Poslední báseň
Rabíndranáth Thákur
Jeden z kratších románů nejvýznamnějšího představitele moderní indické literatury (1861-1941), jemně vykreslená epizoda lásky mladého právníka a básníka Amita a stejně půvabné jako vzdělané dívky Lábanje.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Šešer kabitá , 1928
více info...
Přidat komentář
Je to zvláštní kombinace: Příběh náhlé lásky, které dělají společnost básně a obklopují ironické poznámky - o vyšší vrstvě pozápadnělé indické omladiny, o mužích, o stylu, o jednání a vrtoších různých lidí...
Na to, jak je knížka útlá, nezdá se mi příběh plochý. Ani postavy ne (především - ani ženské postavy nejsou ploché!). Některé plní jen epizodní roli, ale každá je svá a má svou historii. Dokonce i když se chovají excentricky, nebo snad zabedněně, mají city a znají strach. Chovají se tak nějak skutečně. Jejich rozhodnutí a nedorozumění mi dávají smysl.
Po dočtení mě napadá, že mi atmosféra připomínala Vianovu Pěnu dní. Je to zřejmě hlavní postavou, která se potácí mezi fantazií a realitou...
Priemerne napísaná kniha. Hlavné postavy nie sú ploché, ale ani nenadchli. Najzaujímavejšou časťou knihy je autorova polemika so sebou samým, so svojou vlastnou tvorbou. Amit totiž Thákurovu poéziu nemá rád a otvorene ju kritizuje - aj pred Lábanjou, ktorá ho naopak zbožňuje. Táto polemika dvoch ľudí o básnikovi Rabíndranáthovi Thákurovi je zároveň polemikou dvoch spôsobov života. Z diela tak na čitateľa dýcha hravosť autora, ktorá miestami prechádza do sebairónie, akoby ňou chcel získať odstup od slávy, od prideleného vavrínu národného básnika Bengálska.
Štítky knihy
láska indická literatura bengálská literatura
Autorovy další knížky
| 1947 |  Gitándžali |
| 1922 | Zahradník |
| 1958 | Básně a veršovaná dramata |
| 1995 | Česání ovoce |
| 1976 |  Muž a žena |
Kniha Poslední báseň je v
| Přečtených | 34x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 30x |
| Chystám se číst | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha jako sousto exotického ovoce, u něhož se hned nemůžeme rozhodnout, zda nebo co vlastně nám na něm chutná. Navíc s příjemným poetickým dozvukem.