Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kSJ-243.jpeg
4
1759
213
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Na střední nám učitelka češtiny (nikdy jsem nepochopil, proč se tolik zdůrazňovalo slovo gymnázium, když, na rozdíl od střední, po jeho ukončení jsme nic neuměli a stejně tak jsem příliš nepobral, proč si kantoři na gymnáziích nechávají říkat profesoři, ač jimi nejsou) tvrdila, že autor napsal Obsluhoval jsem anglického krále doslova přes noc. Zavřel se a k ránu byl hotový základní rukopis.
Nevím, zda tomu bylo přesně tak. Dáma to byla nesmírně vzdělaná a až neuvěřitelně sečtělá. Bohužel celá věc měla i jinou, stinnou, stránku, jež se začala projevovat ke konci našeho studia, a to když ve svých vyprávěních několikrát nechávala umírat hlavního hrdinu z Cesty zpátky v knize Na západní frontě klid. Stále opakovala, téměř jako mantru, "pište si", ačkoli před chvíli nemluvila o literatuře, ale o tom, komu dá a komu nedá svůj hlas v parlamentních volbách, či vzpomínala, jak v srpnu ´68 viděla přijíždět na náměstí tanky s bílými pruhy, aby vzápětí přeskočila na jinou vzpomínku, kterážto spočívala v tom, že jednou viděla mávat z okna samotného Jana Wericha studentskému průvodu, jehož byla součástí.
Každopádně ať už je to s napsáním knihy jakkoli, svým způsobem umocnila můj zájem o literaturu, který trvá do dnešních dnů. Obsluhoval jsem anglického krále jsem tudíž přečetl přes noc z pátku na sobotu. I vám doporučuji!
Moje srdcovka. Kvůli referátům jsem ji musela číst dokonce několikrát, protože se profesor v mých komentářích pěkně šťoural, ale nevadilo mi to. Hrabala můžu číst pořád. Miluju ten jeho jedinečný pábitelský styl, ten ohromný tok myšlenek, ta dokonale dlouhá souvětí! Jak je čeština krásná! Jak si s ní Hrabal ohromně pohrál! Úžasně začíná vypravovat každou kapitolu s: ,,Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.'' A to jeho líčení, že se v hospodě všichni mezi sebou hádají, ale přesto se mají rádi. A jak je svět krásný.
Po několika letech jsem si přečetl českou beletrii. Bože, ta čeština je tak nádherný jazyk! Sice nám jej fb a sms osekají do newspeaku (už tahle věta je naprosto otřesná, takže přidám ;-) ). Loni jsem nic jazykově krásnějšího nečetl.
Nemožné se stalo skutkem a pingl Dítě prozřel. Celoživotní touha stát se někým, být uznávaný v očích ostatních, vydělat svůj první milion, jít si za svým snem přes okrádání lidí, kolaborací s Němci, prodejem židovského majetku, opuštění vlastního dítěte až k vytouženému cíli - vlastnímu hotelu, je metaforou pro hledání smyslu života.
Jeho protipólem v hledání smyslu života je vrchní Zdeněk z hotelu Tichota, který svůj život prožívá, když najme vojenskou kapelu, aby v lesích zahrála jeho strýčkovi, kterého rozpláče radostí. Koupí pouťové atrakce, aby se všichni mohli vozit zadarmo. Objedná autobus pro blázny, koupí jim sud piva a dělá kulisu pro rozhodčího Říhu, který se připravuje na derby Sparta Slavia.
Nemožné se stalo skutkem, protože Dítě je metaforou každého Čecha, který v době socialismu 70. let hledá smysl života.
Hrabalova poetika mi není blízká, občas hraničí s trapností. Ale neskutečně se mi líbil závěr knihy, kvůli němu to snad stálo za to!
3/1
Pěkná knížka. Hrabal je moje srdeční záležitost a tohle je jeho dospělé dítě. Zároveň jsem rád, že se filmové podoby chopil právě Jiří Menzel, protože přenesl do filmu opravdu celého Hrabala se svojí obraznou poetikou i specifickým humorem přecházející až v působivou grotesku.
Popis toho, jak jeden člověk se snaží o naplnění svých snů. Několikrát byl již na dobré cestě, ale nějak to nedopadlo, tak jak chtěl. Když se mu to konečně podařilo, tak o ten sen byl připraven. Je to i o tom, jakých prostředků je člověk ochoten použít ke splnění toho svého snu. Ne vždy to je chvályhodné. Je to i o tom jít dál, když se ten sen nepovede splnit. Smířit se s tím, co mám a snažit se i tak žít dál. Je to o svém vlastním prožívání, o snění, o svých představách.
Velká parabole dospívaní člověka, aby byl schopný rozlišít, co je a co není v životě duležité. Pochopil jsem to až na posledních 20 strankach románu. \"Sova Minervina zahajuje teprve s počínajícím soumrakem svůj let\", psál Hegel pro vyvoj civilizacií: ty prý moudřejí až tehdy, když pádají. Hrabal použiva stejnou paraboli pro vnitřní vyvoj jednotlivce. Právě proto tolikrát opakuje: \"štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí\" - každý člověkův pád dava mu šancí uvidět oblohu, tehdy smysl života. Aby ho pochopít \"je třeba být sám\" a prozatím jen \"večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen z hluboké studny.\" Tehdy když dobíhame života, a nebo když jsme v tísní. A mám pocit, že Hrabal žil pravě timhle způsobem.
Jsem trochu rozpačitý ze stylu vyprávění o malém čišníkovi snažící se dostat mezi milionářskou elitu za jakoukoliv cenu.Podlézal Němcům, vzal si Němku, přehlížel likvidaci židů a kradení majetku .Nakonec své milionářské idoly, které jím opovrhovali následoval až do komunistického vězení. Trochu to odlehčuje humor místy prokládaný erotikou, smířením se sebou samým a dobrovolné izolování v pohraničí. Od uznávaného autora jsem četl tři knihy, ovšem vrátím se pouze k Postřižinám.
Kniha o tom, jak ke štěstí vždy chybí ještě jeden krok. A stejně jako i jiné lidí se hlavní postava honila za něčím jen proto, aby smíření našla jinde.
Ke knize se asi už nevrátím, protože ve mně nezanechala hlubší dojem.
Četla jsem k maturitě a určitě jsem nelitovala. Klasický "Hrabal" plný zvláštní poetiky.
Tady jsou veškaré adorace, ceny a popularita naprosto v pořádku. Největší talent své generace a jeho nejkompaktnější dílo.
Nádherná knížka, kterou mistr Hrabal vysypal během horkých letních týdnů doslova z rukávu ... Jeho proud myšlenek nám odkrývá vývoj zvláštní postavy Jana Dítěte, která celý život sní a hledá smysl a štěstí v absurdním světě, aby je nakonec objevila v sobě samé, svojí samotě a obyčejné kráse plynutí života.
Existencialismus, hrabalovsky typický "smutný humor", syrově poetická erotika ...
Prostředí prvorepublikových restaurací i hotelů, válečné mezidobí i příchod komunismu jsou důlěžitými reáliemi, které čtenáři dávají poznat mnohé ze skutečností tehdejších, ale i pravd absolutních ...
Geniální kniha o malém mužíkovi, jak šel životem za svým snem. A jak postupně moudřel. Jednou z nejkrásnějších pasáží světové literatury pro mě je jeho život v lesích pohraničí s koníkem, psem a kočko. To je romantika a poetika. A mé vysněné stáří.
Četla jsem nedlouho po shlédnutí filmu a upřímně nelíbilo se mi ani jedno...
V knize mi vadil styl psaní a přišlo mi, že snaha ze smutného dělat legraci je v této knize kýčovitá.
Film mě nezaujal ani dějem ani ničím jiným
Po knize jsem sáhla hlavně pro to, že se mi nechtělo věřit, že by byla stejná jako film...
No, o něco lepší byla...
Mal som to šťastie , že som dostal do rúk vydanie knihy z Jazzovej sekce. Pre mňa jednotka od pána Hrabala. Jediná kniha , ktorú sa nepodarilo Jirkovi Menzlovi hrabalovsky preniesť na filmové plátno. Všetko má svoj čas a pán Menzl sa k realizácii dostal neskoro , dôvody poznáme.
Knihu jsem četla k maturitě, ale nezaujala mě. Některé věty byly moc dlouhé a přišly mi i nesmyslné. Nečetlo se mi to dobře. Styl psaní pana Bohumila Hrabala mi celkově nesedí. Už bych to nemusela číst znovu.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Československo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha se mi moc líbila...