Pět neděl v balónu

Román bezpochyby poplatný době svého vzniku, dnes by snad v této podobě ani nemohl vyjít, protože ochránci zvířat i lidských práv menšinových etnik by žalobami určitě nešetřili. Na druhou stranu, jde o výborně vymyšlený příběh, dobře propracovaný a čtivý - tedy až na pasáže vyplněné historickými údaji z průzkumů Afriky a technickými daty spojenými s balónem. Takže když to shrnu - je tady někdo z těch, co tento román četli a aspoň na chvíli si nepředstavili, jaké by to bylo, procestovat kontinent v balónu řízeném pouze počasím? :-)

Verneov debut a základný kameň jeho literárneho úspechu. Prvá Julesova kniha vytvára dojem televízie, kde cestujúci v balóne sledujú tu v rýchlejšom, tu v pomalšom tempe výjavov akýsi africký kanál, nekončiacu živú panorámu v priamom prenose, defilé afrických atrakcií a kaleidoskop atraktívnych výjavov, ako v nejakom dobovom obrázkovom časopise, cez ktoré preráža nepokrytý rasizmus a ideológia európskej nadradenosti - civilizačnej nad ľuďmi a technologickej nad zvieratami, teda z dnešného pohľadu už neveľmi sympatické ideológie, aspoň v takto okatom podaní. Vedomie dobového ukotvenia je dnes už samozrejme pre pôžitok z čítania verneoviek nevyhnutné a ak nás tento autor fascinuje svojim technologickým predvídaním, nemal by nás odpudzovať morálkou 19. storočia.
Pre mňa je dôležitejšie, že s výnimkou fascinujúcej predstavy Čadského jazera v pôvodnej rozlohe skutočného vnútrozemského mora na hraniciach Sahary, z ktorého dnes zostáva niečo medzi 5-10 %, kniha ani geograficky nepôsobí až tak presvedčivo, skôr bulvárne.
Ľudia prelomu 50. a 60. rokov 19. storočia boli uchvátení tajomným a len pozvoľna preskúmavaným africkým vnútrozemím. Prameň Nílu bol bezpečne doložený len v roku 1858 Burtonovou a Spekovou výpravou, o ktorej sa obšírne informovalo aj v nových, široko distribuovaných, obrázkových časopisoch. K tomu vtedajšie nadšenie pre vzduchoplavbu a aviatiku a šťastie pri hľadaní správneho vydavateľa, ktorý rozpozná potenciál tohoto typu literatúry a máme tu začiatok fascinujúcej literárnej kariéry.
Nebavilo ma to veľmi už ani ako decko a ani v dospelosti sa na tom nič nezmenilo. Ako Verneova prvotina však má Päť týždňov v balóne nezastupiteľné miesto v dejinách literatúry a autor ňou nepochybne priniesol na svetlo sveta ten svoj okamžite oslavovaný "nový typ románu", ktorý z dovtedy neveľmi úspešného autora urobil nesmrteľnú legendu.

Tak ako, možno jeden z mála, nečítam sci-fi kvôli zložitým i menej komplikovaným technologickým a technickým termínom, či premisám, nedajbože výpočtom, tak mi to nič nehovorilo ani v tejto vizionárskej (?) Verneovej prvotine.

Dve väčšie prekážky, ktoré naša trojica pri svojom putovaní zažila, neboli zvlášť záživné, ani šokujúce, popravde som sa tešil viac na kanibalské kmene, či útoky dravých zvierat vo väčšej miere, keď tu zrazu BUM, je konec a šáteček.

Dialógy sú síce roztomilo naivné a priateľstvo troch mužov bolo krásne idealistické, no keď si predstavím, že len o pár rokov neskôr si už autori nebrali servítky a servírovali svojim čitateľom príbehu plné desu a brutality, kde sa dej nepokladal za zbytočný prepych...

Na druhú stranu, klobúk dolu, chvíľami som sa vďaka podareným opisom skutočne cítil akoby som sa ocitol na rozpálenom rovníkovom kontinente.


Zaradené do ČV.

Popis cestování a zážitků s tím spojených bylo výborné,ale začátek mi přišel zdlouhavý,skrz chystani cesty a různých propočtů a výčtu,co vše a proč tohle berou:)

27.09.2025

Začátek zdlouhavý, ale příběh z cesty samotné je velmi pěkný.

"Cílevědomý vědec, natěšený střelec a věrný blbec na cestách."
Já nevím, pane Verne, opravdu za vašich časů za svůj hrob věrný sluha a jeho blahosklonný pán měli takový ohlas? Mě tedy Joe ničil. Bylo tak běžné střílet do všeho, co se pohnulo? Ještěže počet usmrcených zvířat předčil počet usmrcených "negrů". Vyhazování odpadků z balónu, toť skvělé řešení! Schválně roztřísnout skleněnou lahev o balvany, aby si domorodci mohli rozebrat střepy pro štěstí, jak citlivé!
Wikipedie a mapa jsou nutností, aby člověk hlídal, jak moc si pan Verne vymýšlí.
Až na tyto záležitosti je to fajn knížka a dávám 4 hvězdičky.

Klasická Verneovka , jeden oddaný sluha , jeden ranař a jeden všeználek co je vede......obdobně i například v Tajuplném ostrově :-) Škoda nezáživného začátku , jakmile už byli v balónu , tak se děj rozjel a vlastně gradoval až do konce . Dnes už čtení spíš pro náctileté. Ale jo, bavilo mě to , staročeština zde skvěle doplňovala dávný příběh , černoši/ negři v poho , jen soudruzi mě tam dost prudili :-) Děj mi určitě uvázne v hlavě , na rozdíl od mnoha jiných knih a o to tu jde , třeba se k ní vrátím , však Tajuplný ostrov jsem četl třikrát :-)

První kniha z cyklu Podivuhodných cest a je to na ní znát. První polovina knihy je velmi nezáživným popisem míst, kdy si přijdu, že spíš než v dobrodružném příběhu jsem zpátky ve škole na hodině zeměpisu. V druhé části se to už trošku rozjede a je tam i pár napínavých míst. Knize nepomáhá ani složení tří hlavních postav - Einstein, posluhovač s trošku nižší inteligencí a Texas Ranger, co střílí na všechno, co se pohne, kdy postavy začnou po čase spíš lézt na nervy. Věřím, že to s dalšími díly bude lepší!

První verneovka plná zdlouhavých popisů a faktografických údajů. Musím říct, že jsem si dobrodružný přelet speciálním balónem přes Afriku vlastně vůbec neužívala. Tři nesympatičtí muži, střílení zvířat i domorodců, rasistické narážky, ... snaha najít pramen Nilu mi jen ukázala, jak bylo normální v té době utrácet spousty peněz a jak se nehledělo na kulturu jiné země (a považovali za normální vnucovat jim třeba svoji víru, viz popisy u záchrany misionáře a obdiv k němu). Obávám se, že tento příběh (narozdíl od jiných) si už nedokáže získat čtenáře dnešní doby. Kniha mi však pomohla splnit starou čtenářskou výzvu z roku 2020 (Kniha, která má v názvu den v týdnu).

22.03.2025

Vybrala jsem si tuto knihu v audio podobě, protože dost často cestuji dlouhé trasy autem a tam se číst nedá... Ale nelituji toho. Matouš Ruml měl perfektně načteno a svou prací s hlasem uměl předat posluchačovi tu správnou dávku napětí. Jak je u Verneovek zvykem, jsou zde i nudnější a táhlé pasáže, ale dají se přežít. Druhá polovina knihy měla naprosto odlišný spád a člověk jen těžko mačkal pauzu.

Po cestopisné a technické stránce určitě velmi zajímavé. Příběh slabší, především dialogy jsou takové trochu prkenné. Kniha se čte dobře a je tu pěkně vidět ten jiný náhled na domorodce a zvířata oproti dnešku.

Joo to byly casy, kdyz ste si mohli litat nad afrikou a strilet cernochy a araby jak na pouti. Ochrance zvirat kniha asi taky moc nepotesi.

"Stoupáme?" "Ne! Naopak! Klesáme!" "Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!" "Proboha! Vyhoďte přítěž!" ... aneb jedno z nejznámějších zahájení světové literatury. Místa je to sice těžká nuda, věk je tady prostě už hodně znát. Samotný příběh poutavý...

Trochu těžší čtení vzhledem ke zdlouhavým popisům míst, kterými balón proplouvá, a úspěchů či neúspěchů cestovatelů, skutečných osobností, které se v 17. století do neprobádaných končin Afriky vydávaly a často v nich i umíraly. Téměř maximum hvězdiček si Jules Verne zaslouží za tyto znalosti. Jednu hvězdičku ubírám za tu představu (která se vyskytuje i v jiných jeho románech), že jakýkoliv učenec může z hlavy chrlit nekonečné řady dat a poznávat zvířata, rostliny a krajinu jen podle toho, co o nich někde četl. V každém případě jsem si ale čtení užila.

Jako dítě jsem to začínal číst opakovaně a opakovaně jsem to nedočítal. Moc mě to nebavilo a děj se na rozdíl od mnoha jiných verenovek (a to i mnohem tlustějších) hodně táhl. Nakonec jsem to nějak dočetl, ale ten děj bych z hlavy asi už dohromady nedal. Zlatý Nemo nebo Robur. Za mě jeden ze slabších Vernů.

Nebudu lhát, prvni třetinu, možná i polovinu knihy jsem umíral nudou a prokousával se tím dost na sílu. Je to samá zeměpisná šířka, názvy, který mně nic moc neřekly, a to mám zeměpis rád. V druhé půlce se ale děj rozjede naplno a zase je to ta Verneovka, kterou člověk nemůže odložit. Scéna s nedostatkem vody je až naturalisticky hororová. Takže i když první půlka je nuda, tak druhá to fakt vynahradí a čtenáře skvěle odmění.

ČV 19/26. Spomínam si úplne jasne, že svojho času to bola moja úplne prvá Verneovka, ktorú mi čítala mamka nahlas, keď som bola v štvrtej triede a dostala som kiahne, musela ležať mesiac doma a už mi z toho slušne hrabalo, mala som prečítané všetko veku prístupné :D Možno to bolo miestami zložité a niečo zatienené horúčkou a svrbením tých kiahňových vyrážok, ale mám na ňu krásne spomienky, lebo už nikdy potom mi mama nič nahlas nečítala (logicky, bola som veľká a poriadny knihomoľ aj sama)... :)

(SPOILER) Na tu dobu až pozoruhodně sepsaný sci-fi cestopis Joea, jeho pána Fergussona a lovce Dicka. Balon, s nímž se na tuto dlouhou objevnou cestu vydali, je velmi zajímavě vymyšlený a popsaný. Při výpravě zažili a viděli mnohé nezvyklé výjevy (fata morgana, útok zlomyslného ptactva apod.), našli obrovské ložisko zlaté rudy, pro něž se chamtivý Joe chtěl vrátit, a dokonce přemýšleli o založení ,,vlastní dynastie" Robinsonů. Nakonec zažili i pád balonu a ocitli se na pokraji zániku, avšak díky vytrvalosti nakonec dosáhli svého cílu.

Zatím pro mě jedna ze slabších Verneovek. Možná k tomu přispěl fakt, že jsem poslouchal jako audioknihu, ale Pět neděl v balóně nepřesvědčilo.
Je to vlastně taková tuctová dobrodružná kniha, která alespoň podle mého ničím úplně nevyniká. Možná v devatenáctém století dokázala utáhnout na pokroky ve vzduchoplavbě. Jak už je u Vernea zvykem, všechny postavy jsou velmi hrdinské a celé dílo má v sobě až příliš mnoho patosu. Obsahuje také příliš mnoho čísel a jmen, což je zejména pro audio nepohodlné. Nudily i kapitoly, jejichž závěr byl natolik předvídatelný, že napětí téměř neexistovalo a měl jsem chuť je přeskočit.
Přesto má knoha i spoustu pěkných moment, jak akčních, tak popisných, které dokážou čtenáře téměř přenést do Afriky. Pro část "moderního publika" může být vnímání domorodců skrze oči hlavních postav pobuřující, ale mně připadalo vzhledem k době, kdy román vzniknul a kdy se odehrává poměrně autentické.
Celkově dávám zcela průměrné 3* s konstatováním, že Verne napsal daleko lepší dobrodružství. Přestože jsem od něj zatím nečetl asi nic horšího, věřím, že i takových knih bude dost.