Nové pohádky pro unavené rodiče
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356621/bmid_nove-pohadky-pro-unavene-rodice-HZD-356621.jpg
3
40
14
Vychází 19.10.2017 - velký knižní čtvrtek. Volné pokračování knížky Krátké pohádky pro unavené rodiče, která vyšla již před deseti lety. Za tu dobu se pochopitelně pár věcí změnilo: Sáře nejsou čtyři, ale čtrnáct, a Báře neméně kritických dvanáct. Tatínek je ale pořád známý herec a maminka stále lékárnice. Jak si možná vzpomínáte, dědeček Petr už zemřel, protože měl v břiše nádor jako ten tygr v pražské zoo. Co ale nevíte, je, že babička Vilma dostala Alzheimerovu nemoc, při které člověk často netrefí domů, schovává klíče do polévky nebo zapaluje záclony, aby lépe viděl na luštění křížovek. Tatínek je z podobných babiččiných příhod moc nešťastný. Když ale chtěl babičku odvézt do nemocnice pro staré lidi, maminka se nadechla a řekla, že je to zatím jediná babička Sáry a Báry, takže si ji musíme ještě minimálně sedm měsíců doma nechat. Tatínek uznal, že má maminka pravdu, ale potom mu začalo být divné, proč se přitom nadechla a hlavně proč řekla zatím…... celý text
Přidat komentář
Knížka je hrozně příjemná a milá. Žádný velký děj, žádné velké složitosti, ale stejně mě bavila.
Mohla být delší, ale rozhodně mi pár chvil zpříjemnila.
Kniha mě stejně jako první bavila. Krátké příběhy rodiny podané humornou formou. Klidně bych cetla i další.
Tak přečíst se to dalo, drží to pohromadě. Nápad s dvěma odlišnými babičkami už tu sice byl u Šabacha, ale tady je trochu odlišný. Jenom mi z toho skoro vychází, že stejně jako hlavní hrdina tatínek i spisovatel psal knihu proto, aby měl na dovolenou. Těžký úděl spisovatele. Celkově pobavilo.
Takovou otřesnou knihu jsem ještě nikdy svým dětem nečetla a to jsme jich přečetly spíše stovky než desítky. Tuhle jsem po straně 27 vrátila do knihovny. Opravdu pro silný žaludek. I žaludek dospěláka. Takto špatnou recenzi jsem nikdy na žádnou knihu nenapsala, ale tato kniha mně tak negativně dostala, že radši přidám svůj názor.
Krátké, vtipné pohádky, které však od prvních pohádek autor řekla bych "přitvrdil".
Líbí se mi, jak Viewegh píše. Mám ráda současné autory. Ale tahle knížka mě moc neoslovila.
Ani román ani povídky, kapitoly bez pointy, na každé stránce reklama na nějakou značku ...
Kniha je zasazená do děje po deseti letech od prvního dílu, postavy o deset let zestárly, takže kniha už není psána jako pohádka pro čtyřleté nebo dvouleté dcery, ale pro čtrnáctileté nebo dvanáctileté. Ta změna se mi celkem líbí, díky tomu na sebe kraťoučké kapitoly více navazují a děj je plynulejší. Oproti prvnímu dílu se mi i více líbí vzhled stránek. Vzhledem k tomu, že si autor vymyslel opravdu zvláštní směsici nových postav, mohl s nimi vytvořit daleko lepší děj. Ale pak už by kniha nemohla mít v názvu slovo "pohádky". Pro mě milé lehké čtení.
Přečteno na jedno posezení s kávou a jo, bylo to příjemné, veselé počtení. Škoda jen, že nebylo delší, a také bych se příště přimlouvala za menší formát knížky - ona je opravdu určená rodičům, ne dětem:) Obrázky mi nevadily. Těším se na další pokračování (a tentokrát dříve než za 10 let).
Nehledě na to, co se píše v recenzích v médiích, které dávají kolem padesáti procent... tohle rozhodně není průměrná kniha.
Celé to má dohromady asi dvacet normostran. Kniha má sedmdesát stránek, z toho tak půlku zabírají ošklivé ilustrace, zbytek je fontem čtrnáctkou s šílenými okraji.
To by zas tak nevadilo. Kdyby ten zbytek byla slušná literatura, asi by se kniha prostě dala označit za předraženou. Bohužel - není. Tohle je škvár, který si po sobě snad sám autor ani nepřečetl. Chápu, že Viewegh na tom není zdravotně dobře - ale upřímně, kdybych byl maratonský běžec a obě nohy mi přejel vlak, asi za půl roku nebudu zkoušet kvalifikaci na olympiádu.
S touto knihou se nepáral nikdo. Ani autor, ani ilustrátorka, ani nakladatel. Je to prostě špatné skrz a skrz a nedokážu si představit nikoho, komu by se líbila.
Pro mě zbytečný tlak na pilu, aby to bylo vtipné až se to tak trochu mine s účinkem...
Nějak těm novým knihám Viewegha nemůžu přijít na chuť... škoda.
Štítky knihy
rodiče humor rodina nadsázka puberta babička
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Knížku jsem si půjčila v knihovně pro zajímavost, protože jsem o ní slyšela a neuměla jsem si moc představit, co je jejím obsahem. Přečteno jsem měla za dvě hodiny a pocity jsou rozporuplné. Je to takový neveselý příběh z dnešní doby vyprávěný rezignovaným autorem. Obsahuje značnou dávku cynismu i autobiografických prvků, jak je u Michala Viewegha obvyklé. Není to žádná pohádka, je to docela realistický obraz dnešní doby, která nutí zoufalé lidi dělat zoufalé věci.