Plutoshine

Kniha o vesmírné expedici na Plutu a jeho planetárním světě (odmítám, že Pluto není planeta :-)) s několika měsíci. Příběh o osídlování planety, v neurčitém roce, poté, co lidé zdevastovali zemi a snaží se osidlovat Merkur, Mars, Europu apod.
Příběh zároveň ukazuje lidskou společnost, která se bez zákořností neobejde (v knize je popsána sabotáž na odlehlé planetě).
Autorka navazuje na nejnovější poznatky o Plutu, jeho světě, velkému útvaru srdce a několikrát odkazuje na New Horizonts. Chvilkami se nic neděje, poté je v knize drama. Hlavní hrdinka, 11-leté děvče poznává temné stránk své rodiny. Autorka píše vědecky a je znát, že po této stránce je kniha odborně na dobré úrovni. V popisu knihy aspiruje na tituly Marťan a Spasitel, je trochu podobná, ale ne tak kvalitní (navíc enejde o jednoho hrdinu, ale o celou skupinu). Na oddech je ke čtení dobrá, obvzlášť pro milovníka Pluta.

Dost blbě napsané... docela zajímavá myšlenka člověka zajímá jak se děj vyvrbí ale je to napsané hrozným stylem a hlavni hrdina Lucian je ztělesnění zženštilého chlapa kterého jsem od začátku neznášal s jeho dlouhýma vlasama propichané tužkama co má rád romantické komedie. Po 150 stranách sem měl chuť přestat číst ale nějak sem sa tím časem prokůsal a na posledních 150 stranách sa konečně něco děje.
Ještě půl hvězdy přidám za posledních 60 stran ty jsou fakt dobré a škoda že v takém duchu nebyla celá knížka.

Panečku, tohle bylo hodně špatné. Špatně napsané, nečtivé, fakt ujetá logika, hodně hluchých míst...no asi by se dalo pokračovat, ale tak proč kopat do mrtvoly.
Řekněme, že jedna hvězda je za nápad na terraformaci a půl hvězdy za ...za snahu?

Obecně mám hrozně rád čiré sci-fi, které pracuje buď se známými planetami nebo i teoretickými planetami, popř. zcela smyšlenými, ale přidává jim jistý život. Tady to „schytalo“ Pluto, což mě hned od začátku těšilo a nutilo číst dál. Jenže dění hodně rychle spadne do takového vztahového marastu, což bych od ryzího sci-fi asi úplně nečekal. Takže mě to rychle přestalo bavit.

Autorka využívá nejnovějších poznatků o Plutu, de facto tímto dílkem oslavuje úspěch mise New Horizons. Příběh se odehrává na lidské kolonii na Plutu. V knize můžeme sledovat tři linie - nejvýraznější je linie přátelství "slunkonoše" Luciana s rodilou plutoňankou Nou, která z psychických důvodů nemluví a Lucian hledá cestu, jak ji rozmluvit. Zároveň můžeme sledovat druhou linii - úsilí terraformátorů (Lucian a další hosté) o terraformaci planety. Toto úsilí souvisí s třetí linií - hledáním života na planetě. Je zakázáno teraformovat planetu či jiné těleso, které má vlastní život. Hledání života na planetě začalo už dříve, před příletem teraformátorů, ovšem něco se při tom přihodilo a nebylo to dobré...
Tempo je celkem pomalé, rozjede se to až v poslední třetině, ale stojí to za to. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro 5 hvězd.

Příliš nechápu srovnávání s Andy Weirem - jeho knihy jsou o něčem jiném, než co popisuje tato, takže srovnávat prostě není co. A proč by měla být určena pro Weirovy čtenáře, to je už úplný úlet. Podle mě je každá kniha určena tomu, kdo zatouží si ji přečíst....
Nicméně není špatná - uvádí nás do technologie "úprav" planet do stavu podobnému Zemi - nebo aspoň obyvatelného. Tedy pokud se to podaří a nic se nepodělá. Zhruba do půlky mě čtení bavilo, všechny ty technologie jak zvýšit teplotu, dostat do atmosféry plyny, které ohřev podpoří a všechno kolem. Pak to začalo být už komplikovanější a poněkud jsem se v tom ztratil. Konec pak byl poněkud nesrozumitelný a komplikovaný, také se do toho míchala psychologie hlavních postav a to už vůbec nemusím. Za horší pocit ze čtení si můžu i sám, protože jsem neměl dost času na přečtení v jednom kuse a pauzy sroumitelnost díla zhoršují (aspoň u mě), ale nemyslím, že při čtení v jednom zátahu by to bylo lepší.
Přesto je téma zajímavé a své příznivce si najde. Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.

I mě nalákala hlavně obálka, krásná. Příběh nebyl špatný, dočetla jsem. Ani mě nenudil. Jenom to nemělo logiku a uvěřitelnost, ale na druhou stranu to bylo originální.

Jejda, tak tohle bylo velmi špatné. Nad logikou příběhu jsem si málem ukroutil hlavu. Ta jedna hvězda je za obálku. 5%.

Autorka získala doktorát z planetární geochemie na Oxfordu s prací na téma dávných jezer na Marsu a jejich vlivu na tamní klima. Kromě psaní a vědy se věnuje také potápění a běhu.

Jedná se o autorčin debutový sci-fi román. Kniha je rozdělena do 5 částí (5 fází). V knize se nachází také části, které jsou pojmenovány jako MEZIHRA, což jsou pohledy do minulosti očima dívky Nou.

Planeta Pluto – 5,5 miliardy kilometrů od Slunce, 200 °C pod nulou.

Cílem projektu Plutoshine je, aby prostřednictvím slunečních zrcadel došlo k oteplení planety a k většímu světlu na této planetě. Vědci pracují usilovně na tomto projektu, nicméně dojde k sabotáži. Kdo za tím stojí se už dočtete v tomto románu.

Hlavní postavou je LUCIAN (terraformovač), který se seznamuje s dívkou NOU (10 let). Společnost mu dělá kocour, kterému říká Kapitán Fousek. Hraje také v hudební kapele. Nou je dcerou zakladatele základny, má staršího bratra EDMUNDA. Je mezi nimi velký věkový rozdíl 20 let. Nou je němá. Líbilo se mi, že Lucian ji učí znakovou řeč, aby se dozvěděl její tajemství. Lucian nazývá Nou Jiskra, Nou ho oslovuje Slunkonoš.

V anotaci je uvedeno, že tato kniha bývá přirovnávána k MARŤANOVI od Andyho Weira. S tímto tvrzením bych byl opatrný.

Kniha PLUTOSHINE se četla dobře a osobně mám rád tento typ sci-fi, při kterém nejsou hromady mrtvol a nedochází k neustálým akcím. Děj je pozvolný a autorka všechno dobře vysvětluje. Musím se přiznat, že jsem chtěl knihu na počátku odložit, když jsem se podíval na nízké hodnocení v Databázi knih, ale naštěstí jsem se nenechal odradit a pokračoval jsem v četbě, což bylo správné rozhodnutí. Podle mého názoru kniha stojí za přečtení a pro mě to bylo moc dobré sci-fi.

Myslím si, že jsem příběh odehrávající se na planetě Pluto ještě nečetl. Nedokážu si vůbec představit teplotu 200 °C pod nulou. Je lákavé, ale zároveň nebezpečné prozkoumávat planety ve vesmíru.

V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.

Kniha má pěknou obálku.

Neotřelé a čtivé sci-fi, kde je vše technické velmi dobře vysvětleno a tím je uvěřitelné. Moc se mi líbila psychologická linka děje. Příběh dává prostor k zamyšlení o lidstvu, člověku a o životě jako takovém.

Můj názor na knihu se přiklání ke komentáři SBH. Sáhl jsem po ní po přečtení recenze v XB1 (****), z tohoto hlediska byla spíše zklamáním. A nějak jsem ani nepochopil závěrečné vysvětlení pohnutek "zloducha".

Komentář SBH podtrhuji a nemám co dodat.

Uf, kniha zde dostává pěknou čočku za přirovnání k tvorbě Andyho Weira, ale nutno říci, že zcela oprávněné, jeden by i řekl, že je to klamání zákazníka. Tahle prvotina totiž používá sci-fi jen jako něco na pozadí, protože prim tu hraje young adult tématika, vztahy, křivdy apod. Drtivá většina knihy se tak líně táhne a točí kolem toho, jak se kdo cítí (to, že je to někde na Plutu, je vlastně úplně jedno). Snad jen v samém závěru se začíná něco dít, ale pak je stejně konec. Jedno z největších knižních zklamání za poslední dobu.

(SPOILER) Rozhodně se nejedná o bestseller pro čtenáře A. Weira, toto přirovnání chápu jako hlubokou urážku inteligentních a myslících kolegů. Dílko představuje tak maximálně syntézu katastrofické blbiny s dojákem v hollywoodském duchu.
Ano, autorce nelze upřít originální nápad, mimozemský život byl podán neotřele, drama mezilidských vztahů dočista praštělo a dále bylo osvěžující, že superpadouchem tentokrát nebyl superpočítač. Melodramatický závěr taky trochu nahnal body. Ale v souhrnu se jedná o výtvor velmi sporných kvalit.
Zpočátku mi vadil přehnaně stručný způsob zápisu, věty bez přísudků už krapet vyšly z módy. Diblík Lucian taky nepředstavuje zrovna ideál mužnosti. Mimochodem fakt bych chtěla vidět jediného člověka, který si vlasy smotává do uzlu propichovaného tužkami. A muže k tomu. Motiv s němou dívenkou opět útočil spíš na jemnocit čtenářek červené knihovny. Ústřední zločinec byl vpravdě hrůzytánský, mimozemská inteligence pro změnu bez potíží chápala sociální konstrukty typu lásky nebo zrady.
Ale jako sci-fi kniha neobstála ani omylem. Začneme kvantovou Zemí, která byla/nebyla zničena. Na jednu stranu se o ní mluví jako o vybydlené planetě, na druhou se všichni těší, až se na ni vrátí do lůna přírody. Technické detaily stanice na Plutu ničily mého praktického ducha. Stanice byla tak velká, že si obyvatelé dokázali pěstovat švestky na džem. Ale všichni byli zřejmě plošně a povinně vegetariáni, protože o prasečích chlívkách jsem zmínku nenašla. Eminentně by mě zajímalo, odkud celá tahle legrace ve světě, kde teplota běžně dosahuje krásných mínus 250 stupňů, brala energii. Ze solárních panelů asi těžko a o výkonné jaderné elektrárně se autorka nijak nešířila. A ovšem nesmím zapomenout na Lucianovy věštecké rukavice, které dokázaly kromě efektních vizuálních show nabořit i uzamčené hardwarové kódy.
Celkový dojem je velmi rozpolcený, možná bych za vypjaté drama přiznala i nějaký bod, ale jako čtenářka Weira se cítím podvedená, tak slabé za tři a ruce pryč.

Tohle byla bomba. Opravdu ctive, pekne napsané, plne tajemstvi a necekany konec.. Presne jak to mam rada. Uvitala bych to i jako film :)

kdo nemusí technické podrobnosti a dá spíš na vztahy a psychologii, tomu se tahle knížka bude líbit. atmosféra ledové planety byla skvělá, celé to mělo (i přes dramatické obraty) hřejivý a optimistický nádech.

Ach, tak som sa tešila na túto knihu a také sklamanie to bolo. Porovnávanie tejto knihy a Andyho Weira je úplne scestné. Každý autor píše inak, nečakajte podobnosť, zbytočne si skazíte zážitok.
Kniha je najmä o vzťahoch ľudí, toho čistokrvného scifi tam moc nie je. Postavy boli však vykreslené dobre, taktiež ich psychológia. Páčil sa mi hlavne vzťah Nou a Luciana. Škoda, že nebolo viac času venovaného tomu, čo na Plute našli.
Knihu odporúčam viac ľuďom, ktorí chcú so scifi začať.

(SPOILER) Tohle bude těžké hodnocení. Předem tu pisu, že scifi nečtu, i když například tvorbu Andyho Weira mám ráda. Plutoshine však podle mě scifi rozhodně není a srovnávat ho s Weirem je bláznovství. Plutoshine je něco jako pohádka odehrávající se ve vesmíru, konkrétně v umělé civilizaci na ,,planetě,, Pluto. Teď k hodnocení, nedá mi to a musím hodnotit samostatně různé části - popsaný a postupně budovany vztah dvou hlavních hrdinů se mi moc líbil, a odpovídá knihám, co čtu často takze 4/5*. Technickym a fyzikálním (chemickym...) částem moc nerozumím ale občas mi přišly jako pěkná blbost 2/5*. Dějová linka s cizími bytostmi mě konci celkem zklamala, ale na začátku docela baví tak 3/5*. Celkově dávám 2,5* a bohužel úplně nedoporučuji, rozhodně ne fanouškům scifi. Nicméně nám nefanouskum tohoto žánru se kniha letos hodí do čtenářské výzvy :)

Andy Weir? Zajímalo by mě kde. Asi se na něm vydavatel chtěl přiživit. Andy totiž píše napínavě, chytře, logicky, jeho knihy mají spád, technicky jsou co nejvíce reálné. Tahle kniha je opak všech výše zmíněných vlastností. Je to červená knihovna z Pluta, stejně ledově nudná.