Podzemní hudba

První část básní je opravdu hezká. Druhá část "Předehra aneb Jak vzniká básnický duch" mě ale nebavila téměř vůbec, asi proto, že jsem ji nepochopila. Myslím si, ale ruku do ohně bych za to nedala, že velký podíl na svém rozvoji přikládá přírodě, tj. místu, na kterém žil, kdy se v dětství toulával po divoké přírodě, získal moudrost, kterou nejde získat vzděláním...

Asi nejvíc se mi líbila báseň o narcisech:

Já bloudil samotný jak mrak,
jenž hory doly přelít si,
vtom zástup upoutal můj zrak,
roj, hejno - zlaté narcisy;
tam u jezera, pod stromy
vítr jim kýval hlavami.

Věčné jak hvězdy, které svítí
a v mléčné dráze blikají,
táhly se v nekonečné síti
nad zálivem tam při kraji:
vidím jich sta a tisíce,
hřívy se vlní od tance.

A další dvě sloky si přečtěte sami...