Osem hôr
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351258/bmid_osem-h-r-Ojz-351258.jpg
4
622
160
Pietro je chlapec z mesta, plachý a samotár. Jeho matka pracuje ako zdravotná asistentka v poradni na okraji Milána. Otec je chemik vo fabrike, podozrievavý a nervózny muž, ktorý sa každý večer vracia domov plný hnevu. Pietrových rodičov spája spoločná vášeň: spoznali sa v horách, zamilovali sa do seba v horách, v horách, na úpätí Troch lavaredských štítov, sa dokonca zobrali. Hory ich navždy spojili aj počas prežitej tragédie a súčasné Miláno ich napĺňa len ľútosťou a nostalgiou. Keď na úpätí hor¬s¬kého masívu Monte Rosa objavia dedinku Grana, cítia, že tu nájdu pokoj pre svoju dušu. Pietro tu trávi všetky letá a práve tu sa aj spriatelí s rovesníkom Brunom. Tak sa začínajú ich roky bádania a objavovania medzi opustenými domami, mlynom a strmými horskými chodníkmi. V tom období Pietro začína chodiť na túry aj so svojím otcom, čo bolo „asi to jediné, čo kedy od neho dostal a čo sa najviac podobalo na vzdelanie“. Pretože hory sú poznanie, pravý spôsob života, Pietrovo ozajstné dedičstvo – a to ho aj po dlhých rokoch odlúčenia opäť zblíži s Brunom. Osem hôr je príbeh o priateľstve medzi dvomi chlapcami, neskôr medzi dvomi úplne odlišnými mužmi – dobrodružná cesta zložená z útekov a pokusov o návrat k ustavičnému hľadaniu cesty k sebapoznaniu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Le otto montagne , 2016
více info...
Přidat komentář
Take svojske, osamele, smutnopekne citanie. Kto ma rad prirodu, hory, atd.-urcite ano.
“Od otca som sa naucil, dlho po tom, co som zanechal jeho chodniky, ze v niektorych zivotoch existuju hory, na ktore nie je mozne sa vratit. Ze v zivotoch ako ten moj a jeho sa nemozno vratit na horu, ktora je uprostred ostatnych a na zaciatku vlastneho pribehu.”
Přímočarý a křehký příběh o vztahu otce a syna, o přátelství a horách. Audiokniha se příjemně poslouchala.
Miluji hory a tady je mám detailně popsané a jako na dlani. Cítila jsem tu vůni rozdrceného jehličí i tu chladicí vodu z potoků. Vidím jak mi podkluzuji nohy v částech skalnateho moře a jak se potim při svižné chůzi do kopce.
Příběh dvou přátel je skvělou volbou a pasujicim dějem do drsných hor. Všechny jejich prožitky jsou skutečné a uvěřitelné.
Strohý, jazykově úsporný a přesto hluboký a silný příběh mužského přátelství, otcovské lásky a pubertální vzpoury. A ty hory... skoro jako bych tam byla, viděla na vlastní oči zasněžené vrcholy a cítila čerstvý vzduch při namáhavém výstupu.
Sotva jsem se prokousal první kapitolou a začetl se, už jsem nedokázal knihu odložit. Osm hor mi vzdáleně připomnělo Gulbranssenovu severskou ságu a mile mě překvapilo. Příběh ze současnosti je vyprávěn s vnitřní naléhavostí a s citem pro detail. Je to sonda do života lidí, kteří si nedokážou život bez hor představit. Je to příběh o odvaze, strádání, samotě i přátelství. Kupodivu mi tu nějaká dějová akce, zvrat či spád ani nechyběly. Je to jen příjemná oddechovka o toulání v srdci hor. Někoho překvapí a obohatí, jiného nechá klidným.
Trochu nostalgická kniha o horách a dlouholetém přátelství utuženém mnohými horskými výstupy a společnou láskou k Alpám. Stylem v mnohém podobným Františku Nepilovi bohužel však bez jeho jemně skrytého humoru, ale zato se stejným pochopením pro lidské snažení a trápení. Hlavně oceňuji autorovu snahu poodhalovat podstatné hodnoty života možná u každého trochu jiné, ale v zásadě nakonec stejné. Takové vyprávění by se nejlépe poslouchalo někde vysoko v horách u ohně pod hvězdným nebem.
Pomohlo mi, že píšem komentár s nejakým odstupom od prečítania a prišla som na to, prečo sa mi kniha tak úplne nepáčila. Môžeme Pietrove pocity prežívať iba vo vzťahu k prírode, k horám... ale pokiaľ sa jedná o nejaké pocity voči iným ľuďom, nedozvieme sa nič. Zrazu je to úplne plochá postava, ktorá sa mi tým stala čiastočne neznesiteľnou.
Vždycky mě víc lákaly hory než moře a tak pro mě tahle knížka byla takovým moc příjemným únikem. Celý příběh je vlastně o vyvíjejícím se přátelství Pietra a Bruna, kteří se jako malí kluci seznámí v horách. Každý z nich je úplně jiný a přesto si tak dobře rozumí. Bruno, syn horalů, který krom hor vlastně nic jiného nezná. A pak Pietro pocházející z města a vedoucí vcelku normální život. Během jejich života se scházejí a znovu rozcházejí, na jejich přátelství jako by to ale vůbec nebylo znát.
Strohost a velkolepost hor tady byla popsána naprosto dokonale. On celkově ten popis přírody či práce v horách byl naprosto autentický a já při čtení měla kolikrát dojem, že se stačí jen pořádně nadechnout a sama ucítím tu vůni smrků a jezera. Celé to na mě působilo tak poeticky a melancholicky. Kdybych to měla shrnout, je to knížka o nacházení sebe sama. Je to o zdolávání vrcholů a propastí nejen v horách, ale i v životě.
...že všechny hory si jsou něčím podobné, a přece tam nebylo nic, co by mi připomínalo mě nebo někoho, koho jsem míval rád, a v tom je ten rozdíl. Ve způsobu, jímž místo uchovává váš příběh. Jak jej dokážete znovu přečíst pokaždé, když se tam vrátíte. V životě můžete mít jen jedny takové hory...
Příběh o bytostné lidské potřebě splynout s přírodou, učit se od ní a očistit se v ní.
Příběh přátelství hor a člověka, které vstupuje i do vztahů k blízkým.
Také o rozdílu mezi městem a venkovem, který každý vnímáme po svém.
Příběh o svobodě, autenticitě, touze po samotě i společenství.
Kniha o lidské blízkosti, která je křehká a vzácná a nejsilnější je nakonec přátelství z dětství.
Stejně jako alpské vrcholy mě uchvátil úsporný styl autora, ve kterém není písmenko navíc. Jeho vyprávění pohltí velice nenápadně avšak o to intenzivněji. Má mnoho osobních i sociálních vrstev. V každém z nás rozehrává osobitou paletu zážitků a pocitů. Osudy lidí jako by v blízkosti hor ustoupily do pozadí. Stejně se vytrácí kvalita rodiny při předávání mezi generacemi.
Bruno a Pietro svým přátelstvím, které vše překoná pro mě souzní s horským potokem, který je výrazným motivem příběhu. Rodina je potom čistou vodou bez níž jako lidé nemůžeme přežít. To jsem mezi řádky vyčetla já :o)
"Roklina v Graně byla v polovině listopadu spálená suchem a mrazem. Měla barvu okru, písku, terakoty, jako by se přes pastviny už přehnal požár a stačil se i uhasit. V lesích ještě tu a tam vzplál: na úbočích hory ozařovaly temnou zeleň smrků zlaté a bronzové plamene modřínů a když člověk zvedl oči k nebi, hřály u srdce. . . . ."
Spíše než osudy postav mne zaujala neuvěřitelně dokonalá forma vyprávění a popisy přírody.A hor a člověka a jejich vzájemného vztahu,lidských příběhů až nenápadně tragických a jakoby samozřejmých ,v jejich prostotě přitom nezvratitelných rozhodnutí.Hory člověku imponující svou monumentálností a krásou a na druhé straně ho děsící nevyzpytatelností a krutostí při rozmarech počasí.Tak jako ženy.Ta kniha bude ve mne rezonovat dlouho i když jsem při čtení porušil všechny základní pravidla výstupu: vystoupal jsem v nadšení na tu horu moc rychle a nevychutnal všechno.Budu se muset někdy do Dolomit vrátit a jít ještě jednou a pomaleji.
Už z prvých stránok budete mať pocit výnimočného jazyka- farbisté a predsa jednoduché popisy prírody vás uchvátia, ak čo i len trošku máte srdce naklonené týmto smerom. Budete mať chuť a náladu chodiť, šľapať, spoznávať kopce a hory. Autor ma v tejto knihe určite viac zaujal ako vo svojej Sofii, ktorá vždy chodí v čiernom (ktorá mi úplne pripomínala Emu Mullerovú- pozn. pre slov.čitateľov).
Akurát, opäť tie postavy, strohé, nekomunikujúce medzi sebou, svoje bolesti si nechávajú pre seba a čo ma najviac mrzí je to, že ich správanie ich vôbec nemrzí . A síce ich vzťahy (aj rodinné) strokotávajú, tak oni nad tým neprejavia ľútosť (ani vo vnútri)...
Tato kniha má 217 stran a já ji četla už od května. Pekelně dlouhá doba. Ale ne proto, že by mě nenadchla, nebo byla nečtivá, nudná nebo něco podobného. Ale proto, že na tuto knihu jsem chtěla svůj čas. Chtěla jsem ji číst jen když se cítím dobře, protože ta kniha si to zaslouží. Neděli se tam velké zvraty, ani napětí, žádné velké zápletky. Bylo to o prostém životě lidí z hor a klukovi, co se tam rád vracel. ☺️ Je to krásná kniha která není pro každého. A určitě ji chci v knihovně a ráda se k ní vrátím.
Já osobně bych řekla, že Paolo Cognetti tuto knihu nenapsal, on jen uměl naslouchat horám a horské přírodě, vrcholkům a horalům, tuhle knihu totiž napsaly právě hory, hory a život. Moc mě mrzí, že jsem ji neměla s sebou v Alpách! Alespoň mě tam ale teď její stránky opět přenesly a já si všechny ty naše letošní výšlapy užila ještě jednou. Kniha není přímo napínavým příběhem, ale já ji nemohla odložit ani na chvilinku. Chtěla jsem být spolu s Pietrem a Brunem, dýchat čistý horský vzduch, nechat si pod kůži vlézt horskou syrovost, chlad, romantiku a divočinu...
vcuclo mě to, obestřelo a od počátku do konce jsem měla pocit úplného pohlcení...a začaly mě svrbět nohy (přiznávám, že cestou kolem botníku jsem pohladila pohorky:))
Silný příběh vyvolávající velmi silné emoce po jeho dočtení. Pravdivý, veselý i smutný jako sám život. Cognetti dokáže přesvědčivě vylíčit osamělý způsob života, stejně jako setrvání v rodině a přednést čtenáři všechna úskalí i radosti plynoucí z obojího. Přátelství Bruna s Pietrem (Beriem) mi připadalo jako něco dnes již neexistujícího a přesto tak nesmírně skutečného, až jsem se místy přistihla, že jim ho snad i závidím. Nádherná knížka, doporučuji!
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Nádherný příběh o tom, jaké může být přátelství mezi muži. Tohle by se ženským asi nestalo :-)
V Dolomitech jsme byli na dovolené, takže jsem měla hned jasnější představu o horách, které jsou v knize popisovány. Velmi příjemné čtení, hluboké myšlenky a krásné popisy přírody.