Podivná medicína
Nathan Belofsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305717/mid_podivna-medicina-m3b-305717.jpg
3
48
16
Kniha Podivná medicína nabízí pronikavý pohled na lékařskou praxi v průběhu historie. Upozorňuje na pochybné myšlenky, bizarně prováděná ošetření a na nejhrubší myslitelné chyby, jichž se lékaři dopouštěli. Kniha popisuje aplikaci chybných vědeckých závěrů stejně jako procedury, z nichž se obrací žaludek a které napáchaly na pacientech více škody než užitku. Najdeme v ní jména celého zástupu lékařů, vědců a snílků, kteří nevědomky otáčeli pozpátku ručičkami pomyslných hodin vývoje medicíny.... celý text
Literatura naučná Historie Zdravotnictví
Vydáno:
2016
,
Jota
Originální název:
Strange Medicine , 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha se nezabývá celkovým vývojem medicíny a lékařství od dob dávno minulých až do současnosti, pouze v dosti omezené míře předkládá některé vybrané "podivnosti" napříč historií. Text je určen laikům.
Jednotlivé postupy léčby jsou předkládány jako "jednohubky" a z každého období jsou vybrány ty nejvíce odpudivé a kontroverzní druhy léčby.
Nečekala jsem odbornou publikaci (kdybych chtěla tu, sáhnu rozhodně po jiných titulech) a tak kniha víceméně splnila má očekávání.
Zpracování je prazvláštní a chvílemi nepochopitelné a zmatené. Trochu mi to připomínalo, jako kdybych si z nudy projížděla Wikipedii nebo si četla Epochu. Ale což...
Odlehčený způsob, jakým autor přistupoval k tématu, mě ale vůbec nerušil a nepohoršoval. Popis některých situací mě i upřímně rozesmál.
K obsahu nejde moc co říct. U spousty metod bych ráda věděla, jak vůbec mohly někoho napadnout - například to, že novorozenci necítí bolest (tohle konkrétně byla asi jediná kapitola, při které mi bylo bytostně zle). A jiné metody jsou i v dnešní době velmi praktické. Například - když manžel brblá, že ho bolí v krku a asi na něj "něco leze", stačí mu nabídnout starý zaručený lékařský postup, při němž mu zavěsím mrtvou krysu do krku. A i samotná zmínka o této geniální metodě ho naprosto vyléčí - prostě úplný zázrak.
Celkové hodnocení. Od knihy jsem dostala víceméně to, co jsem čekala (nikdo po letmém projití knihy prostě nemůže očekávat odborné seriózní čtivo, to se na mě nezlobte). Vcelku mě to pobavilo a i když je kniha zařazena mezi literaturu naučnou, pro mě spadá spíš do odpočinkové četby.
Ještě dodatek - pokud má někdo vyloženě slabý žaludek (nezvládáte zmínky o krvi, mrtvolách, pitvách, atd...), raději knihu nečtěte. A ti, kdo chtějí kvalitně a chronologicky zpracované dějiny medicíny - tato kniha vám nic takového rozhodně nenabídne.
Zajímavá historie lékařství. Belofsky vyvolává hrůzu a veselí současně. Lékaři většinou nadělal více škody než užitku. Kniha při které vás ohromí hrůza a chvílemi se vám bude chtít zvracet.
Myslim, ze potencial kniha ma ale to zpracovani je desne. Hodne opakujici a obcas hrozne nesmysly. Myslela jsen ze to bude zpracovano napriklad lecebne postupy Pravek az po 21.stol. Skoda. Ale obcas jsem se bavila a jsem rada, ze v tomhle smeru ziju v dnesni dobe.
Po přečtení této knížky můžeme děkovat vyšším silám, že jsme se narodili do dnešní doby. Alespoň co se medicíny týká... Jinak si myslím, jako mnozí zde, že autor seznam léčebných postupů jen tak narychlo profrčel, což je škoda, protože téma mohl zpracovat mnohem líp a podrobnějc.
Hodnocení: 4 hvězdy za téma, 2 za odbyté zpracování, takže konečné hodnocení 3 hvězdy.
Podivná kniha :-( očekávala jsem lepší zpracování, nějaký popis vývoje od řeznického operování ve středověku po dnešní moderní postupy. No omyl, ale aspoň vím, že na všechny neduhy pomáhá pouštění žilou nebo obkládeček z žab, myší a nějakého kusu lejna :-)
Nadšení, s jakým autor uvádí nejkurióznější léčebné postupy, vede k domněnce, že by si se stejným potěšením zakoupil při veřejné pitvě lístek do první řady. Tato chaoticky sestavená sbírka bizarností o dějinách lékařství vypovídá velmi málo. Vůbec nezmiňuje soudobé běžné způsoby léčení, které nezavánějí senzací a nešokují. Vhodné by bylo zhodnocení uvedených metod z hlediska dnešních medicínských znalostí a vysvětlení, proč k jejich používání patrně došlo, či alespoň komentář odborníka. Výsledkem je povrchní, laciné čtení.
Velmi zajímavá kniha. (doporučuji přečíst všem, kdo nadávají na dnešní lékařskou péči)
Ani zdaleka nepatřím mezi vtipálky co mají věčně na tváři "rohlík" a ukrutně rádi se baví smíchem. Jsem realista se sklonem k pesimismu. Ale tohle - a tím myslím Belofskyho Podivnou medicínu - nepamatuju. To bylo něco tak raritního a specifického co se humoru týče, že moje obrana vůči smíchu soustavně selhávala, ba dokonce jsem se v jednom kuse od srdce smál až mi tekly slzy zlomyslného štěstí. Belofsky brilantně odlehčuje téma lidského utrpení, a tak jsem si i jako správný zdravotník mohl sadisticky vychutnávat konfrontaci středověké a renesanční "medicíny" s pohledem současným (ten byl ovšem v knize takticky zamlčen). Prostě cirkusácké panoptikum bizarních kotrmelců. Na druhé straně ani nízkému hodnocení se ale vůbec nedivím - úplně to chápu. Texty působí primitivně, nedotaženě a v každém případě neprofesionálně, cynicky a posměšně. Kniha má více slabin než předností. To mi ale vůbec nepřekáželo a dobře jsem se bavil. 4*
Kniha mě zaujala svým zaměřením, takže jsem se do ní s chutí začetla. Během četby mi však připadala nemastná, neslaná. Opravdu obsahuje hromadu "drastický" lékařských postupů, ale na druhou stranu jsou podány formou jakoby si autor dělal jen výpisky při četbě odborné literatury a následně to publikoval.
Téma vždy nakousne, ale nedotáhne. Názvy kapitol jsou leckdy zavádějící a málokdy jim odpovídá celý obsah. Připomíná mi to Děsivé dějiny pro dospělé, jen ne tak úplně dotažené a vtipné, byť vzhledem k občasným komentářům se autor snažil i o jistou formu sarkasmu...
Průřez vývojem lékařských postupů léčby (i když některé bych jako lékařské rozhodně neoznačila :) ). Pro laika jako jsem já byla kniha dostačující, některé praktiky jsou mi známé, jiné pro mě byly novinkou. Pro mírné obohacení o nějakou tu zajímavost můžu knihu klidně doporučit.
Velmi zajímavá kniha, z některých procedur mi šel mráz po zádech a jsem vděčná za to, že žiji v dnešní době :-)
Na knížku jsem se těšila, protože mě tohle téma zajímá. Bohužel jsem byla docela zklamána. Očekávala jsem více drastických a zajímavých metod, co se v minulosti v medicíně děly. Takže jsem z toho nebyla nikterak šokovaná. V knize mi taky chybělo více způsobů medicíny v 19 a v první polovině 20 století. Vzali to jen tak "kolem". Tohle období mě právě docela zajímá.
Štítky knihy
lékařské prostředí lékařství alternativní medicína dějiny lékařství praktické lékařství lékařské recepty lobotomie
Kniha Podivná medicína je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 62x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 5x |
Knížka se věnuje různým jevům z dějin lékařství (metody léčby, obskurní „choroby“, medicínské nástroje, díla, osobnosti, teorie) v krátkých kapitolkách, vlastně spíš slovníkových heslech. Což vysvětluje, leč neomlouvá, že autor naprosto rezignoval na snahu zasadit tyto fenomény do kontextu dějin přírodních věd/mentalit.
Prostě vesele přehlíží existenci té vymyšlenosti, které se říká „paradigma“. Lidé minulosti se u něj proto jeví jako mírně přiblblí, výstřední šarlatáni, tropící nepochopitelné kousky,* dokud je v 19.-20. století neosvítí Pravda (= poslední paradigma). A to je přístup nevědecký. Pravděpodobně víc nevědecký než kurýrovat pacienty mechem z lebky oběšence.
*Tedy... ne že by někteří z našich předků legrační nebyli. Například svou vírou, že rajky nemají nohy a lumíci se rodí z větru: nejhustěji v okolí Helsinek. Nebo snahou léčit depresi lechtáním, letargii pak přilákáním much na medem potřenou hlavu pacienta, takže postižený bude muset hmyz odhánět. Eventuálně domněnkou, že „ropuší jed“ působí touhu tančit, mazlit se s fialovými předměty a chovat se jako kachna, přičemž otravu lze léčit hrou na citeru. — Zkrátka čtenář by si snad mohl odnést i špetku oprávněné skepse k možnostem poznání a objektivitě přírodních věd. :)
Přesto nesdílím dojem svojí kamarádky, že cílem textu bylo „pomocí humoru společensky znemožnit vědu, jako to dělají Foucaultovy Dějiny šílenství“. Mám dojem, že Belofsky chtěl jen pobavit čtenáře a — hlavně — sebe, nic víc. A nutno přiznat, že se mu podařilo napsat knížku černohumorně vtipnou. Smála jsem se často, nahlas a hodně.
Takže mu promíjím, že své zábavnosti docílil za cenu senzacechtivosti, zaměření na excesy a vytrhávání jednotlivostí z kontextu dějin myšlení, aby se zdály ještě absurdnější. I že je povrchní a hrozně nesoustavný. (Jednotlivá hesla často tvoří jen kompilace několika kazuistik, jež vyhrabal v pramenech a slátal bez úvodu, souvislostí či závěrů — jak je až bolestivě znát u složitějších témat: rasová antropologie, samoplození či mateřská imprese.) Beru knížku coby humoristickou, uspávám v sobě vnitřního historika a jsem spokojená. A přitom bych ji nikdy neotevřela, kdybych ji náhodou nevyzvedávala v knihovně pro mamku.