Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2465/ostre-sledovane-vlaky-2465.jpg
3
3911
3911
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Trvalo mi hodně dlouho , než jsem si k panu Hrabalovi našla cestu . Naprosto chápu , že nesedne každému , ale když si zvyknete na jeho osobitý styl , tak to jde samo :-) Teď se ještě musím podívat na film s Vaškem Neckářem a budu to mít komplet .
Kniha mě moc nebavila. Četla jsem ji spíše z donucení. Styl psaní autora mě nezaujal. Připadalo mi, že spisovatel přecházel s jednoho tématu do druhého a skoky do minulosti na mě byly moc zmatené.
No já tedy nevím... Pokud by se zde vyškrtala slova, co se v jedné větě (která je klidně na celou stránku) opakují, kniha by měla max dvacet stránek. Přišlo mi to nastavované, nezáživné a podprůměrná závěrečná práce na jakékoliv univerzitě má větší slohové kvality.
Co se týká příběhu, jedním slovem nezáživné. Pro mě první a poslední kniha od autora.
Musím se přiznat, že ačkoli jsem věděl o čem tahle novela je a docela znal i děj, film jsem nikdy neviděl. Na jednu stranu je to ostuda, na druhou stranu jsem jím zase nemohl být už dopředu ovlivněn.
Je to opravdu krátká novela (audiokniha má něco přes dvě hodiny), možná i to je důvod, že se ji povedlo tak dobře zfilmovat. Je to i docela jednoduchý příběh o dospívání, je však podán jedinečným hrabalovským stylem, který dokáže poetiku, brutální násilí i erotiku neskutečně zkombinovat. To této knížce, i když vznikla v jiné době, dává nadčasovost.
Kdo ještě nečetl, přečtěte si, Já si zase doplním film.
Byla to má první od Hrabala. Očekávala jsem ledacos, ale tohle ne. Celou dobu jsem přemýšlela, jaký má dílo smysl. Nelíbily se mi sexuální scény a vulgarismy. Nezaujal mě autorův styl, kdy se prolínaly dvě dějové linie. Linie současná mi připadala prvoplánová. Možná teď vypadám, že nedokážu ocenit toto dílo, tomu tak ale není. Chápu, že nějakou hodnotu má, ale pro mě ne.
Po stylistické stránce se mi kniha celkem líbila, ale co se obsahu týče - ať už jde o erotické/sexuální scény, naturalistické popisy mučených zvířat či lidí apod. -, přišlo mi čtení jako ztracený čas.
Rozhodně zajímavá útlá novela s dějem, který se odehrává na konci druhé světové války ... bohužel konec nebyl úplně nejšťastnější ...
Jedná z mých oblíbených novel od Hrabala. Krátká, ale za to s příběhem, ve kterém si každý najde to svoje.
Poměrně příjemná jednohubka, když si vezmu, že s Hrabalovým stylem psaní mám všeobecně problém.
Knížku jsem četla jako povinnou četbu a vlastně se mi i líbila. Líbila se mi doba a drobné zápletky v průběhu knížky. Konec jsem teda nečekala ale celkově to bylo fajn.
3/5*
Ostře sledované vlaky autora Bohumila Hrabala jsou již takovou čítankovou klasikou, příběh je na první pohled nenáročný a mladý Miloš Hrma, ve filmu s tváří mladého Václava Neckáře, je alespoň povědomý většině. Stejně jako lačná tvář Josefa Somra, hrajícího výpravčího Hubičku, jež otiskuje kulatá razítka na pozadí mladé telegrafistky Zdeničky. I o tom je život a práce na malé železniční stanici Kostomlaty za druhé světové války.
A právě do této stanice jednoho dne zamíří železniční transport, který někteří nechtějí nechat projet a z mnoha důvodů jej ostře sledují obě strany. Vlak tak zamíchá osudy v krátkém příběhu.
I když jsou Ostře sledované vlaky u nás trochu nešťastně „tlačeny“ vzdělávacími institucemi jako povinná četba a otravná povinnost, stejně si je dejte. Je to dobrý příběh, skrývá se v něm mnoho zajímavého a donutí k zamyšlení. Jaká je cena mladého života a co všechno jej dokáže ovlivnit. Bezútěšná atmosféra paradoxního příběhu však vyústí ve velké finále. A k tomu je dobré, už kvůli mladému Hrmovi, dojít.
Právě jsem dočetla vydání z roku 1963, naprosto báječné,mnohem lepší než film. Díky
Já se strašně omlouvám, ale mě se to nelíbilo. Nebo.. lépe.. asi jsem tomu nerozuměla. Asi tak.
Ale pět hvězdiček dávám za tu těžkou dobu, ve které se to odehrávalo.
Humor tam byl, ale stejně jsem z toho cítila nějaký smutek.
Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím.
Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.
Knihu jsem četla, protože je povinnou četbou. Očekávání jsem neměla, i když jsem si tak trochu myslela, že budu nějak překvapená. To jsem byla, ale ne moc mile. Nemohu si pomoct, ale tento styl psaní a jazyk mi nesedí. I když zde byla dobře vykreslena atmosféra nádraží a vlaků.
Na této úrovni mě více oslovil Ota Pavel, ten mě napodruhé chytnul, třeba se mi to stane i tady.
Upřímně, já osobně byla z knihy zklamaná. Vybrala jsem si ji k maturitní četbě, jelikož mi je téma 2WW a film byl velmi úspěšný. Nicméně, vyprávěcí styl a podoba jazyka mi vůbec nesedly a dějová linka na mě působila nudně.
Mám ráda všechny zfilmované knihy od pana Hrabala...vlaky jsem četla kvůli maturitě a dýchá z toho nejen doba kdy byla knížka vydaná (styl psaní) ale i doba druhé světové války....a přesto i když obě doby byly velmi složité a těžké, knížka je velmi milá a krásně se čte....škoda jen toho konce no...
S Hrabalem jsem se dosud setkala pouze ve filmové verzi Obsluhoval jsem anglického krále, která je za mě sice famózní, ale po Ostře sledovaných vlacích se do její literární verze úplně nehrnu. Neberte mě špatně - tato kniha skrývá velmi silný příběh a právem si zaslouží titul klenotu české literatury, ale Hrabalův autorský styl je podle mě něco, co jednoduše polovině lidí sedne a druhé polovině ne.. já patrně patřím do té druhé půlky. Hrabalova nekonečná souvětí na mě působila zmateně a moc spádově, tak nějak příliš navrstveně.. něco jako když necháte plynout proud myšlenek a neřešíte, jak to zní, prostě mluvíte o všem, co Vám přijde na mysl, hezky jedno za druhým.. Přesto však musím ocenit, že jeho styl psaní je natolik originální a ojedinělý, že bych odteď poznala, kdo knihu napsal, i kdybych neznala jejího autora. Bavily mě však takové ty pověstné hrabalovské intimní až erotické narážky a scény, protože u těch jsem nejednou vyprskla smíchy (ukázku máte na druhé fotce příspěvku). Hrabal má dar vyprávět tragický příběh vtipnou formou, nešetří absurditou a zdánlivou neotesaností, ale zároveň je příběh nesmírně silný a citlivý, jednoduše jiný, než všechno ostatní.
Byť mě od něj neláká přečíst si něco dalšího, rozhodně nelituju, že jsem si přečetla tohle.. neohromilo mě to, nijak zvlášť mě to nenadchlo, ale dokážu pochopit, proč je Hrabal tak moc ceněný. A abych nezapomněla - ta kniha má 76 stran a máte ji přečtenou za 2 hoďky, kdybyste náhodou chtěli sáhnout po nějaké kratší české klasice :)
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
„Nikdy jsem v životě nic nedělal s takovou láskou jako službu na nádraží. A když byla noční, žasnul jsem nad tou slavností, jak staniční pomocník rozžíhal petrolejové lampy a lucerny, jak ve staniční kanceláři neustále hrkaly a cvakaly a pípaly a vrněly telefonní a telegrafní přístroje a vybavovala se kolečka v bezpečnostním bloku, tak jsem pořád měl dojem, že jsem v hodinářském krámě, anebo v obchodě se zpěvným ptactvem. Kdybych si měl zvolit jedno zaměstnání, která jsem kdy měl, zase bych chtěl být panem výpravčím.“ (Bohumil Hrabal)
Pan Hrabal byl (díky svému životnímu osudu) mužem mnoha profesí, a protože se uměl dívat na věci kolem sebe a psát o nich … „tak, jak jsou, ne, jak by měly být“ a protože, byl známý, jako častý návštěvník hospod, kde se rád účastnil debat a vyprávění, a příběhy, které si vyslechl pak dokázal zpracovat ve svých příbězích (byl totiž neskutečně vnímavý postřehnout ty nejjemnější detaily), byla nám, čtenářům, dána možnost vyslechnout si jeho „verze“ příběhů … plných kultivované obraznosti, a zamyslet se … nad jejich tragikomickým obsahem.
Jedním z takových příběhů je i tato krátká novela o přerodu chlapce v muže.
I její slova jsou plná hrabalovské hravé pábitelské poetiky, která si mj. uchovává kouzlo lidové mluvy, tedy, TO kouzlo toho lidsky prostého v nás.
V tomto příběhu pan Hrabal konfrontuje osobní drama - intimního života jednoho nezkušeného mladého muže a jeho strastí s láskou, nebo spíš, s nezvládnutou erotikou – s tragickou realitou války, s jejím vlivem právě na obyčejné životy obyčejných lidiček, kteří nejsou žádní hrdinové a přesto jsou konfrontování s hrdinstvím odboje, a pak, s paradoxem soucitu - soucit si totiž může zasloužit každý, ať už je na jakékoliv straně přítel/nepřítel – i ten totiž může trpět válkou úplně stejně. Nevinní jsou většinou na obou stranách!
Je to příběh hodně dojemný, prostý a neskutečně lidský!
PS: Pábitel, je podle pana Hrabala, někdo, kdo hodně slyšel a zažil, kdo říká věty, o kterých prý rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, kdo dělá věci, o kterých prý slušní lidé říkají, že jsou neslušné, … ale hlavně … kdo shledává věci lepšími, než připadají jiným! Prostě, člověk něčím zvláštní, který má potřebu sdílet svoje dojmy s ostatními … ještě, že tak! :-)