Ostrov žije
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447706/bmid_ostrov-zije-KRN-447706.png
4
51
18
Magický příběh o ostrově, který se proměnil v divočinu. Dobrodružná cesta za skutečným já, za láskou a za vnitřní silou, kterou je třeba probudit. O obyvatelích zátoky Steephill Cove se vždycky povídalo, že jsou tak trochu podivíni. Ta holka, Kite, tančí v lese nahá a jeho, Grasse, viděli za úplňku lovit divokou zvěř. Betony, která žije v bezpečí hlavního města, těm povídačkám nevěří. Její život je poklidný, dokud se jedné květnové noci něco nestane a celý ostrov se nepromění v divočinu. Aby se všichni tři společně pokusili napravit, co se stalo, budou se muset stát někým jiným, objevit v sobě sílu i slabost, o kterých neměli tušení. Ostrov žije je příběh o magii, lásce k přírodě a cestě za naším skutečným já.... celý text
Přidat komentář
Autorka mě knihou Ostrov žije úplně dostala! Do příběhu zapracovala tolik krásných myšlenek...
Celé to do sebe pěkně zapadalo a navíc vždycky cením ekologický přesah. Ale vlastně úplně nejvíc oceňuju, že se autorka pokusila zachytit samotnou podstatu života. Celá kniha se mnou zkrátka nádherně zarezonovala.
Příběh se odehrává na ostrově v zátoce Steephill Cove, kde žijí lidé více v souladu s přírodou. Jednoho dne se na ostrově něco stane, život se promění a hrdinové se vydají na cestu...
Příběh s prvky magie, fantasy, ze kterého čiší láska k přírodě, je o hledání sebe sama. Zajímaví hrdinové, napětí a skvělé popisy okolí. Jen jsem měla pocit, že se některé informace vícekrát opakovaly.
Celkově svěží, originální a zamyšlení hodná kniha.
"Téměř každý člověk, kterého v životě potkala, byl neúplný. Kolik důvodů k takové neúplností našla. Někteří si ji způsobili sami. Zabývali se v životě něčím, co k nim nepatřilo. Ignorovali svoje poslání. Jiní se udržovali neúplní záměrně. Měli pocit, že nemohou být nikdy šťastní, rochnili se ve svém neštěstí, ve své smůle, zarputile odmítali udělat kroky, které by je z jejich katastrofy vyvedly."
"Vynucováním ještě nikdy nic nezískala. Trpělivostí, to ano."
"Grass má velké, živé, bušící srdce. Vejde se do něj mnoho lidí, mnoho zla, které páchají, a on se snaží najít jejich proč, to proč potom ospravedlní a vloží do svého velkého, vřelého srdce."
Opravdu skvělá kniha. Nejdříve trochu vzdoruje, musíte si k ní (ona k vám) najít cestu, ale pak vás pohltí, okouzlí. Děkuji za zážitek.
Je mi jasné, že kniha není pro každého. Ale proto by ji asi neměli číst a hodnotit lidé pro které není. :) Ostatně jako všechny knihy. Pro mě byla důležitá, protože mluvila o věcech, o jakých se v českých knihách příliš nemluví. Ekologie především. Láska k naší přírodě a úcta, která většině lidí schází. To vidím jako poselství knihy. Donutit čtenáře k zamyšlení: co to vlastně s tím světem děláme? Psáno prostě a jasně, poeticky a přesto jsem byl v napětí. Jako obrazy, jako malby, které se mi míhaly před očima. Je to důležitá kniha, protože něco sděluje. A kdo to "něco" najde, pro toho byla určena.
Poetický a magický příběh? Jsem mimo nadšený čtenářský proud. Buď to nebylo čteno ve správné náladě nebo -spíše- nejsem čtenář ala "honosný" slovník, protože mi to přišlo metaforicky o ničem a ještě táhlý rozvláčný ne-příběh... Pardon
Ostrov žije je prvotina české autorky, která je rozhodně zajímavým čtením.
O přírodě a změnách klimatu, o dospívání, o zodpovědnosti za druhé, o tom jak nás můžou semlít okolnosti, o lidech…
Kniha na jejíž čtení se musíte hodně soustředit, aby vám nic neuniklo, protože autorka má velmi osobitý styl.
Myslím si, že nesedne každému, protože je místy opravdu hodně zamotaný, tajemný a taky opravdu hodně popisný. Nicméně pokud to zkousnete, může vás zavést na místa, kde jsou ze všeho nejdůležitější okamžiky.
Pokud vás láká magický příběh psaný krásným jazykem, kde není moc akce, ale spousta zajímavých myšlenek, zkuste se taky vydat na ostrov…
Hodně zvláštní kniha plná metafor a náznaků. Drsná, a přitom zároveň skoro lyrická. Čtenáři, najdi si v ní to své. Naději, strach, varování, nový začátek, problémy dospívajících, transgender tematiku... Vůbec si neumím představit, jak autorka knihu psala a co vše měla rozmyšlené dopředu. Ale příběh-nepříběh se jí nakonec složil. Možná v mysli každého čtenáře trochu jinak. Obdivuhodná práce s jazykem a odvaha autorky jít cestou takto netradičního psaní.
Je až k neuvěření, kolika slovy lze popsat jedno místo. Je zde vidět, že autorka má skutečně bohatou slovní zásobu. Příběh je o cestě za poznáním svého skutečného já, zaobírá se ožehavými tématy a vede nás k zamyšlení nad světem okolo nás, k zamyšlení nad tím, jak se chováme k přírodě. Příběh je lyricky laděn, je prostoupen magií a nutí člověka k zamyšlení. Přiznám se, že jsem si občas nějaký odstavec musela přečíst víckrát, abych pochopila, co se momentálně odehrává. Není to žánr, který bych obvykle četla, ale byla to příjemná změna. Knihu hodnotím kladně, určitě bych ji doporučila k přečtení i ostatním. Ono není k zahození si připomenout, že to, co nám dává příroda není samozřejmost.
Tak tohle byla hodně zvláštní kniha a hluboká jako moře. Originální, působivé a místy trochu matoucí. Chtělo se to opravdu začíst aby člověk pochopil děj akorát mi jaksi unikla pointa děje a co tedy vlastně měla kniha říct jelikož z vetsiny to byl popis a soubor několika úvah, které byly velice zajímavé a krásně napsané nicméně do příběhu mi tak úplně nezapadaly. Jsem ráda, že kniha vyšla a za jedno přečtení určitě stála
Tahle knížka má úžasné prostředí, zajímavé myšlenky a skvělé hlavní hrdiny. Bohužel jsem si nesedla s autorčiným stylem psaní. Ač postavy znám dobře, nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi, že autorka pouze popisuje, ale neukazuje. Navíc jsem se nedokázala začíst a momenty typu: "jak ji viděl, věděl, že je speciální" nebo "věděla, že tohle byla důležitá chvíle" mě vyloženě vytáčely.
Moc mě to mrzí, protože jsem se na knihu fakt těšila a bylo tam spoustu věcí co mě bavilo, ale ten styl psaní m těžce nesedl.
Ostrov žije je autorčina prvotina, kniha s magickou atmosférou, spoustou krásných myšlenek a poetickým stylem psaní. Příběh je psaný v er-formě, z pohledu několika postav. Musím ocenit mapu na začátku knihy, díky které jsem se v ději lépe orientovala. Docela často jsem však měla problém, pokračovat dále ve čtení, chybělo mi tam trochu více akce a nějakých zvratů. Z velké části je kniha spíše popisná. Postavy byly dobře vykreslené a v průběhu děje se vyvíjely a měnily, přesto mi však jejich chování občas připadalo nelogické. Celkově bych knihu doporučila těm, kteří si chtějí přečíst příběh na zamyšlení se spoustou krásných myšlenek.
Přiznám se, že se skoro až stydím knihu jakkoliv komentovat, protože, s žánrem nemám absolutně žádnou zkušenost. Koupila jsem si ji ze zvědavosti a rozhodně toho nelituju. Veronika má krásný styl, který sice možná může vyžadovat větší pozornost čtenáře, ale o to víc na něj slova působí. Všechno se v knize neustále mění, pořád musíte přemýšlet, kde vlastně v danou chvíli jste, komu pocity a slova patří a proč by měla být důležitá, přitom do sebe všechno dokonale zapadá. Není to jednoduše napsaný příběh! Ale rozhodně je silný a pravdivý.
Kdyby ste se mě ještě před pár lety zeptali, jakou knihu jsem četla od českého autora, odpověděla bych, že žádnou. Nyní bych si za to nejraději nafackovala. Protože i v tak malé zemi, jako je Česko, máme neskutečné autory a mezi ně bezesporu patří i Veronika Opatřilová se svojí prvotinou Ostrov žije.
Příběh odehrávající se na ostrově daleko od pevniny, kde jsou malé vesnice, města, ale i téměř zapomenutá místa, jako zátoka Steephill Cove. Nechybí také nedotčená příroda a záhadami opředená zákoutí, kam si jen tak někdo netroufne. Vše se však změní jedné květnové noci. Příroda dlouho zahálela a nyní si bere vše, co ji patří. Ti, co přežili se buďto přizpůsobí nebo...
Při čtení mi běhal mráz po celém těle. Autorka dokázala neskutečně krásným způsobem popsat přírodu a myšlenky lidí. Nebojí se ukázat, co je špatně, upozornit na věci, které jsou pro nás samozřejmé, ale pro okolí ne. Upozorňuje na skutečnosti, kterých bychom si měli všímat. Na malickosti, nepatrné náznaky, které v důsledku dohromady zapadají do sebe. Ale pochopíme je právě ve chvíli, kdy nejspíš už bude pozdě.
Ostrov žije bych přirovnala k novodobému Malému princi. Přináší poselství, dává důvod k zamyšlení a vy jen sedíte, koukáte a říkáte si, že to není ani možné. Ale je! Mnozí z nás by ho nepochopili, stejně jako tomu bylo v případě Malého prince. Není to pohádka pro děti. Můžete se nechat unášet dějem a připadat si, že stojíte spolu s Kite, Grassem, Betony nebo Ash na ostrově, ale je potřeba u něj i přemýšlet. Ponořit se hluboko do vlastní mysli a do vlastního svědomí a zeptat se, proč tomu tak je? Co jsme mohli udělat jinak?
Děkuji za možnost, přečíst si neskutečný průběh, který má čestné místo v mé knihovně a budu ho doporučovat, kudy budu chodit. Ale taky jsem vděčná na svoji volbu pomocí autorce a knize na tento svět. Jsem vděčná a potěšena za místo pro moji malickost v poděkování, je to neskutečný pocit! Děkuji portálu pointa.cz, za to co dělá. Je to úžasné! Díky vám, pointo, a díky čtenářům, můžou autoři žít svůj sen.
Za mě má Ostrov žije 5*/5*
Prvky, které jsem vnímal v této knize jsou vztahy mezi lidskou bytostí a přírodou, vidění mezi vnitřním zrakem a nazírání věcí,které normálním zrakem vidět nelze,prolomit přesvědčení, že to co vnímáme skutečně je.
"cesta bojovníka" vede trhlinou v této jistotě, mystika Carlose Castanedy, sciense fiction Cormaca McCartyho v knize " Cesta " o holé naději zůstat na živu a putování, boj o přežití při setkání s neznámými lidmi.
Hluboká psychologie postav, naděje I beznaděj.
Na recenze mě moc neužije a knížku jsem ještě celou nepřečetla, ale už teď ve mně vzbudila silné emoce.
Naprosto mindblowing charakteristika postav, velmi originální příběh, který bych popsala jako velmi niterný a poetický.
Upřímně, vzbuzuje ve mě až úzkosti. :)
Ostrov žije je doslova magický příběh. Čtenář se ocitne ve světě, který se řídí vlastními pravidly. Je plný otázek, zároveň je však uvěřitelný. Postavy procházejí proměnami, vyvíjejí se spolu s vyprávěním, které je napínavé a velmi silné. Líbí se mi melodický styl, který v podstatě v něčem připomíná vlny, které přicházejí a zase odcházejí, motivy se vracejí, nabývají významu, všechno dává dohromady smysl a člověk knihu odloží s tím, že něco zažil.
Autorka procestovala celý ostrov Isle of Wight pěšky, než napsala tuhle krásně zpracovanou knihu. Musím přiznat, že mě nalákala si sbalit kufr a jet se tam podívat - pro milovníky přírody doslova ráj! Zpět ale k samotné knize - obsahuje mnoho mnoho detailů, včetně postav pojmenovaných dle jednotlivých živlů a skutečností. Za mě je tohle obrovské plus, všechno do sebe zapadá a nabírá na hlubším smyslu. Děj od začátku tak nějak příjemně plyne, dokud nenastane určitý zlom a příroda si nezačne brát to, co jí patří. Pak už příběh vygraduje do obrovských rozměrů. Knihu bych doporučila lidem, kteří se hledají, kteří věří, že je něco mezi nebem a zemí, a taky badatelům, kteří tápou v čistém bytí.
Štítky knihy
Anglie ekologie magie divočina dobrodružství mystika láska k přírodě pro dospívající mládež (young adult) LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Nevyrovnaná kniha. Taková nesourodá s několika motivy (eko-agitka, láska k přírodě, vztahy mezi lidmi) na hranici žánru. Trochu pohádka, trochu drsné post-apo, ale v poetickém hávu. Často jsem nevěděla, o čem čtu a ta nejednoznačnost mi vadila, ale myslím, že právě to je na knize originální. Krása krás je vykreslení postav Kite a Grasse a jejich vztahu. Autorce ale moc fandím a těším se na její další knihu, především díky Počkej na moře.