Pán ledové zahrady

18.06.2020

po naozaj dlhom čase som našiel dobrú knihu . je to pútavé sú tam dve dejové linky občas humorné aj keď niekedy moc premíšľavé a miestami trocha nudné ale aj ta skvelé čítanie. jediná vada je to skorej fantasi lebo scifi prvkov je tam pomálo . plne odporúčam .

17.06.2020

Nádherně psané sci-fi,které jsem přečetl jedním dechem.Už se těším na další díly.

19.04.2020

To bylo velmi pěkné čtení z málo početné oblasti fantasy říznuté scifi. Hlášky hlavního hrdiny jsou klatě vtipné a i když mi části s tohimonem šly nejdřív na nervy, je mi jasné, že někde se to protnout musí. Škoda že až v dalším díle, doufejme. ;) Rozhodně se na další díl(y) těším a doufám, že teď už Vuko nikomu nic rozmlouvat nepůjde. ;)

14.04.2020

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Série Pán ledové zahrady kombinuje vědu s fantasy a je to prostě jedním slovem TOP :))). Doporučuju jak zkušeným veteránům fantasy/scifi žánru, tak i nováčkům, kteří hledají kvalitní četbu.

18.01.2020

Psáno čtivě od začátku do konce až tak, že jsem měla nutkání kouknout pod postel, jestli mi tam neroste břečťan. Bravůrní kombinace moderny a středověku, zvláště motivy Bosche. Pokud má čtenář pocit, že něco nedává smysl, je nadbytečné, užvaněné, začne do dávat smysl později. To pak do sebe vše hezky zapadne. Nenucený humor a věrohodné realie jsou jako třešinka na dortu.

27.11.2019

Naprosto výborná fantasy. Před víc než 20ti lety jsem četl Čarodějem sobě navzdory a když jsem otevřel tuto knihu, začalo to hodně podobně. Mix sci-fi a fantasy. Chlápek ve světě magie s podivnym koněm, jako kdysi. Dodnes si paamtuju, jak mne Čaroděj vzal, ale bohužel jen na začátku tím nápadem a pak to sklouzlo do bahna pindů a další knížky byly už jen horší. Ledová zahrada je pravý opak. Koupil jsem všechny čtyři knížky najednou a bral je jednu za druhou na ex a nemohl jsem s tím přestat. Ten nadhled chlapa ze Země v kombinaci se středověkou společností s magií je boží kombinace a také bylo super, jak polský autor neovlivněný politickou korektostí občas hází dnes nevhodné vtípky. Super sága.

26.02.2019

Nedá mi to, abych sem nenapsal, že kniha určitě stojí za přečtení. Nenechal bych se odradit. Vnímavý čtenář najde ve všech čtyřech dílech kupu dobrodružství, které dohromady tvoří svůj smysl. Kam se na něj někteří tvůrci hrabou. V knize je několik linií a bavilo mě sledovat obě hlavní, které jsou načrtnuté v prvním díle.
I po několika letech od dočtení ve mně kniha rezonuje. Dokonce jsem první dva díly četl dvakrát. Sapkowského (Zaklínač) bych si znovu nepřečetl.

23.02.2019

S odstupem měním hodnocení a přidávám se k postřehům Seraphine313, naprosto s nimi souhlasím. Ta kniha snad neměla žádnou redakci. Škoda...

21.02.2019

Fantasy. Od polského autora. Čtyřdílné. A má tu hodnocení 91 %. Nemohl jsem šlápnout vedle. A nemohl jsem se víc mýlit.

Osobně chápu, že i Sapkowski ve svém legendárním Zaklínači chvílemi sklouzává k béčku. But, man... ten svět je tak obrovský a tak propojený a promyšlený. Každá postava má svou motivaci, má svůj charakter, chová se tak, jak má. Dokážete se s ní spojit. I ta nejméně sympatická postava se chová logicky, i ta nejsympatičtější postava má své lidské chyby.

Opravdu nevím, kde se tu vzalo 90 %. První polovina knihy je vyloženě hledání autorského světa, rukopisu, postavy. Vuko je nemastný, neslaný. Jeho chorvatské průpovídky zní trapně až běda. A pak najednou ha, potká lidi. Až po nějakých stopadesáti stranách si uvědomíte, že autor v podstatě okopíroval mimozemšťany z Avatara. I když se celou dobu snaží tvářit, že to jsou lidi. A koně. A havrani. Všechno je jiné, ale autor to pojmenovává stejně. Ani náznakem se nedozvíme, co jsou zač třeba zvířata. Vuko sice zná šest místních jazyků, ale člověče, neřekne z nich aniprt. A Vuko jako postava je čím dál tím méně sympatická. Nejenom, že si k němu čtenář ani nemůže vybudovat vztah - Vuko je totiž celou dobu jaksi neutrální. Jeho průpovídky nejsou vtipné, i když tak mají vyznít - často jsou naopak do dialogů namontovány poměrně násilně, aby Vuko nevypadal úplně bezpohlavně. A pak ke konci knihy přijdou nějaká zvláštní sexuální probuzení, která od postavy odradí ještě víc, a hromada trapného sarkasmu, který ani není sarkasmus, jen brblání.

A pak je zde najednou dějová linka následovníka trůnu, která, tybláho, je na třech stranách zajímavější než stopadesát stran Vuka předtím. Fakt netuším, proč Grzedowicz nenapsal fantasy čistě o tohimonovi. Beze srandy - tahle indicko-turecká část se čte skvěle. Narozdíl od rádoby středověké dějové linky, která je v lepším případě nezajímavá, v tom horším trapná. Stačí se podívat na úvodní mapu a pousmát se nad autorovou snahou mít všechno děsivě tajemné a děsivě děsivé. Není to děsivé, poslední, kdo takhle uspěl, byl možná Jules Verne.

Z knihy i autora mám dojem, že v okamžiku, kdy jemu bylo jasné, že se svým původním tématem se nikam moc nedostane, začal psát druhou dějovou linku s Tahaldinem. Jenže namísto toho, aby seškrtal nudné Vukovo putování na minimum (a nejenom to, redakční práce by bylo potřeba na knize odvést o dost víc), tak ho tam nechal, protože přeci o tomto chtěl knihu.

Kniha má svým světem spadat prý někam do 14. století. Ani omylem, možná tak do 8.-9. Závěr je sepsaný dost narychlo a je to halucinogenní jízda, kterou nikomu nepřeji číst. Jako by se autorovi blížila uzávěrka a rychle potřeboval useknout děj a psát další díl. Zklamání. Jak popisem, tak dějem... četl jsem vůbec stejnou knihu jako ostatní? Nemám nejmenší chuť se pouštět do dalších dílů. Rozdíl mezi hodnocením téhle podprůměrnosti a trpkou skutečností překonal i ten u přemrštěně vyhypovaného Metra.

Co je ale v podstatě největší šlápnutí vedle - to je střídání ich- a er-formy, když autor popisuje děj a myšlenky týkající se hlavního hrdiny. Nejenom, že k tomu není jediný důvod, je to rušivé a nemístné. Myšlenkové pochody se dají popsat jednoduše v jedné formě, není potřeba ozvláštňovat příběh tímto střídáním, které nadělá víc škody než užitku.

Tam, kde má Sapkowski 30 různých příšer popsaných od hlavy k patě s jejich vlastnostmi, výskytem, možnostmi zabití/zahnání atd., tam Grzedowicz napíše něco ve smyslu "vypadá trochu jako kůň s pruhy, tak se budu tvářit, že je to kůň s pruhy" nebo "byla to obří slintající chlupatá koule". Tam, kde Sapkowski má vymyšlený celý jazyk (nebo se aspoň tak tváří), má Grzedowicz zkratku "mluvil amitrajsky" nebo "Vuko uměl šest místních jazyků, ale tady se moc nechytal". Odhalování střípků světa je v pořádku - ale čtenář musí o tom světě něco vědět a nepátrat ve tmě. Autor taky musí být schopný svět popsat a netvářit se, že čtenář ví to, co on. Ale přiznejme si, Grzedowicz není první ani poslední.

Ps.: Zaklínače jsem četl čtyřikrát. Pokaždé byl ještě o malinko lepší než předtím. Ale nejlepší fantasy knihy to nejsou. Porovnání s Grzedowiczem vyplynulo čistě z národnosti autora.

01.02.2019

Naprosto skvělá záležitost! Atmosférou, realističností a skvělými postavami mi Pán ledové zahrady připomíná moji milovanou Propast času. Jeden Čech a jeden Polák a v pohodě strčí do kapsy celou americkou konkurenci. Grzedowicz dokazuje, že i v ději, který má několik rovin a několik úhlů pohledu se můžou postavy chovat logicky a ne jako idioti. Syrovost a realističnost jsou jen třešničkou na dortu. Doporučuju!

08.01.2019

Tak jako, kdo si myslel, že v Polsku mají jen Sapkowskeho, tak tahle kniha vám otevře oči!
Mám jedno pravidlo a to, že když mám celou sérii knih, tak vždy po skončení dílu, si vložím jinou knihu a pak pokračuji dál v sérii. Ale tady, tady to prostě nešlo. Celá série je vynikající a tato série se dostala na mém pomyslném žebříčku hodně vysoko.
DOPORUČUJI!

27.12.2018

Dámy a pánové, tohle je krutý polský nářez!! Mé oči se tetelily blahem nad každým řádkem..kniha,kde jeden vzpomíná na capuccino a druhý na bystroušky???!! vesmírná záchranná mise versus mise zachránit císaře??..neuvěřitelná kombinace čistokrevnýho fantasy v jedné linii s kombinací scifi v linii druhé?? joo, to beru ;) oba hrdinové mají silný příběh a oba končí fakt hustě, u úplného závěru knihy mi cvakla čelist...tohle jako kdyby napsal pro mě, protože si budu pamatovat..Sapkowski a Zaklínač + Grzedowicz a Pán ledových zahrad = jediní poláci, co znám ;)

11.12.2018

Jako bavilo mě to, ale dlouhodobé čtení svědčí o tom, že to úplně nebude dech beroucí čtení. A jak čtu recenze na databázi knih, přemýšlím, jestli jsem náhodou nečetla nějakou jinou knihu, protože, ačkoliv to bylo fajn, nebyla jsem z toho nadšená tak, že bych u knihy byla žažraná až do konce. Občas jsem se dost ztrácela a vůbec nevím, jak tyhle dvě dějové linie do sebe zapadají. Od druhé knihy si dám asi nějaký ten čas klid, protože to asi nebude na 100 % můj šálek kávy.

26.11.2018

Do "Pána ledové zahrady" jsem vkládala značné naděje; důkazem budiž fakt, že každou knihu série jsem poctivě zakoupila hned v době vydání, aniž bych do některé z nich nakoukla. Jakmile byly v polici vyrovnány všechny díly, odměnila jsem se za svou trpělivost četbou.
Do příběhu jsem vklouzla stejně snadno jako do pohodlných papučí. Základní dějová kostra není nijak zvlášť originální, už dříve speciální agenti na stránkách knih mířili za dobrodružstvím na cizí planety. Ovšem Grzedowicz ohmatané téma uchopil po svém, svět kdesi na druhém konci galaxie zahalil do zvláštní, pochmurné atmosféry, zaplnil jej bytostmi relativně všedními i výplody z nočních můr. Inspiroval mě k detailnějšímu prohlédnutí prací Hieronyma Bosche a k zamyšlení, jakým materiálem se ten dávný malíř sjížděl (houbičky, chlast, toxické barvy?). Hlavní hrdina Vukko Drakkainen je vybaven technologií, díky které působí neporazitelným dojmem, ale popisy akce jsou navzdory tomuto handicapu efektní. O něco více prostoru však dostávají (leckdy roztomile sarkastické) úvahy "Nočního poutníka", jeho poznávání neznámého prostředí, podivných zákonitostí a děsivých anomálií.
Druhá dějová linie se věnuje následníkovi trůnu v jiné zemi a kultuře, připomínající japonskou. Pro mě tyto části knihy nebyly podstatně horší či méně zajímavé, třeba pasáž s chlapeckým vládnutím kolonii bystroušek, do jisté míry inteligentních a manuálně zručných zvířátek, se mi líbila opravdu hodně. Pravda, s princovým dospíváním poutavost mírně klesla. Putování Vukko Drakkainena však také v závěru postihl jemný kvalitativní propad a v důsledku toho jsem při hodnocení měla dilema, kolik hvězdiček udělit. Useknuté finále by mohlo mít negativní vliv na konečnou cifru, kdybych ovšem neměla možnost kdykoliv sáhnout po další části, chacháá:-). Čtyři hvězdy nestačí, ale na pět to úplně není... tak tu pátou postavím na hranu: 85-90%. Děj nenudí, hrdinové jsou sympaťáci, převažuje uchvácení hutnou atmosférou a pochvalně musím zmínit vkusnou obálku i překlad s perfektní redakcí.

26.11.2018

Kniha je pro mne velkým překvapením, mix sci-fi a fantasy funguje skvěle, příběh se čte jedním dechem. Jdu shánět další díly :-)

19.11.2018

Drsný svět, který překvapí i meziplanetárního cestovatele. Originální nápad, nepředvídatelný příběh, psychedelický závěr. Postupný přechod ze scifi do fantasy. První díl parádní

12.11.2018

za mňa top fantasy príbeh..i love it :)

17.09.2018

Obrovské překvapení. Knížky jsem zdědila a přistupoval jsem k nim docela skepticky - no tak to zkusím a kdyžtak je hodím do bazaru, no... Vůbec jsem netušila, do čeho jdu a už začátek mě úplně přibyl k židli. Směs sci-fi a fantasy ze surového světa plného originální magie, s prvky trochu jak z Holdstocka, ale ukrutně nápadité, čtivé a originální. Zapomeňte na fantasy kánon čaroděj, trpaslík a elf jdou na výpravu, tohle je něco úplně nového. A vrchol všeho, fantasy, kde hlavní hrdina chorvatsky nadává? Do pičky materi, hukot!

09.04.2018

Ačkoliv nevím, co autora vedlo k tomu, aby knihu napsal nejdříve z pohledu první a pak třetí osoby, musím, říct, že jsem si na to nakonec zvykla a neměla s tím problém. Příběh hodnotím velmi kladně. V knize jsem snad nenarazila na nic, co by mě nudilo. Jednoduše mě to bavilo, a Vuko ještě ke všemu dokázal rozesmát, za což palec nahoru. Poslední stránky byly jedno velké wtf, pořádně jsem nevěděla, co se děje, ale úplný konec byl skvělý, to jsem nečekala. Takže doporučuji.