Odile
Raymond Queneau
Novela s mnoha autobiografickými prvky z r. 1934 vypráví o mladém intelektuálovi. Součástí jeho tápání je i vývoj vztahu k dívce, který se skoro proti vůli mladíka mění z přátelství v lásku. V knize je v postavě vůdce literárního kroužku karikován Andé Breton. Roland Travy má za sebou zážitky z války v severní Africe a po návratu se bez cíle, bez zázemí a bez zaměstnání potlouká po Paříži. Pro své potěšení se zabývá složitými matematickými propočty. Celkem náhodně se seznamuje s dvěma naprosto odlišnými skupinami lidí – s mladíky a „děvčaty“ z galerky či pologalerky, mezi nimiž pozná také dívku Odile, a se skupinou výstředních estétů, v nichž lze snadno poznat surrealisty. S trochu záhadnou Odile se z praktických důvodů ožení a teprve po čase zjistí oba, že to, co k sobě cítí, není přátelství, ale prostě láska... Doslov napsal Jiří Pechar.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stylistická cvičení |
| 2010 |  Zazi v metru |
| 2011 | Modré květy |
| 2006 | Na svatého Dyndy |
| 2003 | Svízel |
Kniha Odile je v
| Přečtených | 20x |
| Knihotéce | 11x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 2x |
Dokud jsem si nepřečetl doslov, který osvětlí, že příběh je silně autobiografický a vychází z reálných událostí, připadala mi kniha jako taková tragikomická parodie na život. Snad až na titulní postavu, která toho moc o sobě nepoví, tam všechny významné postavy mají jen plno keců, podivných teorií a smysluplnou činnost nevykazují žádnou, ale až na hlavního hrdinu jim rozhodně nechybí sebevědomí. Hlavní hrdina pak jeví některé autistické rysy - zjevnou neschopnost něco k jiným cítit a komunikovat s nimi, jedině ve svém abstraktním matematickém světě se cítí v bezpečí. Ale nakonec přece jen překročí svůj stín a vrhá se do skutečného života.