O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392357/bmid_o-princezne-ktera-se-zachranila-sam-rjG-392357.jpg
4
408
115
Výherce 2016 Goodreads Choice Award Sbírka básní rozdělená do čtyř oddílů: Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. První tři oddíly s obdivuhodnou upřímností komentují jednotlivá stádia dospívání autorky Amandy Lovelace, zatímco závěrečná kapitola je vzkazem čtenáři. Kniha o lásce i nenávisti, o tom, jaké to je někoho ztratit, o zármutku i radosti, o síle, inspiraci a hledání sebe sama.... celý text
Poezie
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
The Princess Saves Herself in this One , 2016
více info...
Přidat komentář
Dostala jsem chuť na moderní poezii. Nikdy jsem ji nečetla, takže jsem pořádně nevěděla co čekat. To co se mi dostalo do rukou popisuje, jak autorka měla těžký život a jakou cestu musela ujít. To celé popisuje s lehkostí, díky které se to četlo skoro samo.
Nevím, co jsem čekal, ale ze začátku jsem měl pocit, že jsem to nedostal - přišlo mi to takový obyčejný - témata, s jakýma se v životě střetává každej, prostej jazyk, volnej verš... Nakonec to ale bylo milý čtení a došlo mi, že jeho největší předností je, že dokáže promlouvat o základních lidskejch otázkách opravdu jasně a srozumitelně, a může tak oslovit velký množství čtenářů. A překlad Anny Formánkové neklade tomuhle cíli žádný překážky, ba naopak plyne velmi přirozeně a pěkně souzní se zvolenou formou. Mám pocit, že u mladších generací je autorka oblíbená, to je dobře, skoro bych řekl, že by to měla být povinná četba.
Za mě jsou tyto knihy lepší v angličtině, takže tentokrát jsem sáhla po anglické verzi.
Zkusila jsem Rupi Kaur a teď Amandu Lovelace. A prostě ne. Rádoby hlubokomyslné rádoby básně prošpikované vulgarismy prostě nejsou můj šálek kávy. Třebaže souhlasím s poselstvím díla, forma je mi proti srsti. Moderní "blogerská" poezie jednoduše není pro mě.
Přiznávám, že si k poezii ještě hledám cestu. Prvně jsem sáhla po Atticusovi a to se mi líbilo dost. Sbírka O princezně, která se zachránila sama se mi líbila míň. Nečekala jsem, že to bude až zas tak depresivní. Samozřejmě chápu, že se autorka zřejmě potřebovala vypsat, ale mě to prostě nesedlo.
Co kniha to názor. Pro někoho kniha může být kýčem či zcela zbytečná. Pro někoho jiného může být naprosto úžasná.
Za mě je tato moderní poezie skvělá. Často jsem se v ní našla a bylo příjemné mít pocit souznění, že některé věci se nedějí jen Vám, ale také ostatním. Že i ostatní někdy můžou mít stejný pocit osamění a nepochopení.
Moje třetí knížka kterou jsem z moderní poezie četla a rozhodně nejlepší! Lepíků mám v knížce požehnaně, hodně jsem se v tom našla, líbilo se mi jak byla knížka rozdělená i občasné kresby v ní. Sice pořád úplně nechápu smysl moderní poezie, ale tohle se mi opravdu líbilo.
Další pubertálně feministická sbírka ufňukaných nebo naopak rádoby sebevědomých básní. Haló, probuďte se, děvčata, tohle už je dávno z módy, minulé století je dávno pryč. Snad o chloupek lepší než Rupi Kaur.
(Čteno v angličtině)
Sbírka se mi líbila - především to, že jako celek vyprávěla kus životního příběhu v podstatě jako (docela smutnou) pohádku, i s poučením na konec. Nebylo tu tolik básní k "zapsání do deníčku" (jako je například u Atticuse), spíš k momentálnímu prožití.
Hezké čtení, zhltla jsem to jako malinu, citově to se mnou i zamávalo, ale chybí mi tu trvalý dojem, něco, co by se mnou rezonovalo i po přečtení. Lepší 3*/5.
Podle mě nádherná sbírka. Básně byly krásné. U některých už mi skoro tekly slzy a u zas u některých jsem se nahlas smála. Za mě jedna z nejhezčích básnických sbírek jakou jsme kdy četla.
Básně opravdu nejsou můj šálek čaje (tuto sbírku jsem četla pouze kvůli/díky Čtenářské výzvě). Na těchto bylo dobré to, že jsem jim rozuměla. Neztrácela jsem se ve složitých obrazech, ale z každého řádku na mě dýchaly pocity, vzpomínky a myšlenky autorky. A to nejspíše není málo.
Co do obsahu mě tato básnická sbírka nijak neoslovila, místy jsem měla chuť knihu odložit, jak mě některé stále se opakující motivy až otravovaly. Sbírku však chápu jako velmi osobní zpověď, která autorce snad přinesla úlevu od některých břemen, které musela vláčet. A snad tato sbírka pomohla i některým dalším ztraceným duším najít důvěru v sama sebe.
Po výtečném Atticovi jsem hledala nějakou další moderní poezie a dostala se mi do ruky tato knížka. Musím říct, že se mi celkem líbila, rozhodně tam byly myšlenky k zamyšlení, ale úplná topka to nebyla.
Čteno v angličtině.
Naprosto krásná kniha, plná bolesti, odvahy. Je často srovnávána s Květy slunce, tu jsem také četla a ani z daleka se téhle nevyrovnala. Přečetla jsem ji jedním dechem za jeden večer a určitě se k ní budu vracet.
Ke knížce jsem se dostala úplnou náhodou díky Yoli pikniku, básničky obvykle nečtu, ale tahle sbírka stojí za to. Popisuje a pojmenovává myšlenkové pochody holky, díky této knížce jsem se zase jednou ujistila v tom, že nejsem (úplně vadná). Některé básničky mi přišly až moc feministické, a to mi nesedělo, ale jsem ráda, že jsem mohla poznat, proč tuhle knížku spousta lidí tak vychvaluje. Mně se zase tak extrémním způsobem do srdce nezapíchla, ale bylo to zajímavé čtení, mohu ji doporučit.
Verše bez veršů, rýmy bez rýmů. Slova s příchutí smutku a nostalgie, úvahy s pachutí smrti a přesto nadějné.
Poezie? Snad. Originálně zvláštní, inspirativní, k zamyšlení.
Poezie, která vám tolikrát nastaví zrcadlo, že na chvíli ohromením zapomenete dýchat.
Kolik ve svém okolí znám princezen, které se zachránily samy?
P. S.: Doufám, že znám aspoň jednu....
princezna skočila z věže
&
zjistila, že celou tu dobu
uměla létat.
- ta křídla nikdy předtím nepotřebovala.
Není to úplný odpad... je to zajímavé čtení (ani ne tak poetickým jazykem, jako zvolenou formou a některými drsnějšími tématy či spíše jejich náznaky), ale moc mi nesedí autorčin vyjadřovací styl.
Některá vyjádření jsou ohraná a kýčovitá, a její myšlenky postrádají - cosi. Šmrnc. Její kniha je jako zrcadlo dnešní doby, která je vyumělkovaná sebeláskou a hyperkorektností a potřebou se utápět ve vlastní sebelítosti a dramatu, v kontrastu s pozdním korunováním sebe sama na královnu, hrdou feministku (což je v pořádku).
Pro teenagery asi dobré, já od poezie očekávám více hloubky, jít opravdu pod povrch, dokázat popsat emoce, myšlenky, prožitky, dojmy... A unikátní práci s jazykem.
Chápu, proč vzbudila v Americe takové nadšení (četla jsem to v originále), protože tam tento styl feministické poezie potřebují. Jen mě osobně to neoslovilo, a to feministka jsem a mám ráda i snahu o empowering dalších žen.
Moc se mi kniha líbila, básně mají význam, líbí se mi jejich zpracování, určitě doporučuji.
Jestli máte rádi minimalismus, moderní poezii a básně Jana Těsnohlídka ml., je tohle věc přímo pro vás :)
Štítky knihy
láska smrt feminismus anorexie pro dívky sebepoškozování básně v próze matky a dcery sufražetky
Autorovy další knížky
| 2018 |  O princezně, která se zachránila sama |
| 2019 | O čarodějnici, která se nenechala upálit |
(čteno v originále) Co se týče moderní poezie, existují lepší sbírky. Spousta básní sice dokázala vyvolat patřičné emoce a s některými jsem se i ztotožnila, ale jejich uspořádání se mi zdálo trochu zmatené a některé básně mi přišly jako by "do počtu". Zvláště pak v poslední části. Určitě ale sáhnu i po dalších knihách autorky, z větší části se jedná o kvalitní a emotivní básně. 4/5