Pískový vrch
Joanna Bator
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245672/bmid_piskovy-vrch-ROq-245672.jpg
4
221
62
Na sídlišti Pískový vrch ve slezském Valbřichu se všechno točí kolem žen. Když do města přijede ze zapadlé vesnice Jaďa Maślaková, hned na nádraží uklouzne na schodech a spadne přímo do náruče svého budoucího manžela, horníka Stefana Chmury, syna přesídlenců z východu Polska. K oltáři jde Jaďa v šatech ušitých ze záclon po Němcích a novomanželé se brzy dočkají dcery Dominiky, která se kupodivu nepodobá nikomu z rodiny, zato babička Zofia, jež celý život skrývá jisté tajemství, je z ní štěstím bez sebe... Joanna Batorová sleduje ve své nevšedně pojaté rodinné sáze sny, trápení a naděje tří generací polských žen, úzce spojené s dějinami dvacátého století od války přes éru budování socialismu až ke kapitalistickému Polsku nedávných let. Svým širokým záběrem, lakonickým i hravým, vynalézavým jazykem, sarkastickým pohledem a strhujícím tokem příběhu vyvolal román na domácí scéně výrazný ohlas a dočkal se volného pokračování a překladu do šesti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Žádné odstavce. Žádná přímá řeč. Příběh rodiny, zmítané velkými událostmi 20.století v Polsku a Evropě. Příběh obyčejného člověka. Knihu jsem četla opravdu dlouho. Snaha autorky ,,nacpat" do příběhu všechny velké události, které hýbaly Polskem, je spíše ubíjející a bere chuť k další četbě. Přesto mi však kniha byla zvláštním způsobem blízká, protože Polsko nám Čechům prostě blízké je.
Ještě nikdy jsem tak dlouho nečetla knížku, která mě baví. Krásný jazyk, zajímavý příběh, ale ta absence odstavců a přímá řeč včleněná do textu mi opravdu nesedly. Nicméně toto je jediná moje výtka k jinak skvělé knize
Snažil jsem se, ale nedočetl jsem...
Na mě příliš těžký styl psaní, asi jsem od knihy hodně očekával, možná si musím ještě počkat a dozrát :)
Strýc Kazimír - takzvaně Polak potrafi :-) Skvělá kniha, která s každou další stranou roste nahoru.
Historie tří generací žen z různých částí země, která několikrát měnila hranice a režimy, přičemž postrkávala sem a tam tisíce lidí, to je záruka zajímavého příběhu. S ironickým odstupem popisuje autorka nejlidštější zákruty povahy jednotlivých hrdinek, obyvatelek šedivého reálsocialismu, které hledají smysl života ve vykolejené době. Díky minimu přímé řeči skoro reportážní styl, zručně, chytlavě odvyprávěný kus historie a právem oceněný překlad. Potud dobré.
Dobré není vedení příběhu, který od civilního realismu ve druhé polovině sklouzává ke klišé. Jako by bylo třeba odškrtnout si všechna velká témata polské historie a k jejich zjednodušeným ukázkám se kriticky vyjádřit - odsoudit zločiny, kterých se Poláci dopustili za války, ukázat problémy církve, cizinců, Židů, střední vrstvy, inteligence, všech, kdo se odlišují a jejichž lidská úroveň je zpravidla nepřímo úměrná jejich popularitě. Typizované postavy ztrácejí životnost, linie se proplétají ad absurdum. Snad to je pokus o zachycení národního svědomí, mně to vyznělo jako líbivé intelektuální flagelantství. Zaujalo mě autorčino řešení - jediná bezpečná cesta je utéct z Polska do lepších zemí, kde je teplo, hudba a u silnic roste ovoce, nalezený ráj.
Přesto se to rychle a lehce čte, styl zachraňuje děj. Kdo se v první části dokáže ztotožnit a příliš nepřemýšlet, může se na vlnách emocí dovézt až k uspokojující katarzi.
Pro dovolenkove ctenare to asi neni, ale ti narocnejsi si vychutnaji krasny preklad, ktery myslim posouva polsky original jeste o kus vys. Ja jsem se stala soucasti te rodiny, zjistila neco o Polsku, Stefan mi byl tak sympaticky, nez zacal pit.... Ctenarum, kteri uz neco zazili, doporucuju, moc. Jen ti to oceni na 100 %.
Nebylo to žádné lehké čtení..dlouhé a složité souvětí mi občas dávalo zabrat,ale stálo to za to .Tak výstižně popsaný náš život v socialismu......ještě teď mi z toho není dobře.
Hezké , pohodové čtení o obyčejných lidech v obyčejném městě s obyčejnými starostmi napsané s trochou satirické nadsázky. Ale tak to opravdu bylo.
Šedivá fotka na obálce krásně vystihuje celý příběh. Šedivá je pro mě základní barva Pískového vrchu a celého Valbřichu i jeho obyvatel. Příběh byl místy hodně syrový a drsný, některé otevřené konce mě dostaly. Zpočátku jsem jen tiše zírala a občas nechtěla pokračovat, ale když se začtete, už se neodtrhnete.
Kniha, která mne okamžitě do sebe vtáhla už od svého začátku v duchu polské Panelstory...Sága ženské linie jedné rodiny sahá svými kořeny až k válečným časům, kde se skrývá ústřední kostlivec ve skříni, větví se a nabaluje na sebe další a další komparsisty, hrající se svými mikropříběhy větší i menší role v příběhu hlavním... až k samotnému opravdu dramatickému závěru. Téma mi bylo velmi blízké (dětství v podobném hornickém městě a podobné době), způsob vyprávění mne naprosto pohltil a jako bonus krásná i vtipná obrazná přirovnání a obraty, za které by se nemuseli stydět ani mistři magického realismu. Zážitek!
Skvěle napsaná kniha s hlubokým příběhem a naprosto úžasným černým humorem, výborný překlad. Četbu bych doporučila spíše náročnějším čtenářům a také se domnívám, že hodně mladá generace příběh možná nedocení.
Celý příběh do sebe zapadl až v poslední třetině knihy, v první polovině jsem se musela hodně vracet - příběhů bylo hodně a některé kapitoly pro mne byly depresivní, ale nakonec to vše do sebe krásně zapadlo, všechno sedělo a já o knize budu ještě dlouho přemýšlet.
Dovedla bych si představit i filmovou verzi.
S touhle knížkou jsem to neměla jednoduché. Začátek byl krušný, začíst jsem se prvních pár desítek stran nějak nemohla a už jsem zvažovala, že bych to odložila. Nedalo mi to však, četla jsem na knihu spíše pozitivní ohlasy a chtěla jsem vědět, co za tím stojí.
A ještě, že jsem se nenechala tím začátkem odradit. Autorčin styl psaní je osobitý a trochu odlišný a bylo třeba si na něj zvyknout. Ale pak už to šlo skoro samo. Postavy byly detailně vykreslené a i když jsem si často říkala, proč se autorka tolik zabývala některými postavami, celkem brzy se to vysvětlilo - hrála v příběhu mnohem větší roli, než se na první pohled zdálo.
Přestože se čtenáři díky těmto detailním popisům podaří postavy dobře pochopit, bylo pro mě chvílemi náročné se v tom orientovat. Toť také důvod toho, proč knize nemůžu dát 5*. Osobně se snadno ztrácím v příbězích, kde je takové množství postav, které každá s sebou ještě nese svůj rozsáhlý příběh. Je to sice zajímavé, ale častěji jsem musela listovat zpátky a rozpomínat se, kdo co udělal a koho co v životě potkalo. Je to sice velmi zajímavě a takové lidské osudy mě hodně baví, jen na mě byly možná až moc rozvětvené.
Jinak mě však kniha opravdu chytla za srdce a ano, také místy bolela. Hodně bolela. A takové já mám nejraději.
I pro mne byla tato kniha nevšední zážitek a absence přímé řeči mi zde přišla geniální. Autorka vypráví strhujícím způsobem o všem obyčejném i mimořádém v životě hlavních postav i těch, co se kolem jen mihnou. Obdivuji autorku pro její nadhled, sarkasmus, hřejivou lehkost vyprávění, dar používat všechny možné tvary slov a vytvářet souvětí, z kterých se točí hlava. Nádhera!
Na pozadí příběhu polsko-židovské rodiny se autorka vrací k době našich rodičů a potažmo některých z nás. Jak zmiňuje PetK, tento příběh z Polska se mohl stát v Čechách a já jenom dodám, že systém, který ochuzuje své občany o možnost svobodného rozhodování o čemkoliv a vměstná je do nevábných koridorů přežívání, nemá geografické hranice a je jedno, jestli se jedná o východní nebo jiný blok. Jedinec má schopnost si "pomoct" : k bytu, k postavení, k přijetí dítěte na školu... , ale je zde cena, kterou za to platí. A v první řadě to bývají morální hodnoty.
Není to čtení veselé, byť Iveta Mikešová se snažila a její překlad je skvělý.
V závěru se mi zdálo, že tam je už těch dramatických událostí přespříliš, ale ke čtení doporučuji.
Bylo to fajn. Člověk si musel zvyknout na netradiční způsob, jakým je kniha psána. I přes spoustu postav se v nich dalo docela dobře orientovat a věděli jste, kdo ke komu patří, s čímž mívám u mnohých knih problém. Ale bylo to velmi milé vypravování, kterému nechyběl ani humor, ani vážné věci. Navíc skvěle a skutečně věrohodně vykreslený socialismus v celé své kráse (nebo spíš nekráse, ale bylo tam vše, co k té době patřilo). Jediné, co jsem krapet postrádala, byla přímá řeč. Té bylo v knize skutečně velmi poskrovnu. A též si myslím, že by si kniha zasloužila pevnou vazbu.
Když se ve druhý půlce konečně rozjel děj, nelituju ztracenýho času za tu první polovinu, poněvadž autorka si jenom procvičovala prsty na to, aby čtenáři dokázala, že ji rozhodně neprokoukl.
Obsahově hutný text, kde nastupují dějově důležité pasáže v naprosto nečekaných chvílích, myšlenkové monology postav na téma všední banality střídá drama hodné severskýho thrilleru a to vše občas osolí nitky cynickejch fórků. Ale ne, laciný to není. Naopak, mně to vytrhlo dech.
Štítky knihy
polská literatura komunismus sídliště ságy rodinná tajemství Cena Josefa Jungmanna
Pískový vrchKniha Pískový vrch je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 269x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 92x |
| Chystám se číst | 403x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 1x |
Ráda lovím houby. S láskou sběratele pečlivě opatruju skrovné jedince chudších sezón, doma je znovu obdivuju, čistím, krájím, čichám a chystám k uchování. Ráda houby i sbírám. Chvíli. Než se vytratí radost z příliš dostupných úlovků, které mechanicky plním do košíku, kde spodní vrstvy pod nově přidanými ztrácí obrysy a určitost, lhostejná k mimořádným exemplářům, namátkou a jaksi netrpělivě vkládaným k předchozí snůšce, dopředu nenadšená z vidiny zpracovávání.
„Pískový vrch“ byl pro mne jako houbaření žacím strojem.
Anotace vyznívá nanejvýš slibně: rodinná sága na pozadí polských dějin 20. století, tři generace žen, široký záběr, lakonický, hravý a vynalézavý jazyk, strhující příběh…
Začátek a první kapitola mi vyzněly jako potvrzení všeho řečeného; smršť autenticity a neotřelosti. Druhá kapitola jako by překvapivě trochu stagnovala. S tou třetí vyvstala už (pro mne) zcela naléhavá potřeba změny, posunu, přeskakovala jsem v textu v jejich očekávání, kutala příběh a moc se mi chtělo číst, ale jako bych pořád jen sehnutě čelila novým a novým vrstvám obdivuhodné (a v té intenzitě úmorné) originality neúnavně vytvářené mrštným osobitým jazykem. A když jsem se podívala dál a dál, bylo to stejné a stejné. Až do konce.
No, pro mne to nebylo, tak bych raději nehodnotila, ale nějak jsem se „uklikla“ a hvězdička už zůstala, tak nechť... K uznalejším hodnocením za kvality, které ta kniha nepochybně v mnoha ohledech má, se jistě připojí jiní spokojení uživatelé.
Mně moc nepomáhal ve výdrži ani úsporný tisk, zachovávající minimální okraje. Ani to, že je knížka prošitá, což není moc vstřícné k pohodlnému rozevření. Ale to už jsou „libůstky“, uznávám...