Povídky

Povídky https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171417/bmid_povidky-jh2-171417.jpg 4 9 9

Výbor přináší povídky ze souboru Večery na samotě u Dikaňky, knihy inspirované ukrajinským folklórem s náměty komickými, fantastickými a realistickými, povídky ze souboru Mirhorod, v nichž se projevuje přechod od tematiky folklórní k tematice současné, a prózy spojované obvykle v cyklus Petrohradské povídky, v nichž fantazie slouží k reálnějšímu osvětlení skutečnosti.... celý text

Přidat komentář

Toffee
15.08.2020 4 z 5

Vij! Užila jsem si hlavně povídky z prvních dvou souborů inspirovaných ukrajinským životem a folklórem. Byly vtipné a někdy bezvadně strašidelné. Nepřekonatelný je v tomto směru Vij. Považovala bych ho za předchůdce hororu. A že to Gogol uměl vygradovat!

"Najednou... uprostřed ticha... s třeskotem puklo železné víko rakve a umrlá vstala. Byla strašnější než poprvé. Zuby jí hrozivě cvakaly o sebe, rty se křečovitě chvěly a ústa chrlila s divokým skučením jakési zaklínací formule. Po kostele se zvedl vichr, ikony spadaly na zem a z oken se vysypaly roztříštěné tabulky skla. Dveře se vyrvaly ze závěsů a do božího chrámu vtrhlo nesčíslné množství příšer. Strašlivý hluk křídel a skřípějících drápů naplnil celý kostel. Všechno létalo a vznášelo se a po všech koutech hledalo filosofa."

a pak: "Přiveďte Vije! Jděte pro Vije!" ozvala se náhle slova umrlé. A tu se rázem v kostele rozhostilo ticho, jen v dálce bylo slyšet vytí vlků, ale zanedlouho se kostelem rozlehlo dunění těžkých kroků..."

Ran
17.05.2018 2 z 5

Autor sice umí dobře psát, ale tahle kniha mě moc nebavila číst.


Marbo
03.01.2015 5 z 5

Povedená kompilace povídek ruského klasika, ideální pro bližší seznámení se s autorem.