Povídky
Zdeněk Svěrák
Jemný a inteligentní humor Zdeňka Svěráka je ideálním společníkem pro váš volný čas! Soubor povídek českého velikána na nejrůznější téma s jeho typickou hravostí a humorem. V povídkách se jistě poznáte i vy, protože inspirací pro povídky je Zdeňku Svěrákovi právě život sám. Kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako hlavní hrdinové jednotlivých příběhů. Dlouho očekávaná sbírka Svěrákových povídek bude skvostem ve vaší knihovně, ke kterému se budete rádi vracet. Dotisk v r. 2009 a 2012... celý text
Přidat komentář
Prostě pan Svěrák. Mám ráda jeho humor, styl vyprávění a Vltava pro mě byla top.
Příjemná oddechovka.
Tyto povídky jsem také četla na základě Čtenářské výzvy, je to převážně takové lechtivé čtení, nejvíc se mi líbila asi Vltava.
Povídky obvykle nevyhledávám, ale říkala jsem si, že u pana Svěráka udělám výjimku. A dobře jsem udělala! Líbí se mi nejen autorův specifický smysl pro humor, ale také to, jak si hraje s češtinou. Za mě palec nahoru.
Pro mně teda celkem šok, Svěráka jsem si již ( moje chyba ) příliš pevně zařadil jako lehce senilního, ale nesmírně poetického dědečka a k mému překvapení, on je to taky chlap či člověk z masa a kostí, jimž cloumají pudy.
Povídky samotné jsou čtivé, ale málokdy mně donutily se zarazit či pousmát.
Povídky jsou všeobecně poněkud opomíjený žánr, i když nevím proč, já je mám ráda. Jak to u takových knih bývá, některé povídky mě nadchly více, některé méně. Nejvíce jsem se bavila u Ivanky a Lenina. Ale hlavně příběhy Pana Svěráka jsou plné milého humoru a úžasných hrátek s češtinou. S chutí si přečtu další.
Nenadchnou, neurazí. Četla jsem jen díky čtenářské výzvě.
Povídky nebyly špatné, měly vyústění, ale já mám asi radši delší, propracovanější příběhy.
Pana Svěráka si velmi vážím, ale i mistr tesař se někdy utne. A tadyten soubor povídek jsem ani nedočetl. Povídky byli takové mdlé, bez vtipu nebo dobré pointy. Občas naprosto nudné (viz.Tetřev). Nemohu doporučit.
Pana Svěráka mám moc ráda, ale tato sbírka mne nenadchla. Zdá se, že většina těchto povídek je ze šuplíku a že tam byly opravdu dlouho, pointy byly hodně předvídatelné, bohužel kniha pro mne byla zklamáním a mnohem lépe hodnotím Nové povídky.
Kam na to pan Svěrák chodí. Cimrmana ale MILUJU. Při čtení této knihy jsem se zasmála ovšem až u povídky Fotograf, a to u pasáže, jak Mario luštil křížovku. Povídky jsou na mě moc "živočišné" :-)
Kniha je čtivě napsaná, je vidět Svěrákův rukopis. Takový jemný humor a také na zamyšlení nad obyčejným životem. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Jak bych to shrnula: vtipné, příběhy se netáhnou, často vtipná pointa. Prostě super oddechové čtení :-)
Příjemné jemné půvabné čtení. Ale jednu hvězdičku musím dát dolů. Zdeněk Svěrák je nejbrilantnější hráč s českým jazykem. Mohlo to být o kousilínek lepčejší.
Jeho známý humor, tentokráte v knižní podobě. Já jsem knihu četl jen z toho důvodu, že zrovna nic lepšího nebylo. Ale mile mě překvapila :)
Soubor povídek, obvykle zajímavých a vtipných s překvapivou pointou, ale ne všechny se mi vryly do paměti. Je to ale moc pěkná odpočinková literatura.
Miluju pana Svěráka, tedy jeho dílo. Ať už se jedná o jeho humor, nebo češtinu. Ve všech směrech je dokonalý a vždycky si to ráda přečtu. Obdivuju jeho bohatou slovní zásobu i to, jak si s češtinou hraje. Prostě krása:-)
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Svěrákovo vyprávění je chytlavé, kdo mu jednou propadne, již se nemůže dočkat dalšího příběhu.