Poslední deník Martina Bormanna

„[Vůdcova] opatření se nikdy nemohou měnit. Noví lidé, nová vláda se bude opírat o Hitlerovu autoritu." (Krebs Čujkovovi)

Četla jsem asi dvanáctiletá, když mi babička „Poslední deník" půjčila v knihovně. Nedá se říci, že by to bylo ideální čtení pro dvanáctiletou dívku, ale některé pasáže mě hodně zaujaly. Především ty o natalitní politice a co všechno je potřeba pro porodnost dělat v oblasti národní osvěty. Nevím, jestli je vážně pravda (nebo spojenecká propaganda), že Adolf Hitler měl písmena na psacím stroji třikrát větší, protože odmítal nosit brýle jakožto „nedůstojné vojevůdce"..., ale jestli ano, je to strašně roztomilé. :)
Na základě Bormannových textů jsem si udělala závěr, že Vůdcův tajemník rozhodně nebyl hlupák, jak se mi snažil namluvit nějaký dokumentární film. Asi nevynikal závratnou spekulativní inteligencí, ale rozhodně byl bystrý. Dodnes si pamatuji následující jeho postřeh, zapsaný v souvislosti s podporou porodnosti a velkých rodin (parafrázuji): Ženy vám odsouhlasí jakoukoli politiku a budou jejími vášnivými příznivkyněmi do té doby, než po nich začnete chtít, aby ji samy uplatňovaly. :)
A ještě k autorově výrazivu: Mluvit o „osvobozování" Německa (od Němců) rudou soldateskou je asi totéž jako hovořit o „osvobozování" Byzance Seldžuckými Turky. Historik, který takový pojem použije, by si sám zasloužil být trochu oblažen šlechetnými osvoboditeli: třeba přibitím na dveře zaživa; nebo radši znásilněním a rozřezáním na kusy?

„Co je zapsáno perem, to nevysekáš sekyrou." (ruské přísloví)