Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136745/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistu-XlV-136745.png
5
890
218
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů. Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes , 2009
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla již podruhé. A opět to byl zážitek. Stejně jako poprvé mám pocit, že jsem se stala přímo aktérem příběhu, ne čtenářem. Tak blízký mě Michel je.Přála jsem si,aby kniha ještě pokračovala.Těžko se mě s Michelem i všemi nenapravitelnými optimisty loučilo. Jean-Michel Guenassia napsal krásný román.Nevím jak dlouho jej psal,kolik mu to dalo práce. Působí však tak, jako by jen tak lehce mávl rukou nad papírem a stvořil příběh.
Klub nenapravitelných optimistů mohu jen doporučit.
Název trochu klame. Člověk by čekal, že zde potká partičku nezdolných optimistů, kteří i přes nepřízeň osudu nepřestávají věřit v život a jeho světlé stránky. Setká se ale spíš se zahořklými uprchlíky z východního bloku, kteří si s sebou do nové země přitáhli spoustu traumat a bolestí, se kterými se i po letech jen těžko vyrovnávají. Zpočátku je těžké se s nimi naladit na společnou vlnu, ale kniha je dostatečně obsáhlá, aby si k nim čtenář cestu přece jen našel. Příběh míchá témata rodinná, politická i sociální, některé motivy (např. zmizení blízkých) se opakují a není jasné, zda je to účel, nebo jen nedostatek vypravěčské konvence. Francie vždy tíhla k levici, k revoluci, a mladí Pařížané jsou stále plní radikálních myšlenek a teorií o odstranění třídní nerovnosti. Jejich idealismus je zde poměřován s realitou skutečných emigrantů, které pokus o nastolení vlády lidu stál jejich životy a donutil je žít ve vyhnanství, daleko od vlasti a od svých blízkých. Každý se mohl provinit nějak jinak a v exilu nakonec skončili jak odpůrci režimu, tak i jeho vyznavači. I hrdinové se v minulosti mohli zachovat zbaběle a přisluhovači v sobě najít kousek lidskosti. Mladý Michel se v těch složitých vztazích snaží zorientovat a zároveň se plácá ve složitém propletenci vlastních rodinných a milostných vztahů. Po počátečním tápání naštěstí kniha dospěje k zajímavému rozuzlení, které ve čtenáři ještě dlouho rezonuje. Je to tak, a ne jinak.
str 26: "Dětem se nevykládá, co se stalo před jejich narozením. Nejdřív jsou moc malé na to, aby tomu rozuměly, pak jsou moc velké, aby to poslouchaly, pak nemají čas a pak už je příliš pozdě. To patří k rodinnému životu. Žijeme vedle sebe, jako bychom se znali, ale nic o sobě navzájem nevíme. "
str. 241: "Existují nepřekonatelné úkoly jako čelit realitě, říkat pravdu nebo uznat vlastní omyly. Člověk kolem toho chodí, vyhýbá se tomu, dělá něco jiného a přejímá jezuitskou morálku: zamlčovat pravdu neznamená lhát."
str. 257: "Velcí romanopisci mnohdy zaznamenali, že ženy se neodbytně dožadují jistot. Značná část jejich příběhů spočívá v získávání slibů. Naléhají, nedají pokoj, udělají z toho záležitost života a smrti, a muži nakonec ustoupí."
str. 334: "Lidé se bojí, že ztratí paměť. Ale vždyť ona je zdrojem našeho trápení. Dobře se žije jen v zapomínání. Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí. Šťastní lidé zapomínají."
str. 501: "Říká se, že šance vám na dveře zaklepe jen jednou, že se jí musíte umět chopit. Pak je pozdě. Odejde jinam a nevrátí se."
Nemám slov, kniha mě nenechávala usnout, byla krásně barvitá a složitá z tolika lidských osudů. Dlouho po jejím dočtení se k ní v myšlenkách vracím, mluvím o ní a doporučuji lidem. Myslím, že v současné době by si ji měl přečíst každý, už jen proto, aby se minulost neopakovala, aby nemuselo docházet ke stejným osudům lidí. Přesto je to napsáno téměř až poeticky (romanticky?), není to žádný politický manifest, nemusíte se bát detailů a historických údajů - krásně ladí s příběhem. Guenassia dokazuje, že je mistrem slova!
Ano, souhlasím s většinou zde zveřejněných komentářů. Milá kniha, příjemné vyprávění, zajímavé osudy. Klidně bych si autorovo povídání četla dál. Jen se mi nechtělo věřit, že Michelovi je pouhých dvanáct let. Opravdu dospěl rychle a předčasně. Je dobře, že dnešní dvanáctiletí už mohou mít jiné starosti.
Podle mě byla kniha zbytečně dlouhá, místy nezáživná. Jen proto, že měla tak skvělé recenze jsem ji dočetla do konce.
Po dočtení knihy jsem měl takový zvláštní pocit, že jsem přečetl zase něco jiného, něco výjimečného. To se mi příliš často nestává. Z knihy byla cítit šedesátá léta, strasti a radosti dospívajícího chlapce a jeho přátel z řad emigrantů. Moc hezké a příjemné čtení ze života bez ohledu na počet stran.
Guenassia má obrovský dar vyprávění. 560 stran uplynulo jako voda, přirozeně, bez hluchých míst. Chtělo by se mi pokračovat pořád dál, ale ráda se budu probírat stránkami a číst na přeskáčku jen pro radost ze čtení. Historické pasáže by Východoevropan-pamětník asi popsal drsněji a ne tak romantizujícím způsobem, ale v rámci stylu jsou uvěřitelné, musí za nimi být podrobné studium; ohromnou šířku záběru si autor může bez pochyb dovolit.
Místy mi drhly příliš umělé zápletky a nerealistické náhody, navíc mám pocit, že se bez některých dalo dobře obejít a byly jen na efekt. Samotný fakt, že se s (extrémně vyspělým) náctiletým hrdinou baví o generaci starší muži od první chvíle jako rovní s rovným a zrovna jeho si někteří vyberou jako důvěrníka, je poněkud nepravděpodobný, ale ráda to pomíjím - tak krásné, literárně i emocionálně krásné studie charakterů, jemnou nostalgii, nejednoznačné postavy a dobré konce v rámci mezí životního realismu stojí za to číst.
Nevím, jestli čtyři nebo pět hvězd, jestli přiznat větší váhu rušivému šustění papírem nebo kráse zážitku, ale vím, že se k těm příběhům, ke všem, chci někdy vrátit a že ve mně dlouho zůstanou.
Do tejto knihy som sa zamilovala na prvú stranu. A s ich rastúcim počtom sa náš vzťah ešte viac zintenzívňoval. Už v polovici som bola smutná, že ju raz asi budem musieť dočítať. Dávkovala som si ju preto pomaly. Tešiac sa z každej vety.
Román o Sovietskom zväze a východnom bloku. Román o Alžírskej vojne. Román o živote emigrantov žijúcich v Paríži. Román o dospievajúcom chlapcovi, ktorý rád číta počas chôdze. Román o priateľstve a láske. Román o zrade a sklamaniach. Román o šachu. Román o fotografovaní.
Všetko podávané s citom. S úsmevom. Aj keď sú to príbehy nie vždy úsmevné. Prerozprávané cez postavy, ktoré sú také naozajstné, že ich máte chuť potľapkať po pleci.
Michel Marini a členovia Klubu mi budú ešte dlho chýbať. Boli skvelými spoločníkmi.
"Deťom sa nerozpráva, čo sa stalo predtým, ako sa narodili. Najprv sú príliš malé na to, aby tomu porozumeli, potom sú príliš veľké, aby to počúvali, potom nemajú čas a potom je už príliš neskoro. To patrí k rodinnému životu. Žijeme vedľa seba, akoby sme sa poznali, ale nič o sebe nevieme."
Zpočátku plyne kniha pomalým tempem, postupně se čtenář seznamuje se členy Klubu, s Michelovými strastmi, až to celé vyvrcholí strhujícím závěrem a vysvětlením nejedné záhady.
První stránky jsem četla na sílu, po dočtení knihy jsem se k nim vrátila a teprve pochopila, o čem je řeč. Je to zajímavé, je to poučné, je to hodno zamyšlení, je to smutné...a hlavně je to hrozně ponuré. Po dočtení jsem nebyla schopná knihu hned okomentovat, muselo se mi to uležet. Když si teď na knihu vzpomenu, sevře se mi hrudník a vidím šedočerno. To, co zažil hlavní hrdina ve svém poměrně raném věku, to, jakými byl obklopen lidmi a situacemi, byla fakt síla. Podle názvu jsem si myslela, že to bude daleko veselejší čtení...
Táhne se jako med, stoprocentní atmosféra, parádní letní pomalé čtení... za mě 85%
Skvělá kniha, která má téměř vše: je poučná, napínavá, dojemná i vtipná. Velmi dobře se mi četla.
Kniha, do které jsem se dloouho nemohla začíst. Uvědomila jsem si tím, jaké mám mezery ve znalosti dějin dvacátého století. Občas jsem se ztrácela v jednotlivých postavách členů klubu a jejich příbězích. Každopádně konec mě naprosto ohromil.
Zvláštní kniha. Vlastně je to takový výřez ze života dospívajícího kluka, víceméně bez začátku a bez konce. Trochu jsem se bála tloušťky knihy i tématu (šachový klub), ale nutno říct, že udržet pozornost nebyl problém. Autor hezky mixuje přítomnost a minulost, tajemství, smutek a melancholii smutných uprchlíků z Východu. Určitě můžu doporučit.
Dočteno.
A už vím, že kniha patří k těm, na které se nezapomíná. Rozhodnutí spisovatele bylo napsat román života. A myslím, že se mu to opravdu povedlo.
"Jsou knihy, které by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejné je to s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete."
Výstižný komentář dnes napsal i Makropulos a k tomu už nemám co dodat. Jednoznačně doporučuji román k přečtení.
Tahle kniha mě velmi zasáhla. Je to úžasný příběh, skvěle napsaný, postavy jsou naprosto uvěřitelné a jejich životní osudy čtenáře opravdu zasáhnou, příběh o přátelství, lásce, ztrátách, zradě, rodině, ale i o knihách, fotografování, šachové hře a filmech. Je to o Sovětském svazu a východním bloku v padesátých letech a Francii v létech šedesátých, o alžírské válce, židovské otázce, a hlavně o tom, jak jsou tyto historické události prožívány a jak ovlivňují životy lidí. Autor přibližuje pocity emigrantů odloučených od svých rodin, ale vedle nich vypráví i o problémech a pocitech dospívajícího kluka, se kterým se život taky nijak nemazlí. Myslím si, že každý čtenář si v tomto románu dokáže najít něco, co ho zaujme.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
V téhle knize je prostě všechno. Tolik nádherných vět a tolik příběhů. A vypráví je vypravěč všech vypravěčů. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout.
"Raději budu žít jako optimista a mýlit se, než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu."