Poslední Vánoce v Paříži
Hazel Gaynor , Heather Webb
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422511/bmid_posledni-vanoce-v-parizi-lHq-422511.jpg
4
115
50
Dopisy plné humoru, lásky a naděje. V srpnu 1914 Anglie vstoupila do války. Studenti Tom a Will, plni nadšení, dobrovolně narukovali. Willova sestra Evie a její kamarádka Alice stejně jako ostatní předpokládaly, že válka nemůže trvat dlouho. Naplánovaly tedy společný vánoční výlet do Paříže. V dopisech, které si přátelé posílají, proniká na povrch krutost války, jež poznamenává jejich životy a z naivních dívek a chlapců se stávají dospělí lidé. A jejich společné Vánoce v Paříži se stále odkládají... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , MottoOriginální název:
Last Christmas in Paris , 2017
více info...
Přidat komentář
Nedokazala jsem se od knihy odtrhnout a zhltla ji behem několika hodin.
Bylo to opravdu krasne, i kdyz misty smutne, cteni.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu díky čtenářské výzvě objevila. Bylo to velice krásné a dojemné čtení, které mne během čtení donutilo uronit pár slz (při cestě autobusem z práce a s respiratorem na obličeji celkem nic moc). :D Vůbec mi během čtení nijak nevadilo, že vím, jak příběh Toma a Evelyn skončí, právě naopak, díky tomu byl dle mého názoru příběh dojemnější.
Já, na rozdíl od Šánky :-), čtecí krizi nemám, spíše naopak. A tuto knížku, která má v názvu 21 písmen a hodila se mi do výzvy, jsem přečetla rekordně rychle, protože se mi líbila moc. Příběh vyprávěný formou dopisů mi vůbec nevadil, spíše naopak, byla to příjemná změna a vůbec celkově mě hodně okouzlil ten příběh přátelství a možná i něčeho navíc mezi Evelyn a Tomem na pozadí událostí první světové války. Tak jak se válka stávala delší a přibývalo zraněných a mrtvých, tak se měnily i dopisy, které si navzájem hrdinové knihy vyměňovali. Moc pěkné, emotivní čtení, které na vás, i bez popisu brutalit, zapůsobí a dojemný konec je jen třešničkou na dortu. Doporučuji.
(SPOILER)
Přiznám se, knihu jsem rozečítala na třikrát a nikdy bych si nepomyslela, že to bude jedna z nejemotivnějších knih, co jsem kdy četla..
To, že je to kniha psaná formou dopisů mi vůbec nevadilo, ale zpočátku, jsem si tak říkala, to je takové nezáživné, řeší se tam samé takové věci vyšších kruhů, kterým já nemohu rozumět....
Tak jsem na rozpacích řekla zkusím, ještě pár stránek, Ještěže tak....
Žila jsem tou knížkou, žila jsem s hrdiny, kteří byli všichni moc sympatičtí, jak Evie, to bylo takové milé mladé, dobrosrdečné trdílko s obrovskou chutí do života, která se, ale v průběhu knihy nejvíce změnila a pohasla, bohužel... Alice silná osůbka snažící se Evie držet nohama na zemi a podporovat ji, aby bojovala se splíny, Thomas rozumný, akurátní poručík, který byl zemitý a neuměl nebo se bál projevovat city,málem na to doplatil, ale stačil vše napravit v poslední chvilce, Will nevázaný boniván, který za vším viděl vtip, ale byl duševně zničen, když konečně mohl být šťastný... Amandine jistě krásná, milá a pro jednoho z hrdinů osudová, bylo mi to vše tak líto....
Rodiče všech - tam je jasné, že se vzpěčovali, nikdo nechce přijít o vymodlené děti....
Scéna s Willem a marmeládou, mně dostala, začala jsem nekontrolovatelně brečet a budu si ji pamatovat navždy.... Ještě dnes když si vzpomenu mám slzy v očích...
Prosím radujme se z běžných maličkostí, z teplých ponožek na nohou, z teplé koupele, z dobré večeře, z toho, že můžeme být s těmi které milujeme, nemáme nedostatek, že nemusíme léta čekat na někoho,koho bychom chtěli mít u sebe....
Síla je ve snech, naději a maličkostech a cílech za kterými si tvrdě jdeme. A tahle kniha má všechno, prosím přečtěte si ji a pochopíte !
Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetla a zvykla si, že je napsaná formou dopisů. Počáteční byly až úsměvně naivní a optimistické (20.12.1914 "Tahle válka už nemůže trvat dlouho."). Jak ale válka dál a dál zuřila, stávaly se dopisy napínavějšími, dramatickými a odhalujícími skutečnou pravdu odehrávající se na bitevním poli. Zhruba v polovině mě čtení opravdu chytlo a já s napětím četla každý další dopis. Zatímco ty první mě tak trochu nudily, u těch posledních jsem byla překvapená, že už jsem na konci knihy. Nicméně souhlasím s komentářem níže ... díky prolínání se "současností" je tak nějak jasné, jak vše dopadne. Stejně tak jako několik náznaků v dopisech od Evie matce předčasně prozradí jedno tajemství. Na jednu stranu to na konci nebyl takový wau-efekt, ale i tak to bylo velmi čtivé.
Krasnà kniha jsem si poplakala.Nad tím jak se lidi dokázali mít rádi. Dnes se to vidí málokdy jen u lidi co jsou spolu 50-60let a pořád se drží za ruce.
Kniha se mi moc líbila, přečteno za dva dny. Rozhodně doporučuji. TATO ČÁST MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!! Skvělý styl psaní - dopisy z fronty a z domova jsou výborný nápad. Občas ale čtenáři uniká, co se vlastně děje. Když Evie našla Willovy a Amadiny dopisy, tak Alici nenapsala, co v nich bylo. Toto možná byl záměr, ale bylo tam víc takovýchto případů, které záměrně nevypadaly. Myslím, že tam ani nemusely být části, kdy Tom již byl stařec. Možná nechtěně, ale byly to trochu spoilery. Například, že se Evie zamiluje do Tomase, z těchto částí vyplynulo ještě dřív, než to někomu v dopisu přiznala. Jinak skvělá kniha.
Váš psací stůl. (to mě fakt dostalo)
Nyní jsem si knihu přečetla znovu, a nelituji toho. Některé knihy prostě neomrzí.
Nádherná knížka, miluji příběhy psané v dopisech, takže jsem si ji užila dvojnásob.
Nečekala jsem, že je kniha napsána ve formě dopisů. Nejprve mi to přišlo divné, ale postupně jsem se do korespondence Evie a Toma "zažrala". Poslední vánoce v Paříží je krásná kniha, poslední dopisy byly nádherně dojemné.
I já zde čekala melancholické a romantické čtení o vánocích v zasněžené Paříži ....
A místo toho se tu otevřel obsah dopisů - pěkných, povzbudivých - ale psaných do francouzských zákopů první světové války ....
A jak léta války ubývají a hrdinové získávají zcela jiný náhled na život, čekáme na závěr - podaří se jim uskutečnit ty poslední vánoce v Paříži ?
A jako bonus mne zaujaly ty verše anglických klasiků, které zde zazněly ....
(SPOILER)
Poslední Vánoce v Paříži jsou dost smutným, místy melancholickým čtením, ale přitom místy umí ukázat i zrnko naděje. Skrze dopisy několika postav se dostáváme do let 1914-1918 a zprostředkovaně prožíváme hrůzy první světové války. Díky dopisům se kniha čte velmi dobře, ačkoliv se jednotliví hrdinové vyjadřují k válečným hrůzám, jichž byli svědky. Ale ta epistolární forma tomu dodává jakýsi nádech lidskosti a osobního zaujetí.
Rozhodně se nenechte zmást tím názvem. Nejedná se rozhodně o typické vánoční čtení, v němž by bylo vše dokonalé, blýskavé a ideální, jak by mohl člověk na první pohled očekávat. Vánoce jsou zde chápány spíše jako určitý symbol, životní milník a naděje, k níž se postavy upínají. Rozhodně to není vyznačení doby, v níž se děj odehrává, a rozhodně kniha neoplývá blyštivou vánoční atmosférou.
Jedná se spíše o historickou romanci. Vztah dvou pisatelů tu hraje důležitou roli, ale zároveň není pojat kýčovitě a za každou cenu srdceryvně, aby ždímal emoce čtenářů, to ne. Za mne byla romantická linka pojata velmi decentně, elegantně a dost uvěřitelně, což oceňuji.
Zároveň mi přišlo skvělé, jak se zde autorky snažily zachytit pohled na válku z více stran - jak z pohledu žen, tak mužů. Jak z pohledu lidí, co jsou v zákopech, tak těch, co zůstali doma v zázemí. Navíc je tu zachycen náhled na zapojení žen do války a okrajově také na to, jak vypadal tisk, resp. to, jak tisk informoval o válečných událostech. To mi přišlo zajímavé.
Nakonec solidní 4 hvězdy. Kniha mne bavila, četla se mi dobře, ale pravdou je, že jsem asi četla lepší romány na toto téma...
Ach to bylo krásné. Román v dopisech by mohl někoho odradit, ale tady je příběh krásně zpracován. Ukazuje život, jak byl, kdy jste museli čekat na dopis, abyste se dozvěděli o člověku, kterého máte rádi, kdy dopisní obálky byly také jejinou možností (kromě novin, za války cenzurovaných), jak zjistit, co se děje v jiných částech světa.
Román o lásce, přátelství, pomoci a pochopení. Také o čekání, netrpělivosti, ale hlavně asi o naději. Naději, že po nekonečné přítomnosti, kterou musíme vydržet, přijde budoucnost, že někdy přijde den, kdy si splníte své sny, kdy se sejdete na Vánoce v Paříži.
Zo začiatku som do príbehu vkĺzla s ľahkosťou. Dopisy medzi Evie, Tomom a Willom boli veselého humorného rázu, no pomaly sa táto vlastnosť vytratila a ja som sa začala nudiť. Nič na tom nezmenil ani fakt, že sa situácia začala vyostrovať (vojenské akcie chlapcov). I napriek nebezpečiu, ktoré zažívali, mi listy od Evie pripadali vlažné. SPOILER: Hlavne jej "náznaky" po vzplanutí jej citov mi nepripadali ako nejaké zamilované náznaky. Tak nejak som dúfala, že by sa mohol Tom zamilovať do Alice. Čakala som nejaké zauzlenie deja, ale celý čas od začiatku vieme čo sa v knihe dočítame a ako to pravdepodobne skončí. Žiadne prekvapenie sa nekonalo. Každopádne knihu nezatracujem, príjemne som si pri nej oddýchla, ale bojím sa, že je to pre mňa len jeden z ľahko zabudnuteľných príbehov.
Jsem právě v polovině a už nemohu dál, ne to není kompliment. Za celou dobu se nestalo v knize nic jiného než, že kuchařka udělala pudink a Evie začala jezdit na kole. Forma dopisů je úděsná, kdyby se to alespoň kombinovalo s klasickým textem v ich nebo erformě, ale takhle je to hrozně neosobní. Ne, lituji vážení, ale knihu odkládám, asi až budu mít pocit, že mám doma málo suše napsaných dopisů, tak vím, že mám zaběhnout do knihovny, kde bude dozajista, kde jsem jí položila.
Miluji skloubení válečné šedi a romantiky, ale tohle s tím nemá vůbec nic společného.
Ti, co ještě nečetli, tak si ale názor udělejte sami.
Pani, prave jsem docetla a ... wow. Ta kniha je naprosto UZASNA! Jen z dopisu poskladat pribeh hned nekolika lidi, je opravdu neskutecny vykon. Diky dopisum mate pocit, ze jste tam a prozivate s postavami vse, co se deje. Citite jejich radost, vztek, bezmoc, zklamani ci bolest. A nejen to, nenasilnou formou se toho dost dozvite i o valce samotne. A hlavne to, ze dopisy byly tehdy jediny komunikacni prostredek, je dnes pro nas naprosto nepredstavitelne.
S ohledem na pochvalné komentáře za sebe přidávám trochu skeptičtější pohled na tuto knihu. Čekala jsem sentimentální romantický příběh, forma románu psaného v dopisech mě taky zaujala. Na mě tam ale bylo moc kýče, moc patosu a otrepanych klišé. Hlavní postavy na mne působily šablonovitě. Ale nejspíš to bude tím, že takovýchto knih s velmi podobnými zápletkami jsem četla již mnoho. Kniha mě moc neoslovila ani neoslnila. Za mě tři hvězdy.
Štítky knihy
Vánoce anglická literatura romány v dopisech, epistolární romány anglické romány
Kniha Poslední Vánoce v Paříži je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 148x |
| Čtenářské výzvě | 69x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 171x |
| Chystám se číst | 186x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 8x |
Knížka byla pro mě neobvyklá,protože se tam psalo formou dopisu,ale byla to velmi krásná knížka.Už četla mnoho kníh s tematikou 1.světové války,ale tahle byla lepší,protože se tam nepsalo jenom o válce,ale tady jsme četli,jak se rozvinula a na konci se naplnila láska.Byla pěkně napsaná,autorky umějí čtenáře upoutat.tuhle knížku jsem přečetla za dva dny,tak je to vidět,že byla pěkná.