Poslední Atlantiďan / Hlava profesora Dowella

24.01.2021

Vskutku nešťastný výběr. "Poslední Atlantiďan" neobstál v čase dobře, je to jen další stará naivní špatná sci-fi povídka o socialistické revoluci. Vydržela jsem u ní asi jen kvůli Atlantidě, kterou mám jako námět ráda.

O 10 let mladší Hlava profesora Dowela už byla úplně jiné kafe. To je kousek, který vcelku bez problémů obstojí i po 48 letech. Postavy jsou propracovanější, námět atraktivní (na psech se pokusy s přešíván hlav opravdu dělaly, ale v Rusku, ne ve Franci, no to asi Bělajev psát nemohl, žádný ruský vědec přeci nemohl být zloduch). Autor se zabývá možným zneužitím uchovávání živých hlav oddělených od těla a věnuje se i psychologii takto zachráněných jedinců. A pak ten blázinec. V době napsání to musela být celkem pecka, dnes už bych si povídku uměla představit zpracovanou trochu modernějším slohem, možná i rozpracovanou do románu. Jednu z adaptací námětu je možné vidět ve Futuramě, byť tam jsou hlavy v lahvích jen okrajově. A téma je určitě stále aktuální, i o dalších 20 let později.

27.11.2020

Spojení poněkud nešťastné. Zatímco Poslední Atlantiďan působí spíš jako jakýsi romanticko-historický román s násilím vloženou naivní předmluvou, která s příběhem téměř nesouvisí a ani se k němu nehodí. Hlava profesora Dowella je naopak dílo dost zajímavé a originální - zejména vzhledem k době a místu, kdy a kde bylo napsáno. Zápletka je sice docela snadno předvídatelná, ale četlo se to (narozdíl od první povídky) dobře. Kdybych měl hodnotit povídky jednotlivě, tak Poslední Atlantiďan by ode mě dostal sotva jednu hvězdičku a Hlava profesora Dowella zasloužené čtyři.

19.07.2019

Alexander Romanovič Běljajev byl pro mě, do přečtení této knihy, neznámým autorem. Po přečtení těchto dvou novel mám ale pocit, že po spisovatelské stránce je to výrazně prozápadní autor, který nehraje na sovětské reálie, ale naopak se snaží zaujmout nápaditými a originálními náměty. Ty jsou navíc psané originální formou a pokaždé mají naprosto vychytanou pointu. V případě této knihy jsou ty novely dvě: Poslední Atlantiďan a Hlava profesora Dowella. Poslední Atlantiďan je o chlup slabší. Námět má skvělý, ale zhruba prostředek, kde autor popisuje Atlantidu a kombinuje Antiku s africkým pravěkem mě vysloveně nechytl. Pointa je ale skvělá. Nicméně druhá novela – Hlava profesora Dowella – je nářez od začátku do konce. Skvěle zpracovaný originální nápad a výborná pointa mě donutila si zjistit, že v tehdejším Sovětském svazu byla zfilmována do podoby filmu Testament profesora Dowella, u kterého předpokládám, že taktéž nebude vůbec špatný.