Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56642/bmid_postriziny-zJP-56642.jpg
4
1184
1184
Jen stěží bychom asi v Čechách hledali někoho, kdo by neznal tento půvabný příběh – ať už v tištěné podobě nebo ve zdařilém filmovém zpracování Jiřího Menzela. Vyprávění o krásné mladé manželce správce maloměstského pivovaru a její všemi obdivované hřívě předlouhých vlasů si našlo cestu k srdcím bezpočtu čtenářů i filmových fanoušků. Doslova neodolatelně působí také postava svérázného strýce Pepina (na plátně jej ztvárnil Jaromír Hanzlík). Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro (především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika desítkami let.... celý text
Přidat komentář
Toto je druhá kniha, u které musím říct: " Díky bohu za filmové zpracování ". Ne že by se mi kniha přímo nelíbila, příběh jako takový je dobrý, ale nečetla se mi moc snadně (netěšila jsem se na to, co se dočtu dál). A scéna s useknutím pejskova ocásku mě taky odradila. Myslím, že Menzel udělal velice dobře s volbou herců. Knižní předloha Pepina není zdaleka tak skvělá, jako jeho filmový představitel Jaromír Hanzlík. A postava Rudolfa Hrušínského ml. v knize vyloženě chybí, dodává celému příběhu jakousi komičnost. Film si pustím s chutí, ale knihu už se číst nechystám.
Opět jsem se s chutí začetla do nádherného popisu, který se nedá zfilmovat. Přestože mám Menzelův film hooodně ráda, Hrabal je nepřekonatelný. Kdyby žil v Americe, má Pulitzerů plno.
Když mě někdo přeruší u Hrabalovy knihy tak řeknu "jen dočtu poslední větu" a mám díky jeho šíleným souvětí dalších 5 minut četby :D U Postřižin to platí dvojnásob. Něžné lyrické úvahy maminky jsou roztomile vtipné. Pepin (na rozdíl od filmu necenzurovaný) člověka opravdu dostane na lopatky. Česká idylka v pivovaře a první republika, co více si přát.
Málokdy se mi stává, že upřednostním film před knihou. Ale v případě Postřižin mě více oslovila poetika Menzelova filmového zpracování než Hrabalova předloha.
Moje první setkání s Hrabalem - knižně. Neznám snad člověka, který by mi tvrdil, že Hrabal neumí psát, a proto jsem se na jeho knihu těšila. Netušila jsem ale, že budu nadšená stejně jako oni, možná ještě víc. Postřižiny mě přesvědčily v tom, že si chci přečíst všechny knihy od něj.
Dílo mi nepřipadá čtivé, ale velmi přesně popisuje tehdejší zvyklosti, a jak se má chovat žena ve společnosti. Úděl ženy je tedy jasný, obstarávat domácnost, být manželovi oporou, téměř služkou a vždy mu být poslušna. Hlavní hrdinka se nedokáže přizpůsobit, je příliš divoká a znuděná stereotypem. Její manžel je z ní frustrovaný. Maryša se snaží projevit se však může, jako žena, ne tolik znalostmi, jako spíš činy, a to obvykle týkající se jejího vzhledu. Takovéto odvážné ženy zajistili přiblížení se k rovnoprávnosti.
Kniha se mi příliš nelíbí, i s ohledem na určité momenty, které se mi zdají příliš kruté (pes, kterému Maryša usekla ocas).
Možná, že kniha i autor patří ke klasice, mě však bohužel kniha nijak extra nezaujala. Filmové zpracování mi přijde lepší. Přijde mi, že vypravěč v knize je strýc Pepin, začne o voze a skončí o koze.... :D
Příběh zachycuje prostředí, které už nám nikdo nevrátí a díky Maryšce, která umí číst v lidech, se seznamujeme s povahami lidí, jichž už také moc nezbylo. Krásná kniha o odvaze v malém městečku, kde každý zná každého, o rozpustilosti a vybočování z řady. Kniha je tak trochu cynicky vtipná, jindy dost svérázná či melancholická a někdy vyloženě trhlá ( to když Maryška usekne v dobré víře psovi ocas...). Hrdinka umí na všem hledat to krásné, od zapalování lamp přes zabíjačku až po zvyk doktora, jenž sám řídí spřežení a jeho vozka se s provinilým úsměvem veze v kočáru a užívá si okamžik, kdy ji manžel seřeže.A korunu tomu všemu nasazuje strýček Pepin se svý operním zpěvem, zážitky z vojny a úslovím:,, co to capete jak mladý straky?" Kniha je navic vyšperkována krásnou češtinou.
Bohumil Hrabal znal dokonale čecháčkovskou povahu a uděl jí tak krásně zakomponovat do jeho knížek. A pro milovníky dobrého českého jídla a piva je to balzám na duši. Postřižiny jsou jednou z mých oblíbených knížek, která mi zvedne náladu, i když mi zrovna do smíchu není.
Krásná česká klasika..Člověk se neubrání tomu, aby se mu při čtení nevybavovaly scény s filmu, který jsem viděla x-krát. Lásky plný popis zabijačky je kouzelný a člověku se sbíhají sliny.
Podobně jako u komentáře Atuin - i já dostávám při čtení hlad a přestože nejsem milovník jitrnic a jelítek nejradši u čtení požvýkávám kus masa a vždycky když čtu znovu a znovu tuto knihu vzpomínám na město Nymburk, kde se mi narodili kluci, kde bylo nádherně a kde i ty zabíječky snad voněly jinak , pohodověji než teď , kdy už přes 30 let " zápasíme" v pohraničí. A vždycky se při začátku čtení těším na strýce Pepína, na Francina - prostě nádherná, pohodová knížka.
Novela o lásce k životu, o bezprostřednosti života, o kráse obyčejných lidí a jejich životech - o pábitelích. Hrabal poodkrývá život svých rodičů a své největší múzy strýce Pepina. Zkusili jste být někdy bezprostřední? Maryška při mazání krve, výstupu na pivovarský komín, zkrácení sukně a konečně při postřižinách je!
Oslava života, vyprávění o lidech, bohémství a volnost jsou poselstvím strýce Pepina i krásou Postřižin Bohumila Hrabala
Tož člověka to nutí srovnávat s filmem, chce, nechce; ostatně, při četbě už, alespoň já, vidím konkrétní představitele z filmu. Myslím si však, že film přesto nevyhrává a kniha je lepší. Menzel totiž z filmu udělal idylu, úplně z filmu odstranil jakýkoli náznak temnoty a ta v knize nechybí - třebas useknutí psího ocásku, vzpomínání Maryšky na dětství (alepoň si nepamatuji, že by tam bylo) a jiné další epizody. Z tohoto úhlu pohledu na mě kniha působí ucelenějí, opravdověji, živěji.
Filmové spracovanie patrí k mojim obľúbeným dovodom, prečo zapnúť televíziu, a po rokoch som sa konečne dostala aj k literárnej predlohe a zároveň k prvej knižke od Bohumila Hrabala. Autorov štýl ma nesmierne bavil, Postřižiny doslova kypia životom. Musím ale priznať, že nebyť filmu, tak by ma knižka až tak nebavila - už len preto, že Dalešický pivovar patrí k mojim obľúbeným výletným miestam a dalešické řezané je pre mňa najlepšie pivo :) Hrabal to napísal krásne, ale Menzel z toho urobil klenot :)
Snad jediná věc, kdy je dobrá jak kniha, tak film.
Přelomová kočka si nenechá nic diktovat, je milá a její mužíček k tomu jen mlčí, nebo pleskne opaskem. Jak lahodný trest plný lásky!
Jejich láska je hezkým ústředním motivem.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Tato kniha stejně jako film,podle mě,nemají chybu.Čte se jedním dechem.Hodně se mi líbil Pepin,který líčí bezpočet svých zážitků,které rozesmějí snad každého.