Ostrov smrti
Jan Cimický
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402229/bmid_ostrov-smrti-MUN-402229.jpg
3
16
6
Moderní doba, mění se prostředí, zkracují se vzdálenosti. Objevujeme i ty nejzapadlejší kouty naší planety. A zároveň v lidských vztazích narůstá krutost a bezcitnost, agresivita a bezmocnost. Média předkládají stále hrubší obrazy trestných činů, které mají jediný cíl, zaujmout a omráčit. Vzbudit zájem. Podvědomě se tak ukládá i u dětí představa, že jediná správná komunikace je rána do zubů. Současně jsme svědky, jak bohatství a moc bezohledně určuje směr vývoje dějin. Na jedné straně putování za krásou a souladem do panenské přírody, na druhé straně koncentrace touhy ovládat druhé tím nejsofistikovanějším způsobem a k tomu využít i nejnovější objevy a vynálezy. A co když se to všechno dostane do rukou psychopata? Vrací se snad doba bez smilování, tvrdá a bez citu, krutá a rafinovaná, zrůdně vynalézavá? Kam ještě může člověk zajít ve své záludné fantazii? Ubráníme svůj svět? Příběh o ostrovu Bangba je obrazem dnešní společnosti a varováním, kam může vést bezbřehá a nekontrolovatelná moc nad lidskými osudy, vložená do rukou psychopata.... celý text
Přidat komentář
Ostrov smrti je dost možná to nejabsurdnější kriminální drama z českých luhů a hájů, jaké jsem kdy četl. Vystudovaný psychiatr se v autorovi rozhodně nezapře a znalost léčebných klinik pro duševně choré je bezesporu jeho devízou. V tomhle případě si nicméně myslím, že si ukrojil příliš velké sousto a celý příběh je postaven na značně nejistých nohách, jen se zhroutit, jako se to hned na začátku povedlo vdově Marii Berkové. Poziční hra, která se poté rozběhne je nemastná, neslaná a nic jí nepomůže ani odhalování šokujících podrobností brutálních vražd. Marně jsem si také lámal hlavu nad tím, proč si je pražská kriminálka pod vedením vrchního policejního rady Hladíka okamžitě a bez jediného zaváhání spojuje s jediným pachatelem, když žádná indicie k podobnému závěru neponouká. Také cíle jednotlivých útoků nemohou být absurdnější, přičemž v případě pětileté Marušky Vodičkové mi zcela unikl smysl toho všeho. Jakoby někdo slepil kousky, které k sobě už na první pohled nepasují. To nejlepší si však Cimický nechal na konec a finálové rozuzlení je s prominutím pitomost non plus ultra.
Čekala jsem od autora trochu něco více. Místama takové důchodcovské čtení. Příběh ale jinak nebyl tak špatný. Takže jsem knihu nakonec dočetla. Začátek byl takový nic moc.
Vadilo mi dost oslovování celými jmény ️.
Další co, tak tam, kde mohly být otazníky byli tečky. A kde mohly být tečky byly vykřičníky.
Zaujaly mě obálky knih, ale vím téměř jistě, že od autora si další knihy neprečtu. Kdyby byl příběh zasazaný do jiné oblasti a příběh by byl trochu lépe zpracovaný bylo by to daleko lepší.
Tím, že si dal autor s knihou práci, tak tři hvězdičky s odřenýma ušima teda...
Poslední knihy pana Cimického byly šity spíše horkou jehlou, ale musím říct, že tentokrát se detektivní příběh celkem povedl. Byl docela napínavý, s neotřelou zápletkou. Jen tak dál!
Příjemné a nenáročné čtení kamkoliv na cesty, do čekárny. Jinak velmi průhledný děj, místy až naivní, říznutý Ostrovem doktora Moreaua. A ten konec, ten tomu dal vážně korunu.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vražedná past |
| 2002 | Oběti života |
| 1980 | Poslední zastávka smrt |
| 1976 | Případy doktora Dvořáka |
| 2005 |  Nevěry II |
Kniha Ostrov smrti je v
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 1x |
(SPOILER) Tahle kniha byla moje první a taky nejspíš poslední setkání s panem Cimickým jako autorem. Podle anotace jsem od knihy čekala úplně něco jiného. Začátek mě celkem zaujal a těšila jsem se na ostrov. A ono prd. Místo zajímavého příběhu o psychopatovi a jeho ostrůvku v Polynésii jsem dostala špatnou detektivku z Čech. Děj a chování postav, hlavně vyšetřovatelů, mi přišlo trochu mimo. Smrt malé Marušky, jako proč? Vždyť to nedávalo smysl. No a konec to úplně zabil. Nějaké hlubší sdělení to asi má, ale na příběhu to chtělo trochu víc zamakat. Jedna hvězda je za hezkou obálku a anotaci, která mě donutila vzít knihu do ruky a začít číst. A druhá je za to, že jsem to nakonec dočetla, zajímalo mě, jak tohle dopadne.