1. Domů
2. Autoři
3. Jan Cimický
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 126
• Bazar 52
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze 5

Populární knihy

/ všech 126 knih

Nové komentáře u knih Jana Cimického

Hrůza obchází městem

„Počítám, že nejlépe by se tahle detektivka četla v bistru u Fausta na Karláku, řekněmě někdy v ponurém prosincovém odpoledni, kdy venku skučí vítr, a padá sníh s deštěm. Velmi mě zaujal styl, kterým byl příběh napsaný, vrah i vyšetřovatel Beran, který je na kriminálce jen chvilku a postupy se teprve učí a chce být v novém místě užitečný a moc nepřekážet. Bavilo mě číst části, kde si vrah plánuje další rejdy i jeho precizní postupy ve sledování, a vydírání obětí. Styl, kterým vraždí je na Prahu docela otřesný a mrazivé zimní počasí i profil vraha k náladě moc nepřidá, je to vlastně docela krutý a a drsný příběh o vrahovi, který se mstí aby ve své hlavě splatil dluhy bludům a vyšším cílům. Mám rád tyhle příběhdy, kdy si vyšetřovatel ve Vodičkově ulici skočí na pivo, na Karláku na párek a pak jede tramvají do Holešovic. Dobře napsaná detektivka s ponurým a mrazivým dějem, která musí nadchnout všechny čtenáře, co mají rádi tyhle krátké Magnety s tajemnými vrahy a úděsnými kriminálními případy. Doporučuji.“... celý text
— ArthasKarfa

---

Případ zatoulané pohlednice

„Wow! Byl jsem opravdu velmi prekvapen toutou dezektivkou. Nektere pribehy v techto ,,magnetech,, se tvari obycejne - ovsem za tuto detektivku bych dal klidne dvojnasobny pocet hvezd. Je rozdelena do dvou pribehu - jeden typicky magnetovsky z masi vlasti: lumpove! Co tahaji ze starych duverivych lidi penize…A standartni kolotoc vysetrovani. Dale se mi libil i osobni pribeh kpt. Hladika a jeho rodiny. Pak je zde francouzska cast pribehu s unosem a cestou dvou pratele ve snaze zachranit sveho pritele! Ja teda necestuju, za hranicema jsem byl vsehovsudy parkrat, ale pokud bych nekam jel tak s doktorem Dvorakě skodovkou do Parize s pak sup dolu na jih. Autor ve Francii byl, to se pozna…a musim rici ze ji popisuje krasne! Hned bych se tam rozjel, teda ted uz ne…nepotrebuju videt to co se z ni stalo…Ale tehdy! Uuuu klidne! Velmi de mi libi popis cestovani, mist, stravovani a vlastne cele jejich mentality a toho jak to tam chodi. Detektivka je opravdu velmi napinava! Kor poslednich X stranek to se Vam zrovna taji dech. Diky temto pribehum se dostanete tam, kam se uz dostat neda…doba, ktera je zde zachycena uz minula…coz je v necem skutecne skoda…Autora bych zde pochváil nejen za cestopisne znalosti, napinavost, ale i za popis nemoci - a jejich dopad na cloveka. Doporucuji :-) Hehe vsechno to byl jen ….nebo snad neni!?“... celý text
— Winster

---

Poslední zastávka smrt

„Na detektivku jsem narazil po shlédnutí stejnojmenného filmu z roku 1990 ve kterém jsou hodně znát takové devadesátkové prvky vlivu západního světa. V knize jsou tyto náznaky taky, ale nejsou tak patrné a vtíravé ve filmu, ve kterém se to sěběhne trošku jinak a divák některá spojení a vztahy tak dobře nepochopí. Kniha se čte velmi dobře a myslím, že na základě zvoleného tématu má co nabídnou i dnešnímu čtenáři nebo případně divákovi. Já jsem vždycky při čtení tehle detektivek z Prahy nebo českého prostředí potěšen popisy míst, které znám, fungováním společnosti, která byla taková víc lidská a nebo jen takovou obyčejností vyšetřování, kdy si pak kriminalisté zajdou třeba na pivo a rozeberou to někde na "Karláku" v pivnici. Knize bych určitě pochválil popisy drogových závilostí,, některých anamnéz u užívání určitých látek a případně jejich dopady na zdraví a psychiku lidí. Je znát kdo knihu psal, v knize je velká část stránek věnovaná nemocnici, psychiatrii což myslím není na škodu a v kombinaci s vyšetřováním, Hanspalkou a dalšími detaily je to velmi dobrá kombinace. Knihu bych určitě doporušil všem, kteří mají rádi krimi s prvky toxikomanie a pražských ulic, kam nás příběh zavede.“... celý text
— ArthasKarfa

---

---

Hrůza obchází městem

„Klid! Je to podle skutecny udalosti aneb federalni policie v koncich. Velmi dobre a napinave je zde popsan pribeh serioveho (jak by rekla baba Psenickova) vraha..., ktery vladne po praze a seka lidem hlavy. Policie je zde takova bezradna a v zacatcich 158...Mate pocit, ze jich je vlastne hrozne malo...a ze na ukoly nove doby skoro nestaci. Porucik Beran, je zde vykreslen jako nova posila kriminalky...ktera se hned zapoji do sloziteho pripadu. Jezdi se zde metrem a tramvaji. Kam? Karlak, Dejvice atd. to mam proste rad...Kafe, caj parek a k tomu pivo...obycejni lide a obycejna "vyslapavaci" prace...kriminalistu. Zaujal me i popis z pohledu vraha a jeho precizni postupy...Clovek ta mista zrovna vidi. Pan doktor (autor) napsal knihu velmi dobre a tesim se na dalsi jeho knihy... Bude vrah dopaden? A co ho vede k tak hruznemu cinu? Bude na nej policie stacit, nebo bude dal unikat a pachat svoje vrazdy po praze...Doporucuji k precteni.“... celý text
— Winster

---

Kamarádi

„Sedávali dlouho naproti sobě na březích řeky a chytali ryby. Mladý lékař a policista. Setkali se až u svého prvního společného případu. Cyklistu porazilo auto a řidič, místo aby mu poskytl pomoc, ho odvezl do lesa. Chlapec se však doplazil k prvnímu domu a díky lékařské péči byl zachráněn. Na policistech bylo najít řidiče-hyenu. (Tento případ určitě mnozí znáte z médií). “Takže ho zachránily endorfiny. To by znamenalo, že s nimi může člověk konat zázraky!” “Dalo by se to tak říct, než se ovšem vyčerpá jejich zásoba. S endorfiny překvapivě přežívají lidé i v extrémních podmínkách, když se zraní někde v horách, přežijí výbuch v dole, jsou zasypaní v troskách, po zemětřesení, ztroskotají na moři… nebo jako tady u Martina Málka. Je to dar osudu, který uvolní sílu a dá možnost přežít.” Před čtenářem se tak začíná odvíjet příběh jednoho hlubokého přátelství, které oběma násobilo radost a zmírňovalo tragické okamžiky. Psychiatr a prozaik Jan Cimický čerpá náměty ke svým knihám zejména ze své lékařské praxe. A protože se v ordinacích i na operačních sálech ocitají také oběti násilných činů, mívají jeho příběhy mnohdy detektivní zápletku. V románu Kamarádi však naleznete mnohem více. Milovníci kriminálních thrillerů, bestiálních vražd a potoků krve budou zklamáni. Detektivní linka románu odpovídá spíše soudničkám. To však neznamená, že nebudete zažívat nepříjemné pocity. Např. bezmoc stolkovaného, kterému nepomůže ani policie, ani soudy, je popsána tak sugestivně, že až mrazí. “Přemýšlím o tom, jak pomoci člověku, kterého si někdo vybere a začne ho pronásledovat, ve vší počestnosti, ale zato neustále. Oběť se marně brání, nelze dotyčného totiž setřást. Nelze se ho zbavit… Psychiatricky se snad nejedná o posedlost, ale o ulpívavost, která se možná ani nedá léčit.” “A léčí se nakonec ten pronásledovaný,” potvrdil Hladík… Zajímavá je také linka osobní, v níž se seznámíme s rodinným životem obou hlavních hrdinů, kterým okolí začalo - pro jejich velké přátelství - přezdívat Bouvard a Pécuchet (román Gustava Flauberta a český televizní seriál Byli jednou dva písaři). Kdyby autor vynechal sáhodlouhé “odborné” komentáře, měl by příběh větší spád. Například popis fungování mozku na tři čtvrtě a dvou odrůd “nešvestek” téměř na dvě stránky působí jako přímá řeč nevěrohodně. Ale pokud nikam nespěcháte a rádi přijmete z “lehké” literatury i trochu poučení, jsou Cimického Kamarádi právě pro vás. Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk.“... celý text
— Márinka