Paměti babičky Kavalírové
Antonie Kavalírová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134894/pameti-babicky-kavalirove-134894.jpg
4
18
4
V roce 1859 vyhověla žádosti svých deseti dětí a začala psát vzpomínky na svůj pohnutý život tehdy pětapadesátiletá Antonie Kavalírová, obětavá, zbožná a neobyčejně pracovitá vdova po zakladateli sklářské hutě v Sázavě, nynějších světoznámých skláren Kavalier. Vzácný babiččin „památník“ zdědil později Josef Jan Frič, syn J. V. Friče a Anny Sázavské (Kavalírové), který se rozhodl tento výjimečný záznam rodinných událostí publikovat. Hned po prvním vydání v roce 1929 se dílko stalo literární raritou. Tento autentický, jazykově konzervovaný skvost lidového písmáctví je půvabný nejen svým obsahem, ale i formou.... celý text
Přidat komentář
Jsem moc vděčná za to, že tato kniha vznikla a že jsem se o ní díky rozhlasové četbě dověděla. Je to jedna z nejlepších, jaké znám.
Při čtení těchto pamětí si člověk uvědomí, jak se máme úplně nejlépe, přesto frfňáme. Nikdo nemusí kvůli nutnosti opatřovat živobytí odcházet ze školy po prvním stupni, nemáme hlad, většinou máme práci, kvalitní střechu nad hlavou, máme dostupnou lékařskou péči... přesto nejsme spokojení.
Zajímavý život, osud- je vidět jak se naši předci snažili podnikat poctivou cestou bez pujček, lichev a ještě stačili podporovat český národ a vlastence. jako byl jejich revolucionářský zet J.V.Frič
Štítky knihy
19. století paměti, memoáry vzpomínky Rakousko-Uhersko sklářství sklo vdovy střední Čechy
Paměti babičky Kavalírové
Tyhle paměti jen dokazují, že se máme fakt dobře, všeho máme dostatek a nic nám nechybí. Je dobře, že existují takové knihy, které dokazují, jak "mizerné" bylo vzdělání pro chudé, jaké byly podmínky pro život, jak lidi neměli (s prominutím) co dát do huby a případně jak těžké bylo něco sehnat. I ta dětská úmrtnost je děsivá.
Jedna z mála knih, které mě v rámci povinné četby ke studiu bavila a ke které se pravděpodobně jednou vrátím.