O válce

Bible vojenské strategie, taktiky a vše kolem vojenského konfliktu, jak Clausewitz píše, na všechny války lze pohlížet jako na politické akty. V době psaní knihy rozlišoval autor jen tři druhy vojska pěchotu, dělostřelectvo, jezdectvo. Dodnes se v americkém West Pointu nebo na české vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově vyučují, některé pasáže z této knihy ohledně pěchoty. Ve vrcholovém managementu v marketinku se řídí Clasewitzovými poučkami ohledně strategie a taktiky. Knihu jsem zakoupil pomalu před dvaceti lety, jedna z mála knih, kterou jsem četl měsíc a udělal velké množství poznámek. Čtení, které není pro každého, ale zaujme logickými poučkami a množstvím teorií, které fungují i dnes. Nedávno jsem četl knihu Válka jako peklo, němečtí generálové vypovídají o východní frontě. Mnoho generálů si zde stěžuje , že nebyla dostupná žádná literaturatura o Rusku a jejich způsobu boje. Četli špatně Clausewitze, v kapitole O charakteru dnešních válek Clausewitz píše : říše velkého rozměru nelze dobýt viz Napoleon 1812 a rovněž zmiňuje co Španělé dokázali guerillovým bojem proti Napoleonovi.

Pokud jste pouze lehkým fanouškem vojenství, knihu si nekupujte, je příliš teoretická a podrobná, bude Vás nudit.
Pokud mate na hlavě korunu, řídíte nejake impérium, nebo se impérium (klidně i finanční) řídit chystáte, kniha je pro Vas!!!
Pokud Vas mysl bude pokoušet s čtením přestat, kvůli zdání že techniky a metody popsané v knize jsou zastaralé, tak Vase představivost a schopnost upravit popsané principy na dnešní dobu je nedostatečná a asi i nemate potřebné IQ, aby jste si z knihy dokázali odnést to co si z ni odnesli ti Největší stratégové kteří kdy chodili po zemi a knihu četli.
Tato kniha pomůže TOP manažerům i vysokým vojenským velitelům s potřebným nadáním ukočírovat “vojsko které řídí a dovést ho vítězně do cíle.

Velkolepé, ovšem nesmírně teoretické a v mnoha ohledech již beznadějně zastaralé dílo. Základní poučky o obraně, útoku, zásobování a podobně sice zůstávají v platnosti, jak ostatně v nedávné době ilustroval Tálibán s účinným odporem ve vysokých horách a přepady ze zálohy nebo Rusové a Ukrajinci s obtížností překonat hluboký pevnostní systém nebo širokou řeku a udržet dlouhé zásobovací trasy. Navzdory všem moderním zbraním navíc stále platí i Clausewitzovo tvrzení, že rozhodující složkou v armádě je pěchota.
Těžko autorovi vyčítat, že nepředpokládal, že proti sobě nemusí stát dvě konvenční armády, bude nepostradatelnou součástí válka ve vzduchu a bude možné útočit na dálku, ale už průmyslová revoluce a rozvoj železnice v polovině 19. století přinesly zásadní změny, které Clausewitz příliš nepředvídal a které změnily určité body k nepoznání. Jedná se tak spíš o dobovou učebnici vojenské taktiky a strategie s místy zbytečně podrobnými a repetitivními popisy a pro většinu dnešních čtenářů bude kniha nudná a nepříliš přínosná.

Encyklopedie,která je o válce jako řemesle.Jakýsi návod jak úspěšně vést válečný konflikt.Bitvu v horách,v močále a nebo na poli když sněží.Se ztrátami na lidech se samozřejmě počítá.Clausewitz toho do knihy vtěsnal tolik,že ji nestihl ani dokončit. Upřímně, nedovedu si představit vojenského velitele,který by si rady zde udílené všechny osvojil.Kdysi jsem se o ni popral na internetové aukci,ale nikdy jsem ji nedokázal celou přečíst.Je zajímavé,že i když je tak málo čtivá,tak v češtině vyšla již ve čtyřech vydáních.
.
.
.
Kniha mi připoměla jednu píseň,která se dívá na válku z pohledu obyčejného vojáka:
"V ležení u hranic dali nám kvér,
generál Lieberschwietz ukázal směr.
Támhle só Francóze proklatá zběř
neptej se nevzpouzej kušuj a běž!".

Tato kniha se řadí do osobní hall of shame v délce četby. Nic jsem nikdy nečetl déle než osm měsíců. Kousek po kousku, rychleji se to nedalo. A to ne že bych historicky nečetl nic delšího. Na druhou stranu - je to vcelku pochopitelné. Kniha vyšla v první třetině devatenáctého století, čemuž je poplatný překlad (originální "staroněmčině" odpovídá něco na způsob "staročeštiny"), navíc samotné téma je rovněž nejednoduché. Literatura faktu se skutečně nedá louskat jako román. Bohužel délka užívání (rozuměj: válení se s bichlí v posteli) se výrazně podepsala na stavu vazby, což se mi taktéž snad s ničím nepodařilo. Tak jako tak, fascinující je autorovo podání celé věci, rovněž poplatné mentalitě tehdejší doby. Ale jak jinak se dá o válce uvažovat, když z ní chcete udělat předmět vzdělání? Nicméně pro člověka dnešní doby (nebo alespoň pro většinu lidí) je redukce živé myslící bytosti na pouhou jednotku síly, se kterou se následně kalkuluje, něco těžko stravitelného.

Ponechám bez hodnocení. Dočetl jsem totiž asi jen do třetiny a dál už jsem to opravdu nezvládal, protože jsem si uvědomoval, že mi to obrovské množství složité teorie a rozborů jen protéká hlavou. Ač jsem milovníkem vojenské historie a literatury o ní, O válce je na můj vkus až příliš analytické dílo a jeho čtení je nejmírněji řečeno, nelehké. Najdete zde několik nadčasových pouček a věcí platných za každého režimu, ale zkrátka té suché teorie a rozborů bylo prostě moc. To co mistr Sun zvládl se svým Uměním války v několika odstavečcích, rozebírá Clausewitz v 800 stránkovém špalku. Rozhodně nechci upírat tomuto dílu jeho historický význam, ale já jsem tento myšlenkový souboj s Clausewitzem prohrál. Nebo tedy spíše takticky vzdal. Zatím.

Umění války od Sun-c' je drobná knížka o sto stranách. Po více než dvou tisíciletích stejné téma zpracoval prušácký generál velkoryse, na 1000 stranách. Prostě pokrok, civilizace vyspěla (ohledně válek zcela jistě) ...
Nehodnotím, pro mne jako laika prostě příliš objemné (studiu tématu do hloubky se věnovat nechystám). Ale rozhodně mne zaujal životopis generála von Clausewitze...