problémem je samozřejmě značná antikvovanost. Poznatky mladší než sedmdesát let v ní jednoduše nenajdete. Přitom to jsou často zjištění velmi závažná. Například dílo Jana Blažeje Santiniho bylo v té době prakticky nepoznané a tudíž mu mnohé jeho stavby nejsou připsány a naopak, připisovány jsou mu stavby s nimiž neměl nic společného. Podobně neprobádané bylo ovšem v padesátých letech dílo i celé řady dalších tvůrců, například Alliprandiho, Luraga, Orsiho... Těch jmen jsou desítky a chyby v téhle knize logicky půjdou do stovek. Vždyť ještě v šedesátých letech zuřil urputný odborný spor o dílo Krištofa Dienzenhofera. Mladší vydání, snad ze sedmdesátých let, je ale nějakým způsobem "přepracováno a doplněno", tak to možná není tak tragické. Rozdíly jednotlivých vydání jsem nezjišťoval.
Dalším problémem je to, že v padesátých letech ještě nebylo příliš oceňováno pozdní baroko, synonymem největšího úpadku byla architektura a umění 19. století, secese a historismu a ani modernistická architektura ještě rozhodně nebyla hodnocena příliš vysoko.
Problémem třetím je samotná osoba autorova. Historik umění Jiří Kaše mi kdysi vyprávěl historku, podle níž studenti objevili v téhle knize někdy v šedesátých letech chybu a šli to Pochemu říct. Místo slova "kameníci" tam je kdesi napsáno "kominíci" a studenti mínili, že by se to v příštím vydání mělo opravit. Poche na ně prý ovšem vyštěkl: "kominíci nebo kameníci, vždyť je to jedno". Takže asi tak...
Osobně bych patrně sáhl po jiné knize, jakkoli kategorie "turistický průvodce" není mou oblíbenou literaturou a netuším tedy, jestli ty ostatní "bedekry" nejsou ještě o fous horší.