Stín větru

10.07.2015

Perfektní knížka, pěkně psaná, Barcelona, super.

10.06.2015

Tato kniha mi ležela doma skoro rok, než jsem se k ní dostala a pak jsem se divila, proč jsem ji nezačala číst dříve. Úplně mě do sebe vtáhla a velmi se mi líbil krásný jazyk, kterým byla psána, prostě přišlo mě to o úroveň výše než většina knih, které běžně čtu. Líbí se mi, že příběh se odehrával ve dvou rovinách, které se navzájem prolínaly, že se odkrýval postupně a další a další střípky dokreslovaly celou mozaiku příběhu. Z Barcelony doby fašistického Franka až mrazí, z metod jejich tajné policie jde strach a na to navazuje jakýsi gotický temný román opuštěných prokletých sídel a kamenných sarkofágů. Mně se líbilo, že to všechno bylo na závěr vysvětleno a že to dostalo reálný základ proč a jakým způsobem se to mohlo odehrát.

Musím přiznat, že hlavní hrdina, asi tím, že byl dospívající chlapec, mě příliš nezaujal, ale postava neúspěšného spisovatele Juliana Caraxe byla vylíčená velmi poutavě a jeho příběh je mnohem zajímavější než příběh Daniela, který ho vypravuje, a Beatrix, a musím říct, že jsem vůbec nepochopila, z jakého důvodu ho ta slečna nakonec tak okouzlila, když ji předtím nesnášel, asi jsem málo romantická, nebo, dle mého názoru, to mohl spisovatel vysvětlit lépe. Přesto celkový dojem z knihy byl velmi silný a patřila k nejzajímavějším, které jsem v poslední době četla.

14.02.2015

Dobře se četla, ale čeklal jsem víc.

09.02.2015

"To máte totiž tak, a jsme zase zpátky u Freuda, neboť metafora je to trefná, muž se během vteřiny nažhaví jako žárovka, úplně doruda, ovšem stejně rychle i vychladne. Žena však, a to je vědecky dokázáno, se rozehřívá jako žehlička, chápete? Pomaloučku, polehoučku, hezky postupně. Ovšem pokud se rozehřeje, pak už ji nikdo nezastaví. Jako ty vysoký pece v Baskicku.“

Za začátku nadšení, plynoucí z úžasné atmosféry a z autorova umění hrát si se slovy. Bohužel však poslední třetina už byla zdlouhavá, ztratila kouzlo a na konci jsem si akorát tak oddechla, že už je konec. Škoda.

28.08.2014

Kdybych knihu četla jako náctiletá, určitě by mě posadila na zadek. Dobrodružství, tajemství, láska, přátelství, zloduch bez citu, hodně velkých slov a lásek až za hrob... Ale je toho nějak moc a citím se zahlcená a trochu podvedená použitím obehraných námětů. Vždyť každému musí být okamžitě jasné, kdo je Laín Coubert nebo jak je to s Penélope a Juliánem.
Kniha má nádhernou atmosféru a ty strašidelné a tajemné kulisy jsou popsány velmi podmanivým způsobem. Celá zápletka se motá kolem knih, takže taje srdce každého čtenáře. Kdo by netoužil zabloudit v pohřebišti zapomenutých knih (a kdo z nás si nevzpomněl na Jméno růže a klášterní knihovnu). Oblíbila jsem si některé postavy Fermína a jeho lidovou moudrost a vtip, odanného přítele Miquela, chůvu Jacintu.
Body naopak ubývají za příběh Nurie, tedy spíš za to jak ho autor podal - nějak na těch 70 stranách zapomněl, že je to několik listů papíru psaných se stínem smrti v zádech. Najdou se další místa, která prostě postrádají logiku a do očí bijcí blbost člověka zvedá ze židle. To se odpustit nedá.

15.07.2014

Kniha, do které jsem se zpočátku nemohla začíst, několikrát jsem ji odložila a po čase zkusila znovu. Nakonec se mi to povedlo a přečetla jsem ji takřka na jeden zátah. Napětí, láska, úžasný popis prostředí a hlavních postav. :-)

09.07.2014

Jsem ráda, že jsem jako první četla Andělskou hru a už o knihkupectví starého pana Sempereho a Isabelle věděla víc. Možná proto mě konec tak dojal, úžasný příběh s krásným koncem...

28.04.2014

Teprve při čtení této knihy člověk chápe význam věty, mít požitek z knihy.

21.04.2014

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Prostě Román. Kniha v knize. Úžasný příběh, atmosféra staré Barcelony a stín zdánlivě zemřelého spisovatele, který se vrací, aby spálil své knihy. Zafón je silně návykový, tahle u mě kniha vede. Andělská hra i Nebeský vězeň jsou dobrá pokračování, ale Stín větru je nedostižný...

04.04.2014

Knihu jsem si vybrala ke čtení, protože jsem v několika diskusích narazila na to, že je skvělá. Za sebe tedy nemůžu říct, že by mě nějak uchvátila. První polovina mě příliš nebavila, nemohla jsem se začíst a občas jsem se i ztrácela v postavách. Možná to bylo tou pro mě nezvyklou španělštinou, každopádně jsem několikrát musela zalistovat, abych si připomněla, kdo je kdo. Druhá polovina už byla lepší, děj zajímavý a konec takový miloučký. Nijak mě ale nepřekvapil, čekala jsem ho. Když tak o tom přemýšlím, vlastně bych si raději asi přečetla některou z těch Caraxových temných knih.
Líbily se mi v knize dvě myšlenky:
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě."
"Někdy si myslíme, že lidi jsou něco jako losy do loterie. Že jsou tu proto, aby proměnili ve skutečnosti naše absurdní přání."

03.04.2014

Příběh vás téměř spolkne. Přestože jsou tam častá naprostá literární a jiná klišé, líbilo se mi to. Tohleto je dle mého dobrá literatura pro masy. Někdy je fajn si přečíst něco nenáročného, kdy vás děj povede za ruku a vy nemusíte vynakládat příliš intelektuálního úsilí :)

26.03.2014

Ojedinělý, chvílemi ponurý, napínavý příběh, s prvky detektivky, který ani nevím, kam zařadit. Možná právě to činí tento příběh zcela originálním.
Je ovšem pravdou, že ne všechny události v knize mi připadaly reálné, a že zvláště postava Fermína byla místy zbytečně přehnaně křečovitá, a její chování nesmyslně afektované. Stejně tak neomezené pravomoce inspektora Fumera, který se podle popisu zdál být jediným vládcem Barcelony, a jemuž v knize prochází jakýkoliv trestný čin, včetně nesmyslné vraždy Nurie, nevyznělo v knize příliš přesvědčivě.
Každopádně jsem se rozhodně při čtení nenudila, a knihu vřele doporučuji.

23.03.2014

Ne každá kniha, která se stane světovým bestsellerem mě nadchne. A to je právě případ tohoto díla.
Zajímavý příběh, jakoby z jiného světa. Trochu rozvláčný a asi jsem zrovna nebyla naladěna na stejnou strunu. Dočetla jsem, ale často jsem se musela do čtení nutit.

07.03.2014

Pro mě zajímavý a ojedinělý výlet do jiného žánru. Začátek (ten byl pro mne nejhezčí), konec i některé části velmi strhující, ale také trochu moc odboček - i když všechno mělo smysl a účel, jak se ukázalo v závěru. Ale jsem ráda, že jsem román přečetla, i když jiní čtenáři určitě knihu ocení více.

05.03.2014

Originálna zápletka, pekne zamotaný príbeh, pátrači majú čo rozuzľovať, čitateľ čo hltať. Napísané je naozaj zručne. Ale tu je to ale. Príliš z toho cítiť, ako je to celé písané na efekt, tak, ako to Koka vystihla vo svojom komentári. Občas príliš cukrové, občas trochu moc naivné. Navyše autor ako by sa bál napísať dlhú knihu. Pekne pomaličky varí príbeh ako večeru doma na sporáku a pred koncom akoby mu došla trpezlivosť a ide sa najesť do reštaurácie. Podanie vysvetlenia celej záhady v tej forme, akou to autor urobil, bolo pre mňa najväčším mínusom celej knižky.
Nedá mi nepristaviť sa pri slovenskom vydaní od Ikaru, taký hrozný preklad a korektúru, ako majú v tomto vydavateľstve, to sa len tak nevidí. Držať cigaretu medzi ukazovákom a prstenníkom, to ako? Podobných faux pas je tam žiaľ viac.

19.02.2014

Zaujímavý, tajomný príbeh. Výborne sa číta a myslím si, že nie je tuctová.

23.11.2013

Báječná kniha, poutavý děj, místy mrazivé okamžiky, kdy přeskakuji nedočkavě odstavce jaké bude rozuzlení :-)...
Mohu jen doporučit

16.11.2013

Totální literární eintopf. Hodně postav má povolání spojené s literaturou - spisovatel, vydavatel, knihkupec, antikvář, korektorka - a mnohé jsou jak vystřiženy z jiných literárních děl: hlavního hrdinu Daniela peklem i očistcem provází vtipný a moudrý glosátor Fermín a do ráje už jde s Beatriz (viz Dante - Božská komedie); jedním z klíčových míst děje je knihovna - pohřebiště zapomenutých knih, svým labyrintem nápadně podobná jiné literárně proslavené knihovně (viz Eco - Jméno růže); Penelopina chůva Jacinta a její role v celém příběhu mladých milenců jsou vypůjčeny ze Shakespearova dramatu Romeo a Julie; ještě i závěrečná vtipná scéna služby prostitutky Rociíto najaté pro jednoho chovance sociálního ústavu jakoby z oka vypadla slavné scéně z Keseyova Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Autor v knize použil snad všechny možné čtenářsky vyhledávané ingredience: tajemství, pátrání, sex, msta, smyslové postižení, brutální násilí, transvestie a crossdressing, střet náboženské víry a hříchu, politické persekuce, válka, disent, odboj, emigrace, hospodářský vzestup a krach, zazděná hříšnice, šikana ve škole, nepřekonatelné sociální rozdíly, láska v mladém i v pokročilém věku no a samozřejmě - nesmí chybět happy end.
Desítky smyšlených příběhů zasazených do naprosto reálných měst a míst a reálné, historicky doložené doby. Byly chvíle, kdy jsem se do knihy opravdu zahloubila a moc mi pomohlo, že spleť postav a předchozích nepřehledných událostí autor čas od času zpětně rekapituloval prostřednictvím převyprávění a shrnutí děje pro některou z neobeznámených postav, tedy i pro mne. Ale každou chvíli jsem dostala ránu mokrým hadrem - největší asi, když přivolaný lékař 5 (!) dnů po inkriminované „události“ nejenže potvrdil ztrátu panenství jedné z andělsky krásných hrdinek, ale rovnou už i konstatoval otěhotnění (dnes, téměř po 100 letech, to tak brzo nedovede prokázat ani ultrazvuk!), to jsem už opravdu padala ze židle! C.R. Zafónovi se z rukou úplně vymknula kapitola, která má být jakože dopisem, jímž jedna z postav podává zprávu o událostech, jichž byla svědkem či aktérem v průběhu uplynulých 22 let. Jsem opravdu ochotna uvěřit, že si po mnoha, mnoha letech pamatuje i barvu potisku na ložním povlečení a také že právě tento detail potřebuje uvést ve zprávě psané v smrtelné úzkosti a předtuše smrti, ale že dovede ve svých vzpomínkách zreprodukovat i vnitřní monolog, který se honil hlavou zloduchovi při jedné z nejintimnějších činností?! To už bylo příliš.
Ano - čtivé, akční, plné vět, které se mohou stát frekventovanými citáty. Ale všechno na mě působilo jako vykalkulované jenom na efekt. Od evropské literatury v 21. století čekám něco jiného.