Povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Výbor přináší povídky ze souboru Večery na samotě u Dikaňky, knihy inspirované ukrajinským folklórem s náměty komickými, fantastickými a realistickými, povídky ze souboru Mirhorod, v nichž se projevuje přechod od tematiky folklórní k tematice současné, a prózy spojované obvykle v cyklus Petrohradské povídky, v nichž fantazie slouží k reálnějšímu osvětlení skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
03.01.2015
Povedená kompilace povídek ruského klasika, ideální pro bližší seznámení se s autorem.
1
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura výbor z díla
Část díla
- Bláznovy zápisky / Bláznove zápisky / Bláznův deník / Zápisky šílencovy 1835
- Ivan Fjodorovič Špoňka a jeho tetička / Ivan Šponka a jeho tetička / Ivan Fedorovyč Špoňka a jeho tetuška 1832
- Kočár / Koč 1836
- Májová noc neboli utonulá / Májová noc aneb Utonulá 1831
- Něvská třída / Něvský prospekt / Nevský prospekt 1842
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 1970 |  Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
| 2019 | Revizor |
Kniha Povídky je v
| Přečtených | 15x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Vij! Užila jsem si hlavně povídky z prvních dvou souborů inspirovaných ukrajinským životem a folklórem. Byly vtipné a někdy bezvadně strašidelné. Nepřekonatelný je v tomto směru Vij. Považovala bych ho za předchůdce hororu. A že to Gogol uměl vygradovat!
"Najednou... uprostřed ticha... s třeskotem puklo železné víko rakve a umrlá vstala. Byla strašnější než poprvé. Zuby jí hrozivě cvakaly o sebe, rty se křečovitě chvěly a ústa chrlila s divokým skučením jakési zaklínací formule. Po kostele se zvedl vichr, ikony spadaly na zem a z oken se vysypaly roztříštěné tabulky skla. Dveře se vyrvaly ze závěsů a do božího chrámu vtrhlo nesčíslné množství příšer. Strašlivý hluk křídel a skřípějících drápů naplnil celý kostel. Všechno létalo a vznášelo se a po všech koutech hledalo filosofa."
a pak: "Přiveďte Vije! Jděte pro Vije!" ozvala se náhle slova umrlé. A tu se rázem v kostele rozhostilo ticho, jen v dálce bylo slyšet vytí vlků, ale zanedlouho se kostelem rozlehlo dunění těžkých kroků..."