Poslední valčík je můj

28.11.2021

Román s autobiografickými rysy. Miluju dvacátá léta minulého století, takže jsem si to užila. Hlavně skvělý překlad Lucie Mikolajkové.

28.09.2021

Začátek super..popis života rodiny mě bavil...popis baletní kariéry hlavní hrdinky už míň...knihu však hodnotím velmi kladně vzhledem k tomu, že jde o autobiografický román

30.03.2020

"Ze sadu se přes cestu line vůně zralých hrušek a vznáší se nad dívčí postelí. V dálce zkouší orchestr waltz. Tmu prozařují bílé předměty - bílé květiny a dlaždice. Měsíc na okenních tabulkách se sklání nad zahradu a čeří šťavnaté výpary země stříbrným pádlem. Svět se jeví mladší, než je."
Některá místa v knize dokáží vyvolat zamýšlený dojem, pocuchat obrazotvornost, podnítit zamyšlení. Škoda, že autorka nedokázala příběh svého života zpracovat tak, aby více chytil za srdce. V tom byl její manžel lepší.

15.03.2020

Slova plynou jako báseň a všechny pocity jsou v nich uvězněny.

10.12.2019

Přiznám se, že mě osobně kniha moc nesedla. Chápu proč se někomu líbí, ale asi jsem holt neměla náladu číst knihu o sebestředných lidech, kteří nechápou, že svět se netočí jen kolem nich a vše glosují rádoby vtipnými a moudrými citáty.

25.08.2019

Zelda Fitzgeraldová je českým čtenářům dobře známá nejen prostřednictvím svého slavnějšího manžela Scotta, ale i z románů Alabama song či Z jako Zelda, které se soustředí na psychologickou a společenskou sondu. Jediný dokončený román této autorky je dalším poutavým svědectvím éry jazzového věku, světa krásných a prokletých, evokuje dobovou atmosféru a mnoho autobiografických prvků Zeldina života. V postavě Alabamy se obráží mnoho charakterových vlastností autorky, která nám touto knihou plnou barvitých metafor podává svědectví o svém nesporném literárním talentu předčasně ukončeném sebedestruktivními sklony.

09.08.2019

Ani nevím jak hodnotit tu záplavu slov a metafor. Nebylo to sympatické, stejně jako postava sebestředné Alabamy... už to jméno! Ta ženská si nevážila ničeho co jí život dal. Svoji dceru zanedbávala a manžela využívala...jsem hodně kritická k dceři pana Fitzgeralda?

06.06.2019

Velmi snadno se touha "chci protančit životem" mění v "tančím tak rychle, jak dokážu", útěk od rodičů v nostalgický, i když nekajícný návrat, počáteční okouzlení láskou v hledání jejího smyslu... Přečteno po životopisné/ beletristické knize Z jako Zelda, jejíž autorka se zjevně Valčíkem inspirovala - byť její pohled je komplexnější a více faktografický, s vědomím Zeldina (Alabamina) konce. Příběh Valčíku je čtivý, jazzový věk i jedno manželství plasticky a zároveň milosrdně popsané (nechci napsat idealizované, i když by to možná sedělo), ze struktury sice čouhají spisovatelské dráty a autorka je příliš snaživá ve vymýšlení metafor a přirovnání, ale přesto jde o respektuhodné dílko, přesahující formát čtení pro ženy. A mimochodem - nakladatelství Leda je krásně vypravilo.

03.06.2019

Zápisky autorky, napsané údajně za krátkou dobu při jejím prvním pobytu v sanatoriu, jsou ukázkou jejího velkého talentu. Píše květnatým jazykem, plným metafor o společném životě s F.S.Fitzgeraldem v období dvacátých let, plných společenských událostí, cestování po Evropě i v Americe, bez stálého domova a o stálé touze po vlastním uplatnění.

22.05.2019

Rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Mám dojem, že v hlavní hrdince se skrývá hodně ze samotné autorky.