Pán much
William Golding
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Ze začátku mě kniha hned nechytla, ale ve finále jsme moc rád, že jsem ji nezaklapl a dočetl do konce. Výborné dílko.
Kniha mi byla doporučena, ale i přes velkou snahu jsem to nebyla schopna dočíst a skončila někde před půlkou.
Ja som zase od deja čakala viac. Samozrejme idea je super vychytaná, avšak mne to prišlo miestami nadlho už..
Kniha akú som do teraz nečítal a predpkladám, že ani tak skoro čítať nebudem. Golding popísal sposob akým sa vytvárala ľudská spoločnosť. Nïe na základoch morálky a ľudskosti ale nenávisti a strachu. Popisuje tu enormné množstvo pocitov prechádza od šťastia, priateľstva cez beznádej, strach, hnev až ku odporu, hnusu, nenvisti, násiliu, smrti ... Jediná emocia. ktorá tu nie je zobrazená je láska (ostatne však nebolo na čom vystavať tento ľudský cit). Opustený ostrov sa stáva samostatnou entitou oddelenou od ostatného sveta, ktorý v mysliach detí, ktoré stratili svoju nevinnosť, detstvo a dušu, prestáva existovať. Prechod Goldinga od jednej situácie vcelku kľudnej a pokojnej ku situácií diametrálne odlišnej, ktorá sposobuje až zimomriavky na chrbte je zvládnutý majstrovsky a bravúrne. Prečítané, ohodnotené a zapísané. 90%.
Goldingova prvotina. Golding popisuje život dětí, které ztroskotaly na opuštěném ostrově. Pomalu, kousek po kousku, odkrývá psychologii postav mladých chlapců a „kouzlo" davové psychózy. Vše skvěle zasazeno do mrazivé atmosféry horkých dnů tropické oblasti. V tomto románu se vyskytuje několik témat, se kterými se v průběhu života setká každý - například vyčlenění slabšího jedince ze společnosti. Ještě, že na ostrově nebyla žádná děvčata.
Nepovažuji iniciaci v tomto příběhu za tu pravou. Ano, iniciace je ztráta nevinnosti, jak o tom mluví autor v závěru knihy. Avšak iniciace je nejen ztráta, ale také získání. Čeho? Osobně mám za to, že jde především o získání pokory. Takovou šanci mají chlapci, když je iniciací provedou starší muži.
Napadá mě, co s nimi bude dál? Jak to, co zažili, ve svém dalším životě zpracují?
Každý je nějak jedinečný a každý je nějak podivný. Čuňas se tak jeví od samého počátku. Také Jackovu touhu po moci můžeme vidět snadno. To až v průběhu četby poznáváme, že v Ralphově mozku není všechno ok. Po celou dobu mě napadalo, že možná neznali příběh svého krajana Robinsona. Mohli se jím inspirovat. Také Vernovým příběhem Dva roky prázdnin se mohli nechat vést. Ale to by nevzniklo dílo, které je vskutku základní, co do popisu vznikajícího zla.
Vlastně jsem se v příběhu nedočetla, kdy se odehrál. Možná ještě před Robinsonem?
Výborná myšlenka, výborná kniha. Líbí se vykreslení jednotlivých charakterů, nejvíc jsem se ztotožňovala s Ralphem.
Trošku zklamání, kniha mě neoslovila tolik, že bych o ní mohl vyprávět s nadšením za dva roky. Příběh zajímavý, bohužel více nudný. Hledat v tom psychologický podtext? Proč? Vždyť každé dítě se rádo přizpůsobí situaci, která nastane, každé dítě si rádo hraje na indiány. Přeměna morálního podtextu na čisté barbarství byla jasná od první stránky, pokládejte mě s klidem za ignoranta, ale zde to zůstává zbytečně přeceňovaným dílem. Avšak ne špatným.
Kniha, která mě naprosto potěšila a průběhem stránek začínala děsit.
Na začátku je to příběh o nevinnosti dětí na ostrově a o skotačení, koupání a jezení ovoce. Kdyby to zůstalo jen v tomto bodě, dokud nepřijede záchrana, děj by se nestal tak vtahovačným a možná by začal nudit. Můžem pouze a jen děkovat autorovi a jeho fantazii, která je ovšem v mnoha ohledech přímo ,,děsivě" skutečná.
Proto mnoho lidí bude druhá polovina kniha horror a začnou se bát co přijde a také mají proč, protože skutečný hon na lidi začne ve chvíli, kdy už hlavy prasat na kůlech nebudou dostatečným znakem divošství.
Dokonalá kniha s dokonalým dějem a dokonalou atmosférou zatahující do jádra ostrovu mezi opuštěné děti bez rodičů a pomalované divochy bez soucitu.
Geniální dílo. Golding si tu pohrál se vším, s čím se dalo - jazykově, obsahově i po psycholigické stránce. Parádně propracovaná záležitost.
Mám problém s dějem téhle knížky. Nevím proč, vždycky jsem měla pocit, že z něj jde vytřískat ještě více. Teď jsem si ale Pána much přečetla a navzdory obavám se mi skutečně líbil. Opět čtivá věc zvládnutá během školního dopoledne. Velmi mě nadchla psychologie postav, musím říct, že nejvíc mne za srdce chytl Čuňas.
Každopádně věc, kterou na celé knize obdivuji nejvíc je styl, s jakým je napsána - skutečně skvostný popis a práce s jazykem!
Četla jse to jako povinnou četbu a čekala jsem bůhvíco, ale knížka mě mile překvapila. Je fascinující, jak se lidé změní, jak se demokracie přeměňuje v tyranii...
Nádherný ostrov, který se ze záčátku jeví jako sen se pomalu mění v noční můru. Kniha od které se odtrhnete až po přečtení posledního listu. (aspoň u mě to tak bylo :) )
Dodnes jsem Goldingovi vděčný za to, že mi ukázal, jak se dostat z té deprese, co se jmenuje Robinson.
Kniha, která se přečte takzvaně jedním dechem. Dospělý "zachránce" musel přijít, neb pak už by to bylo jen o tom, kdo z chlapců, původně nevinných, je ten nejsilnější a nejlstivější.
V nakladatelství Naše Vojsko by měl někdo dostat přes prsty. Takhle hroznou obálku (k tak úžasný knize) jsem už dlouho neviděl. Hodila by se spíš na nějakou příručku pro myslivce...
První půlka knihy mi přišla dost nudná, autor se snaží o popis každé maličkosti na ostrově, ale to se mu vůbec nedaří. Za celou dobu, co jsem četl Pána much, jsem si vůbec nedokázal představit, jak vlastně ostrov, na kterém se příběh odehrává, vypadá, také jsem si za celých 240 stránek nedokázal vybudovat, kromě Čunase, k žádné postavě pouto, což se mi snad ještě nestalo. Jinak konec je fajn, je moc hezky napsán a je velmi napínavý, ale ten celou knihu nezachrání.
PS: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1n_much
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2003 | Pán much |
2010 | Věž |
1996 | Dědicové |
2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
1997 | Dvojí jazyk |
Po přečtení této knihy mě napadlo jako shrnutí obsahu knihy "v jednoduchosti je krása". Příběh o ztroskotání několika dětí na pustém ostrově bez kontaktu s civilizací se nesnaží být nějakým pompézním dobrodružstvím, ale jednoduchým pokusem o přežití, který od začátku dává tušit, že asi neskončí příliš úspěšně. Hlavní postavy jsou vybrány tak, aby v interakcích kontrastovaly, čímž příběh graduje až do konečného extrému. I když je děj relativně předvídatelný, na zajímavosti mu to neubírá a je čím dál těžší se od knihy odlepit.