Pozvaní
Jennifer McMahon
Autorka bestselleru Zimní lidé je zpět s dalším mrazivým příběhem. Tentokrát vás vezme do tajemných lesů Vermontu společně s manželský párem, který se do strašidelného domu jen tak nenastěhuje – oni si takový dům postaví. Helen a Nate touží po jednodušším životě, a proto se rozhodnou opustit pohodlí předměstí a přestěhují se na venkov, kde začnou vlastníma rukama stavět svůj vysněný dům. Jenže záhy zjišťují, že jejich nový pozemek má temnou a záhadami opředenou minulost. Helen, bývalou učitelku dějepisu, brzy pohltí místní legenda o Hattie Breckenridgové – ženě, která zde před sto lety žila a zemřela. Helenina vášeň pro artefakty ji přiměje zakomponovat do domu trám ze staré školní třídy, cihly z mlýna či krbovou římsu ze statku – předměty, které ji vtáhnou do příběhu Hattie a jejích potomků. Tři generace žen Breckenridgových, z nichž každá podezřele zemřela... Helen o tom ještě neví, ale od základů si staví strašidelný dům. Jejich nový domov se tak brzy stává místem plným hrůzy a nebezpečí. Může snad být duch pachatelem vraždy? Tato napínavá hororová duchařina v podání fenomenální Jitky Ježkové vás nenechá vydechnout a její rozuzlení vás dozajista překvapí.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2024 , KanopaOriginální název:
The Invited , 2019
Interpreti: Jitka Ježková
více info...
Přidat komentář
Za mě příliš zdlouhavé a nudné čtení. Příliš mnoho hororových prvků se neobjevovalo a trvalo celkem dlouho, než se mi do toho podařilo začíst.
Pozvaní je kniha výborně napsaná, úžasně čtivá, postavy i popisy okolí perfektní. Styl Jennifer McMahon mi naprosto vyhovuje, a proto i když není zrovna útlá, už na začátku knihy jsem věděla, že ji budu mít brzo přečtenou. A stalo se. Parádní napínavá oddechovka s trochou tajemna. Ano, jen s trochou. Bohužel jsem to čekala víc děsivé, což ale neznamená, že to tak musí být pro všechny. Já bych ji žánrově zařadila k mysteriózním thrillerům.
Rozjezd knihy je trochu pomalejší, ale pak to nabere spád a do posledních stran vletíme neskutečnou rychlostí. Příběh je rozdělen na několik částí, je tu dobře pracováno i s odskoky do minulosti.
Tak tohle se mi líbilo moc. Ale plně souhlasím s Ignis, knížka, která vám slibuje duchy, napětí, násilnosti, strach a probdělé noci, je vlastně velmi poklidně plynoucí příběh. Ale za mě na tom nevidím nic špatného. Vlastně mi v tomto kniha přijde celkem unikátní. Napsat duchařský příběh, který by nebyl krkvavý až na půdu nebo naopak nekoketoval spíš se žánrem pohádky, a přesto vás poměrně spolehlivě udrží na svých stránkách, to mi přijde už docela slušný spisovatelský výkon.
V této knize se nepitváme tak moc v minulosti, jako v autorčiných předešlých knihách, ale místo toho sledujeme paralelně linie několika hlavních postav v přítomnosti. A tyto postavy odvádí docela slušnou detektivní práci. Zpočátku mě části věnující se Olive moc nenadchly, ale autorka má příběh naštěstí dobře promyšlený a většina dílků skládačky do sebe posléze hezky zapadla. Co mě hodně překvapilo, bylo to, že jsem vlastně závěr a vztahy mezi osobami tušila celkem dobře mnohem dřív, než nám je autorka odtajnila, což se mi moc často nestává. Hurááá, aspoň jednou :).
Na druhou stranu mi přišlo pár věcí drobátko nedořešených. Nechci je rozebírat, ať neprozradím příliš, ale např. význam podivného balíčku, který je zmíněn i v anotaci, mi tedy naprosto unikl a to mě tedy lehce namíchlo.
Kniha slibuje napětí, duchy a vůbec. Ano, jsou tam zvláštní události, nadpřirozeno, několik násilných úmrtí, ale celé je to vlastně strašně poklidné, že by se člověk bál, tak to ani náhodou, možná tak asi 3 momenty by se daly popsat jako trochu strašidelné a další 3 napínavé.
Ale přesto se autorce podařilo zaujmout mě tak, že jsem byla zvědavá, co se bude dít a jak to skončí.
Spíš než hororem bych to nazvala thrillerem s paranormální tématikou. Helen mi teda přišla jako solidní psychopat a bylo mi líto Nateho, že s ní musí být .Že sbírala všechny ty předměty a byla z toho tak unešená, fakt jsem s ním soucítila. Ale rozuzlení nečekané, zvědavost se mě držela až do konce.
Hurá, dočteno! Očekávala jsem horký povzbuzující čaj s rafinovanou chutí a kořeněnými přísadami. Ale autorka mi naservírovala vlažný odvar z nevýrazných bylin, které nerozproudily mou krev, ani mé myšlenky, ani mou představivost. Chtěla jsem se v zimních večerech tak trochu bát a přenést se do světa mystična. Ale stále jsem byla pevně ukotvena v realitě svého křesla a zmáhala mě nuda. Z mého pohledu se kniha nepovedla, ale písmenek má nadmíru...
Musím potvrdit že skoro do poloviny knihy se opravdu nic dramatického neděje. Tedy hodně jsem se dozvěděla o stavbě (Helen) a bourání (Olive) domu. Ale mě to bavilo. Protože ten rozvleklý začátek vás naučí vidět za postavami lidi, kteří by mohli být vaši přátelé. Betonujete, plánujete, zatloukáte s nimi hřebíky...ale hlavně s nimi sníte. A když se pak začnou dít věci, najednou si uvědomíte, že už vašimi přáteli jsou. A že je máte rádi. I jejich vysněný „dům mezi světy“, přestože tam tak trochu...no vlastně docela dost straší.
Líbilo se mi, že ten příběh má logiku. Živí i neživí se chovají logicky a pokud se na jejich chování podíváte ze správného úhlu, věci zapadnou do sebe jako dílky skládačky.
Kniha mě nezklamala. Od začátku se příjemně četla a nutila vydržet u knihy co nejdéle. Co oceňuji je, že s trochou fantazie by mohl být příběh reálný :) Nečekejte žádné děsivé příšery nebo něco podobného. Dějí se zvláštní věci, různým lidem a pomalu to do sebe vše zapadá...
Neměla jsem ani husí kůži, fakt nic. Než se vůbec nějaké strašidlo objeví, počkáte si asi 150 stran plných žvanění o stavbě domu a o tom, jak jsou zajímavé mokřady. Super. A tohle stavění a mokřady je tam pořád a pořád dokola. Konec předvídatelný a to mě většinou rozuzlení překvapí, ale tady se to nějak nekonalo.
Ale abych jen nehanila. Líbil se mi symbol bílé laně a postupné rozkrývání minulosti a budoucnosti Hattie. Ale jestli se chcete bát, přečtěte si raději román Zimní lidé.
Zpocatku se to vlece, ale pak jsem se od knihy uz nemohla odtrhnout. Velmi pekne napsana kniha s koncem, ktery by me nenapadl. Libilo se mi take kolik zamotanych veci tam bylo a jak to pak do sebe krasne zapadalo. Rozhodne se pustim i do dalsich knih od teto autorky.
(SPOILER) Četlo se to pěkně,ale děj je takový rozvláčný. Duchové v tomto případě jsou ti hodní a smrtelníci ti zlí...
Moc příjemný "duchařský" román. Prima oddechovka, která se pěkně četla a byla zajímavá. Líbilo!
Jejda, super duchařina. Začátek se mi sice zdál trošku vleklý a připadalo mi, že se nic moc neděje, ale tak od třetiny to nabralo grády a nemohla jsem se odtrhnout. Komu se líbili Zimní lidé, těm doporučuji.
Hezká kniha. Zajímavý děj. Jen mi přišla zbytečně moc rozvleklá a zdlouhavá. Ty natahované, a častokrát zbytečné pasáže ubíraly celé knize na čtivosti, a často kazily ten potřebný pocit napětí, a mrazení v zádech. Škoda. Jinak by to byl bomba příběh. Kdyby byla kniha o několik kapitol kratší, nic by se nezkazilo. Naopak by získala na lepším tempu.
Autorčini "Zimní lidé" pro mě zůstávají top. Přesto tuto knihu hodnotím čtyřmi hvězdami :-)
Celkem nudná kniha i styl psaní. Neustálé rozepisování nudných a někdy zbytečných věcí dalo knize 460 stran. Čekala jsem strhující příběh a tajemno. Konec knihy byl lehce předvídatelný velice brzy. Tohle u hororu nebo thrilleru ani neleželo.
Duchařinu mám ráda a líbil se mi styl psaní. Asi bych nebyla takový střelec jako hlavní hrdinka, ale o čem by to bylo, kdyby se po dvou týdnech odstěhovali... :-) o co tam jde, jsem tak od poloviny tušila a tak jsem ani nebyla nějak překvapená, ale ani zklamaná. Asi jsem objevila další oblíbený žánr, než jen thrillery o sériových psychopatech...
Trochu pomalý rozjezd a popis stavebních prací mě moc nebavil, ale příběh se pěkně rozjel a v poslední třetině jsem knížku odkládala jen velmi nerada. Jaký osud asi potká Olive ?
Štítky knihy
záhady venkov horory duchové a přízraky nový začátek strašidelné příběhy duchařské romány
Autorovy další knížky
2017 | Zimní lidé |
2020 | Pozvaní |
2018 | Vermontské psycho |
2022 | Tajemství pramenů |
2023 | Klub monster |
Tak tohle mi sedlo a udělalo radost, jsem ráda, že jsem si knihu koupila. Naprosto souhlasím s komentářem čtenářky elfka.saf, mluví mi z duše. Tam, kde někteří vidí rozvleklost, tam já vidím skvěle vystavěný příběh s pomalinku se zhušťující tajemnou atmosférou. Pravda, zvraty tu nenajdete na každé stránce, ale mě kniha chytila od prvních řádků a nesmírně obdivuji umění autorky udržet vás v napětí a očekávání po dobu více než 400 stran a to i při popisování stavby domu.
Ano, není to žádný krvavý nebo extrémně strašidelný horor, kniha se dá číst i večer, což strašpytlové jako já ocení. Na druhou stranu mi přijde skoro až reálný, moc se mi líbilo vykreslení chování lidí a síla davu, odlišnost jako terč. Tam, kde by měli vidět dar, vidí mnozí ohrožení a cítí nenávist jen pro to, že to nechápou.
Krásný byl i popis přírody, především mokřadu a jeho tajemného kouzla. A sledovat pátrání v minulosti bylo také velice zajímavé.
Je to takový dobrodružný duchařský detektivní příběh. Váhala jsem mezi 4 a 5 *, ale kniha asi přišla ve správnou dobu a já si čtení opravdu užila. Pokud se pár večerů chcete příjemně odreagovat od obyčejných všedních přízemních starostí, neváhejte.