Poklad
Alois Jirásek
Koncem roku 1780, v době, kdy zemřela císařovna Marie Terezie, přijíždí na zámek mladý doktor Kamenický – jede tam do nové služby. Cestou uvidí mladého člověka, který před někým prchá. Objeví se dráb – dozvídá se, že onen člověk je pronásledován pro své vyznání, což v mladém, svobodomyslném lékaři vzbudí jasný nesouhlas – úmyslně tedy drábovi ukáže opačný směr, než kudy prchnul stíhaný mladík. Na zámku bydlí hrabě Chamaré, který celý svůj život věnuje hledání pokladu na hradě Potštejně, se svou ženou, dále mladá schovanka Renata z Těmic a abbé Steydel, demagogický katolík a bývalý jezuita. Mladý lékař okamžitě vyvolá svými pokrokovými názory rozruch – v mladé Renátě, na níž si pomýšlí sám hrabě, vzbudí sympatie i lásku, v abbém Steydlovi získává silného odpůrce. Pod zámkem žije tajný evangelík Bartodějský s krásnou dcerou Frantinou. Pomáhá ukrýt Václava Horáka, toho mladíka, kterého mladý doktor zachránil před drábem, ve skalách pod hradem. Frantina se do něj zamiluje – jenže do Frantiny se zamiloval i Tomáš Celer, syn staré Celerky, tvrdé a rázné katoličky. Když Tomáš Celer zjistí, že Frantina miluje pronásledovaného Horáka, snaží se zjistit, kde se Horák schovává. Při jednom takovém slídění zastihne v lese ve skalách Frantinu, která chvíli předtím mluvila s Horákem, se kterým se zasnoubila - napadne ji, ale naštěstí se poblíž nachází doktor Kamenický, který ji před Celerem ochrání. Kamenický se sbližuje s Bartodějským – jsou si blízcí svými názory. Dokonce zabrání útoku zfanatizovaných sousedů na Bartodějského. Mladý Horák, který byl přes zimu v Německu, se vrací s novými zakázanými knihami. Tomáši Celerovi se podaří vypátrat Horákův úkryt – vše udává abbému Steydlovi. Ten povolává dráby, aby Horáka i Bartodějského zajali. Ve stejnou dobu se hrabě při svém kopání dostává do jeskyně – do místa, kde se ukrývá Horák. Nadšený, že už objevil vytoužený poklad, nachází jen starou almaru plnou evangelických knih a pozlacený kalich. A abbého s dráby a zajatým Horákem a Bartodějským. Rozmrzelý přikazuje, aby byli zajatí a knihy odvezeni na zámek. Po výsleších se doktoru Kamenickému podaří Horáka osvobodit z polorozpadlého vězení a spolu s Renatou utíká z panství. Ve vězení zůstává jen starý Bartodějský, který již nechce nikam odcházet. Hrabě ho nakonec propouští domů, kde se setkává se svou dcerou Frantinou, která čeká na zprávu od Václava Horáka. Nakonec vše dobře dopadne – Frantina si bere Václava, Renáta doktora Kamenického a starý Bartodějský, který zůstal na panství, kde chce dožít, se díky tolerančnímu patentu může přihlásit ke své víře. Jen Tomáš Celer, jemuž abbé sliboval za donášečství dobré místo, zůstává bez výhodného postavení i bez milované ženy. Zdroj: aloisjirasek.cz... celý text
Přidat komentář
Za mě je to krásné čtení. A to nejen pro oko, ale i pro duši. Takhle pěkně už nikdo nikdy psát nebude. Jsem tedy velmi šťastná, že někdo takový patří k naší klasické literatuře a že díla Aloise Jiráska nezmizí ze světa.
Příběh je to milý, jednoduchý, plný hlubokých myšlenek a pohnutí.
Starý příběh,přestože je napsaný zapomenutou češtinou, se moc hezky četl.
A okolí Divoké Orlice je moc krásné.
Četla jsem poměrně dlouho, ale ne proto, že by mne kniha nebavila nebo, že bych se nemohla začíst. Ale proto, že jsem si vzala knihu vydanou v roce 1913 tudíž psanou krásnou starou češtinou a tu jsem si patřičně vychutnávala. Příběh jsem znala a tak jsem se zaměřila na češtinu. Jistě dá se to číst rychle, člověk si některé rozdíly ani neuvědomí, ale já jsem si je chtěla užít.
Novela či krátký román Poklad (1881) patří k Jiráskovým raným dílům, i ten jsem myslím kdysi na gymplu přečetl, ale nejsem si tím úplně jistý, každopádně mě Poklad přitahoval svým námětem a protože se odehrává v mém kraji, totiž na Potštejně, kde v zámku žije hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré (1737–1808), který pátrá po tajemném pokladu v ruinách hradu Potštejna. Hrabě mj. vystavěl můj milovaný rokokový zámek v Nových Hradech u Litomyšle. A kdysi se mi docela líbila filmová verze Pokladu, kterou natočil v roce 1984 Zdeněk Troška pod názvem Poklad hraběte Chamaré.
Děj se odehrává v letech 1780–1781, začíná zprávou o smrti císařovny Marie Terezie, kterou v prosinci 1780 přiveze do Potštejna mladý svobodomyslný doktor Václav Kamenický. Setkává se zde s dávným přítelem, knězem Vojtěchem Rokytou z Těmic, a Renátou, schovankou hraběnky, ve které Václav nachází zalíbení. Spolu s ní pomáhá Václav mladému evangelickému emigrantovi Václavu Horákovi a jeho milé Frantině proti intrikám exjezuity abbé Josefa Steydela a Tomáše Celera. Do toho všeho musí Renáta utíkat před náklonností zamilovaného hraběte, který se zase musí smířit s tím, že žádný poklad na hradě nejspíš není... Nepříznivá doba pro emigranty končí 13. října 1781 tolerančním patentem císaře Josefa II., který zákonně povolil svobodu vyznání.
Nedlouhé dílo (200 stran) se docela dobře čte, má spád i napětí a bohatý děj. A když zná člověk dějiště, tedy Potštejn, obec, zámek i zříceninu hradu, je mu to ještě bližší.
Co mě vedlo k této knize? Byly to tři důvody: nevěděla jsem odpověď na ázetkvízovou otázku, kdo byl hrabě Chamaré, nikdy jsem nic nečetla od Jiráska a zatoužila jsem po krásném českém jazyce. Asi stárnu, ale mně se to líbilo. Je tam i pár nadčasových myšlenek, jako třeba tato: „Pravdu má Leibniz, že se člověku konečně sám rozum zhnusí a věda že se mu stane nudnou. Pak nastane fantastika a vše, co má půvab tajemného a zázračného.“ (Není to případ i naší doby? Lidé nevěří doktorům a psychologům a uchylují se k šarlatánům a ezomudrcům?)
.
Samozřejmě je důležité vnímat knihu prizmatem doby, ale to jí zase tak moc neubírá. Zatemněný duch hraběte Chamarého, který marně hledá poklad na hradě Potštejn (mimochodem moc hezké místo ve východních Čechách), popis prostého lidu i zámeckého prostředí, honba na emigranta, otázky národní i náboženské….
.
Nevím, jestli to Jirásek myslel úmyslně, ale jsou zde určité úsměvné paradoxy. Na pozadí knihy se velebí češství a prostý lid, ten je tady ale většinu času líčen jako pověrčivý, mstivý, pomlouvačný a závistivý. A když pak se naráží na útlak od cizáků, jsou v knize líčeny císařské patenty, které ale byly moudré a pokrokové, což je výslovně zdůrazněno u Tolerančního patentu.
(SPOILER)
CHtěla jsem dát i 5 hvězdiček, ne za knihu, ale že se mi podařilo přečíst poprvé něco od Aloise. Tak dlouho jsem to odmítala, celou základku i střední. a pak přišla nuda na mateřské a já si vzpomněla na učitelku češtiny, která se chlubila, jak během mateřské přečetla sebrané spisy. Rozhodla jsem se to také zkusit. Vybrala jsem si tuto, protože miluji Potštejn a čekala jsem POKLAD.
A ono se tam jedná o nějaké exulanty a hledání biblí. Dost mě to zklamalo.
Ale: Přečetla jsem to!
Na sebrané spisy ale z vysoka ...
Útlá kniha, jejíž děj je zasazen do doby počátku vlády Josefa II. a odehrává se převážně u hradu Potštejn... Na to, ze se jedná o povinnou četbu, četla se dobře a styl psaní mi kupodivu též nevadil ... Prakticky mě k této knize dovedla právě paní průvodkyně na hradě Potštejn...
Jirásek vyžaduje trpělivého čtenáře, což už my dnes, zhýčkaní rychlými spády, jednoduchými jazyky a "prosím, hlavně co nejmíň zdlouhavých popisů!", rozhodně nejsme. Poklad je proto (vyjma Starých pověstí českých) velmi dobrou volbou pro ukázku Jiráskova díla, která dnešního čtenáře neunudí k smrti a má mu stále co předat.
Velmi krátké Jiráskovo dílko, které se, na rozdíl od těch obšírných, dá číst docela dobře. A tím je asi řečeno vše. Tedy kromě toho, že dějiště navštivte, je tam krásně.
Po 3 nedočtených knihách jsem čtenářsky pookřál u tohoto díla,které potěšilo.85%.
Tak jsem po několika letech vytáhla z knihovny JIRÁSKA. Navzdory tomu jak píše o obdobích především po Bíle hoře tak je to snad umírněný román. I když se tvrdí do dnes, že na Potštejně byl poklad nikdy se nenašel a to snad i dnes kdy Potštejn můžeme navštívit.
Na Jiráska velmi stručné,milostný příběh,zakázaná víra,hledání pokladu.Poslouchala jsem audio namluvené Sv.Benešem,Brouskem st.,Mrkvičkou,připomínalo to trochu F.L.Věka.
Velmi svižné, dějem nabité čtení. Kdo si chce přečíst něco od Jiráska a má strach z jeho rozsáhlých cyklů, má zde ideální možnost.
Četla jsem v listopadu 2012. Podle mých poznámek:
Léta 1780 a další na zámku v Potštejně, a v podzámčí.
Čtivé, se zápletkami, hezké.
Zatím jeden z nejlepších Jirásků, co jsem měl možnost číst. Příběh příjemně utíká, hrabě Chamaré se snaží najít svůj vysněný poklad, abbé pase po emigrantovi a mezitím kvete na každém kroku velká láska. Krátké, ale příjemné čtení.
Docela příjemná knížka o životě v 18. století. Celkem jsem se bála, že se budu nudit, ale mile mne kniha překvapila. Pohodové čtení.
Štítky knihy
18. století osvícenství historické romány
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Po delší době opět přečtený Jirásek. Právě v dnešní době potřebné čtení, o svobodě informací, o skutečném a vřelém vlastenectví českém.