Chmurdálie

včera

Byla úžasná. Zajímavé obraty, neotřelé vtipy a postřehy. Děj se proplétá a přeskakuje, což člověka občas zmate, ale jen na chvíli.

22.01.2024

Po knížce jsem tak trochu omylem sáhla v knihovně a jsem hrozně ráda! Chvilku jsem se musela začítat, ale po chvilce mě to chytlo a nepustilo až do konce. Knížka se mi moc líbila, neřekla bych, že byla nějak náročná nebo těžší na čtení, ale úplně zadarmo to taky nebylo. Je to mnohovrstevný příběh samostatných i vzájemně propojených postav a jejich životů. Vynikajici

20.02.2023

Pískový vrch byl moc pěkný, ale do Chmurdálie jsem se nemohla začíst, nepřečtenou jsem ji vrátila do knihovny.

04.01.2023

Tohle - bylo - skvělý!

Abych nesklouzla k pubertálnímu "Uííí, okamžitě si to přečtěte!" (protože pokaždé, když na tu knihu pomyslím, mám přesně takové emoce), trochu to rozepíšu.

Na začátku je důležitá jedna věc, a to je čas. Není to kniha, která se čte lehce a už vůbec ne za pár dní. Je to kniha, která zraje, ze začátku vás bude štvát, bude se vám vysmívat, do čeho jste se to uvrtali. Bude vás mást množstvím postav a nespočtem informací. Ale stojí to za to, slibuju.

Chmurdálie navazují na Pískový vrch a kvalitou jsou srovnatelné, ne-li lepší. Nevím, jak to Joanna Bator dělá, ale má neuvěřitelný talent na love-brand postavy. Čajíčkové tety, Gražyňka, Jaďa. I když jsou ne vždy pozitivní, zaryjí se vám pod kůži a vy se s nimi pak budíte i usínáte. Příběh několika generací (většinou) žen z jednoho sídliště, jejich rodin, jejich známých, jejich doktora/kněze/souseda/spolužáka/kolegy/holiče dávají dohromady komplexní obrázek několika životních etap, mentálních bublin i sociálních vrstev lidí. Příběh pokračuje tam, kde první díl skončil - Dominika Chmurová se probudí v nemocnici a všechno v jejím životě se změní od základů.

Hledání a utíkání před sebou samým, nacházení smyslu i vlastního místa na světe, zní jako největší klišé ever. Ale podané pragmaticky, vtipně, nostalgicky a sentimentálně zároveň, to je něco, co tomu všemu dodává jemný melancholický nádech a zároveň exkluzivní prožitek ze čtení. Alfou a omegou jsou totiž lidi, jejich ulity, jejich životní příběhy. A poučení, které (stejně jako v životě) ne vždycky přijde. Autorka sází věty, po kterých vám zůstane divný pocit i husí kůže, jakoby se nechumelilo, trochu promyšleně a trochu náhodou. A narazíte na ně, když to nejmíň čekáte.

Zkrátka, byl to zážitek!
(a nejlepší kniha roku 2022)

27.12.2021

Často jsem se ztrácela v ději, občas to bylo dost zmatené, musela jsem se vracet o pár odstavců zpět, abych se ujistila, ve kterém příběhu, u jaké postavy zrovna jsem. Ale vlastně mi to u této knihy vůbec nevadilo. Ačkoli témata byla hodně pochmurná, tak je to kniha neskutečně zábavná. Autorka má skvělou představivost.

08.12.2021

Tak za mně je pokračování Pískového vrchu skvělé,vůbec jsem neměla pocit že by to bylo slabší.
Autorčin styl psaní mi připomíná vyprávění jedné starší kolegyně,ta také neustale odbočuje od hlavního tématu a zamotavá do toho další a další postavy.Ale mě se to líbí a obě knihy mi moc bavili a krásně se četli.

31.03.2021

Vítr, který na Pískovém vrchu povíval břízkami, má v Chmurdálii mnohem větší sílu. Vyprávění omezené dřív úzkým prostorem se stává kosmopolitním a zároveň současnějším. Střídání časových rovin a prostředí pro mě ale tentokrát bylo složitější a občas méně komfortní. Polská část ságy by mě bývala zajímala víc, tím spíš, že modernější příběh putování byl pro mne až příliš popisný, lyrický, romantizující, i když zároveň syrový. Vlastně to odpovídá prvnímu dojmu: zatímco v Pískovém vrchu autorce věřím zkušenost, zakořeněnost i otevřenou kritičnost, zdejší cestovatelské zážitky jsou získané, a tak úvodní náboj trochu postrádají. Řemeslně je kniha opět dobře odvedená, jazykově vytříbená... Jen spletitost témat a až příliš dokonale zapadající osudy postav byly pro mě místy nadbytečné. Přesto si mě i určité až pohádkové motivy nakonec získaly a rozhodně nesnížily mou zvědavost po pokračování. Hodnotím 90 procenty.

15.02.2021

Knihu je dobré přečíst bez přestávek nebo si aspoň dělat poznámky a číst ideálně po přečtení Pískového vrchu. Já se totiž v postavách a vazbách mezi nimi místy trochu ztrácela, a zřejmě proto tak nedokáži zcela ocenit tento počin. Pískový vrch mě zaujal víc a také se mi četl lépe, navíc měl pro mě jasnější pointu. To ovšem neznamená, že Chmurdálie jsou horší, jen jsou jiné, okořeněné aktuálními společenskými tématy (satirický tón autorky mě opravdu bavil). Ráda si tak počkám na závěr trilogie, pro tentokrát však jednu hvězdu ubírám.

14.12.2020

Mozaikový román utkaný vyprávěním příběhů lidských osudů Poláků i přistěhovalců z různých zemí a poutnice Dominika, která hledá svoji "Chmurdálii", a která vše spojuje.
Kniha veselá i hořká, s tématy holocaustu, rasismu a migrace a opravdu pestrou galerií nezapomenutelných postav. Chtěla bych poznat Čajíčkové tety (a ochutnat jejich likér), předčítat knihy stařence Eulálii (a spatřit její rozsáhlou knihovnu), poznat nespoutanou Gražynku či věčně frfňající Jaďu :)
I přes absenci odstavců a přímé řeči velmi čtivá kniha.